Esej o tragédii
Elizabeth LaBan
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193965/mid_esej-o-tragedii-rjJ-193965.jpg
4
256
256
Pro fanoušky knih Proč? 13× proto a Hledání Aljašky. Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole. Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse. Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
The Tragedy Paper, 2013
více info...
Přidat komentář
Původně jsem chtela dat 4 hvezdy. Četlo se to krasne,ale bohuzel, ten konec mi prisel nedotazeny, tak nejak o nicem
Jedna z těch knih, ke kterým se prostě časem vrátíte. Knihou vás provází jak Tim, který vypráví svůj příběh a vy se nemůžete dočkat, až dojde do konce a zjistíte jak to tenkrát všechno vlastně bylo, tak Duncan, kterému je tento příběh směřován. Střídání vypravěčů a skoky v čase mi tady kupodivu vyhovovaly a všechno to dohromady dává moc slušný celek.
Čekal jsem tedy bouřlivější zápletku ,ale i tak to stálo za to.Prostredi školy a učitel mi připomínalo vzdáleně Pottera.
Možná se autorka moc vrtala v té eseji, možná jsem si pod souslovím „zapovězená láska“ představovala víc než jen Timovy zamilované myšlenky a pár scén s Vanessou, možná mi vadilo, že Duncan „něco věděl, ale ne všechno“, protože by mi přišlo zajímavější, kdyby se k příběhu Tima a Vanessy dostal jako cizí osoba, ale proč by mu potom ty CD Tim nechával, že. Prostě si myslím, že ta kniha byla dobrá, ale asi mohla být lepší.
Ale to jsou detaily, nehledě na ně děkuji za sněhové vánice, které jsem v horkém letním počasí ocenila a za příběh, který mi bude v hlavě ještě chvíli doznívat. Navíc ta krásná obálka..
Kniha mě mile překvapila. Líbí se mi nápad a celkově, jak je kniha napsaná. Měla jsem ji přečtenou velmi rychle a byla jsem zvědavá, jak vše skončí.
Kniha se četla moc lehko. Taková jednohubka, ale hodně se mi líbila. Je čtivá a překvapivá s nádechem tajemna. K dalšímu a dalšímu čtení vás nutí Timovo vyprávění a také nutkání dozvědět se, co se vlastně stalo. Popis vztahu mezi Timem a Vanessou se mi líbil, myslím, že asi každý z nás jednou něco takového zažil. I některé úvahy by stály za promyšlení v reálném světě. Co se týče konce, trochu mě zklamal - čekala jsem něco více šokujícího. Ale jinak mám z knížky krásný pocit. Jako oddechovka super.
Četlo se to dobře, ale jinak mi to nic nedalo. Postavy ukňučené, neschopné žádné větší akce, vytáčelo mě, jak celý rok řeší "esej o tragédii" (co to je 15 stran?!), a navíc, vyprávění tak pěkně graduje a místo grandiózního závěru je tam jenom takové plivnutíčko.
A Vanessa se v 18 letech oblíká každý den do jedné barvy? Všetně gumiček do vlasů a sluchátek? ...Ale styl oblékání tu nehodnoťme.
Super kniha!Ideální na sněhové počasí❄
Za dva dny přelouskana a hned vlozena do oblibenych!
Po přečtení jsem měla v hlavě úplně prázdno. Autorčin styl si mě okamžitě získal a já si vychutnávala každou větu. Pokud si knihu někdy přečtu znovu, bude to rozhodně v zimě, když bude padat sníh.
Bylo to úplně jiné, než jsem čekala, jak dějově, tak styl, jakým to bylo napsané. A bylo to lepší. Jo, tohle se mi líbilo.
Knížka je napsaná takovým stylem, že jsem chtěla pořád číst, abych se konečně dozvěděla, co se tam vloni stalo, ale nakonec ta pointa pro mě nebyla až tak úžasná. Možná kdybych byla mladší, prožívala bych to celé líp. Nicméně krom rozuzlení, je knížka opravdu krásná a poutavá.
