Eristická dialektika
Arthur Schopenhauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201355/mid_eristicka-dialektika-hYK-201355.jpg
4
34
34
Eristická dialektika je agresivní způsob vedení sporu, zaměřený na vítězství za každou cenu (tedy bez ohledu na pravdivost prosazovaného tvrzení či správnost argumentace. Jméno jí dal Aristoteles a byla velmi oblíbená mezi sofisty. Pojednává o ní stejnojmenná kniha německého filosofa Arthura Schopenhauera, která obsahuje jeden z nejúplnějších rozborů logických klamů, včetně příkladů použití a podrobnějšího popisu, jak s nimi zacházet.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Filozofie
Vydáno: 1991 , EnOriginální název:
Eristische Dialektik oder Die Kunst Recht zu behalten, 1831
více info...
Přidat komentář
Uživatel Serja zde napsal dobrý komentář: "Povinná četba v poslanecké sněmovně." Trochu bych jeho tezi upravil: nikoliv povinná, ale velmi chtěná.
Hvězdy dávám za to, že kniha je velmi dobrá, jednu ubírám proto, že popisuje svinstvo.
Ale pozor, ať nekřivdím autorovi. Tuto knihu nepsal proto, aby čtenáři umožnil vyhrát každý slovní spor i když nemá pravdu, ale aby odhalil tyto metody právě proti těm lidem, kteří je používají. Bohužel tím docílil opaku - poskytl lotrům návod jak to dělat. Problém je totiž v tom, že jednodušší lidé si tuto a podobné knihy nepřečtou, a i kdyby je začali číst, tak jim nerozumí a po několika odstavcích je odloží. Většinou nejsou schopni pochopit, že takováto svinstva vůbec existují. Pochopitelně pomocí těchto odporných metod je s nimi snadno manipulováno a oni tomu rádi a ochotně podléhají s pocitem, že dotyčný vítěz řečnického souboje má naprostou pravdu. Náš jistý velmi dobře známý politik v obou předvolebních kampaních zde popsané způsoby argumentace používal naprosto nemilosrdně hnusným způsobem a takto zneužívaje prostotu lidí (jak sám dříve řekl - v této společnosti je třetina debilů) jsa si vědom, že tito lidé mají hlasy, které ho zvolí, se jim přesně zde popsanými argumenty podbízel, podvedl je tím a volby vyhrál. Slušnému protikandidátovi podobného syčáka nezbude nic jiného, než tento způsob argumentace rovněž používat. Holt pravda a láska zatím za tou lží a nenávistí stále nějak pokulhávají.
Toto dopisuji po prezidentských volbách r. 2023: Vítězný kandidát byl krásným (a pro mne překvapujícím) příkladem, že těchto metod se dá i využívat, ne pouze zneužívat. On je znal, a z toho, co jsem viděl (všechny předvolební debaty jsem neviděl) jsem ocenil to, že použil tyto způsoby diskuze jen tam, kde na něho bylo takto zaútočeno. A dělal to excelentně a velmi úspěšně.
Přemýšlím, jestli je vůbec na místě hodnotit filosofické knihy - vždyť se vždy jedná o subjektivní názor autora. To samé by se ale nejspíše dalo říct i u románů, takže... :D
Ke knize. Tento autor mi jako člověk není sympatický (extrémní kritika k ženám, údajná namyšlenost), takže jsem četla trochu se sebezapřením. Ale kniha obsahuje přesně to, co má. Je na ní tedy dost výrazně cítit zub času a neustálé cizojazyčné vložky doprostřed věty můžou být pro někoho otravné... Ale jedná se o pěkné shrnutí argumentačních taktik. Pár z nich mě dokonce i pobavilo, např.:
"Zálud 14: Nestydatým kouskem jest, jestliže po řadě otázek, na které odpůrce odpověděl, avšak nikoliv ve prospěch závěru, který jsme zamýšleli, vystavíme přece jen závěrečné tvrzení, které jsme chtěli z jeho odpovědi vyvoditi, ač z nich naprosto nevyplynulo, jako kdyby jimi bylo dokázáno, a s triumfem je vyřkneme. Je-li odpůrce plachý nebo hloupý, a máme-li my sami dosti nestydatosti a dobrý hlas, může to docela dobře dopadnout."
Takže pokud máte zájem o podobné techniky, víte, kam se obrátit... :D
Zajímavé myšlenky, ale na můj vkus krkolomně popsané. V každém případě je to ale nadčasová kniha, která se dá aplikovat v jakékoliv době.
Vím, že bych neměl hodnotit autora na základě jednoho díla - ke všemu tak kratičkého, ale Schopenhauer zde předkládá myšlenky a návody pro úspěšné vedení diskuse, které se mi příčí. Nesouhlasím s tím, že je nutné v každém rozhovoru dostat za pravdu, i když člověk už sám ví, že ji nemá. Dle mého názoru je v takovém případě lepší ustoupit a přiznat, že argumenty partnera jsou lepší. Navíc stejně většina zde předložených návodů v praxi uplatnit nelze - v rozhovoru není čas si promýšlet, jakou strategii zvolit v dalším pokračování dialogu.
Jedno z kratších Schopenhauerových diel, kde autor podáva návod na to ako správne argumentovať a viesť diskusiu. Schopenhauer nadväzuje na tradíciu sofistickej dialektiky, kde nie je hlavnė mať pravdu, ale si skôr svoj názor vedieť obhájiť. Ako doplnok k Schopenhauerovmu filozofickému odkazu určite odporúčam.
Nelli obavam se ze jedine kdyz na nej narazis v antikvariatu je z roku 1927 tak snad budes mit stesti jestli chces muzem se domluvit budu lovit taky a kdybych na nej narazil tak ti ho treba pujcim k precteni ale to bych taky zadal hm?tak jestli se ti ten navrh libi mir@email.cz
Kniha neberu jako návod k tomu, jak vítězit v debatách, ale spíš jako popis způsobu argumentace lidí, který vychází z dlouholeté autorovy zkušenosti.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Svět jako vůle a představa - svazek I. |
| 1992 | Metafyzika lásky |
| 1994 |  Eristická dialektika, čili, Umění dostati v každé debatě za pravdu |
| 1941 | Životní moudrost |
| 1997 | Aforismy k životní moudrosti |
To podstatné o knihe už zaznelo aj v predošlých komentároch: argumentačné triky Schopenhauer popisuje krkolomne a o to horšie, ak sa odvoláva na latinské výroky starších autorov, čo čitateľa ešte viac roztpýli. Podľa doslovu vydania z roku 2019 knihu napísal v zlom období, čo možno vysvetľuje, prečo o ľuďoch píše až s pohŕdaním ako o ovciach. Vidieť potom baranie hlavy na jej obale pobaví. Z niektorých trikov som mal pocit duplicitnosti. Mnohé neuvádzali žiaden príklad použitia a iné sa odvolávali na predošlé triky, čím opäť sťažovali čítanie. Samozrejme, že väčšina sa dá abstrahovať do jednoduchšej reči. No myslím, že kto sa nad témou zamyslí, by si tie najpraktickejšie tipy vedel vyvodiť aj sám, bez pomoci knihy. Nakoniec, sám autor priznáva, že niektoré z úskokov sú ľuďmi používané nevedomky.