Přijde mi, že každou knihu by čtenář měl číst ve "správnou" dobu, aby z ní měl ten správný prožitek... No a mě se očividně podařilo přečíst si Esej o tragédii v ten "správný" čas... Prožila jsem a vcítila jsem se při čtení tohoto příběhu do každé jeho věty i slova... Pochopila její sílu i poselství... Mnohdy se ztotožnila i s hlavnímy hrdiny.. Duncan i Tim vám po přečtení knihy budou tak blízcí, že tomu až sami nebudete věřit... Román je napsán tak nevinně a zároveň působí neskutečně silně...
"Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň."
I vy proto neváhejte a vydejte se na nezapomenutelnou návštěvu Irvingovy školy!
Měla jsem jí vypůjčenou od spolužačky, která mě varovala, že začátek je nuda a konec úžasný a dojemný. Mě se kniha líbila od první stránky, ale konec mě zklamal. Asi jsem si na něj dělala moc velké naděje. Nedojal mě a vyplývající poučení mě taky neoslovilo. Konec bych napsala jinak, asi víc brutálněji, řekla bych :D
Knížka na mne už od svého začátku působila zvláštním melancholickým dojmem - rodiče zanechají syna samotného v jeho rodném domě, který prodávají, aby tam strávil noc těsně předtím, než odjede na středoškolský internát... Pocit jakési citové nedostatečnosti se pro mne prolínal celou knížkou, i ve chvílích intimnosti Duncana s Vanessou. Na rozdíl od Greenovy "Hledání Aljašky" mi v příběhu chyběla bezprostřední vřelost a až naivní okouzlenost prvním citovým vzplanutím. Pro mne si jsou knížky velmi podobné především pointou a svým filosofickým podtextem, který je v Aljašce možná až příliš exaktně rozebírán oproti Eseji, kde působí sice jednodušeji, ale o to přirozeněji a organičtěji, což je dáno i výstavbou celého příběhu, kdy od počátku tušíme něco zlého, zatímco v Aljašce dochází k náhlému zvratu na který není čtenář tak promyšleně připravován. Myslím si, že knížky nejde srovnávat, i když se srovnání jednoznačně nabízí. Každý příběh je psán jinak a cílí na trochu jiný typ čtenáře. V tomto případě rozhodne o preferenci titulu spíše osobní prožívání při čtení, které je u každého jiné.
Snad jen dvě slova - SKVĚLÁ KNIHA - úžasné počtení, byla jsem skoro převtělená do Duncana a byla stejně natěšena jako on na další pokračování Timova příběhu. Konec mě úplně odrovnal, Knihu jsem zhltla za jeden den.
Příběh byl velice krásný, citlivě a čtivě napsaný. Knížku jsem velice prožívala a spolu s Duncanem čekala, co se bude dít dál. Přiznám se, že od té slibované velké romance jsem čekala něco zcela jiného. Možná víc scén Tima a Vanessy. Určitě by si to zasloužili. Postavy jsem měla ráda a s Timem soucítila. Je těžší bejt jinej. Vždycky. Ať už se lišíte čímkoli. Takže jeho nejistoty jsem plně chápala. Velice se mi líbilo, jak se příběh postupně vyvíjel a mrzelo mě, když už byl konec. Velice by mě zajímalo, co se dělo potom. Jestli Duncan kontaktoval Tima a jestli se s ním vůbec někdy setkal, jestli Tim ještě někdy mluvil s Vanessou....a tak :) Jinak autorka velice dobře popsala prostředí Irvingovy školy. Úplně jsem se mohla vidět, jak procházím chodbami a pod kamenným obloukem si čtu školní motto :) A ta obálka je prostě úžasná!
Esej o tragédii
Nejsem v cílové skupině. Kniha je určena čtenářkám o víc než polovinu mladší než jsem já. Kniha se ke mě dostala omylem, když jsem "swapovala" nějaké knihy. Předání bylo domluveno a já se zasekla na pár hodin u doktora a jiné čtivo jsem neměla, tak jsem se do knihy pustila a mile mě překvapila. Číst tuto knihu před 20 lety, byla bych vyloženě nadšená.
Kniha je čtivá, velice poutavě napsána a i když víte, kam vše směřuje není ztrátou času. Příjemný příběh pro náctileté, který není slátaninou, naopak i já jsem našla pár zajímavých myšlenek, což jsem ani nečekala.