Eskymo Welzl: Paměti českého polárního lovce a zlatokopa
Jan Welzl
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59814/bmid_eskymo-welzl-pameti-ceskeho-polarni-emb-59814.jpg
4
47
47
Příběhy Eskyma Welzla, který strávil dost dlouhý čas mezi eskymáky a pořizoval si mezi nimi různé zápisky. Živé a jedinečné spojení primitivnosti a praktického smyslu pro realitu. Neobyčejná fantazie a exotičnost. Jadrný humor. Zachycení tíživých situací, touhy po svobodě a přičinlivosti lze nalézt ve vzpomínkách cestovatele a polárníka, které jako jediné považoval za opravdu „svou“ knihu. Zatímco Golombkovy s Valentovy úpravy hojně vycházely a český čtenář je zná, zpracování Rudolfa Těsnohlídka na základě Welzlových dopisů vyšlo poprvé a naposledy v roce 1928.... celý text
Přidat komentář
Za mě velice poutavé čtení, jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Ano, občas autor odbíhá od tématu nebo přeskočí v čase, ale na to je čtenář upozorněn již v předmluvě, takže jsem nečekala úplně souvislé vyprávění. Naopak jsem si nebyla jistá, zda se v knize Welzl vůbec zmínil i o tom, jak se dostal zpět do Evropy a jsem ráda, že na závěr je stručně popsána i tato neplánovaná cesta.
Toto bola moja druhá kniha Welzlových dobrodružstiev. Mňa nesklamala, ani neviem, ako som ju prečítal - stránky sa opäť prevracali samé... Dokonca mi bol sympatický aj starý, nárečový spôsob vyjadrovania. Za mňa palec hore!
Stručné, syrové a poněkud zmatečné putování autora v dopisech zasílaných z Hamburku (až léta po všech zážitcích) do českých novin - zajímavé je, kdo se nakonec dopisů pro vydání ujal a jak vůbec veřejnost polárníka a jeho vyprávění přijímala.
Velmi zajímavé fotografie.
Rozhodně je lepší přečíst obsažnější, ale mnohem čtivější a výrazně méně zmatečné pozdější převyprávění: Třicet let na zlatém severu .
Nemůžu dát knížce víc a nejradši bych ji nehodnotil vůbec z úcty k jinými oblíbenému rodákovi. Dobrodružství barona Prášila je prezentováno vážně otřesným literárním stylem a valné části jeho eskapád prostě nejde věřit. Když pominu logické nesmysly logistického rázu - aneb vážně si na sobech vláčel přes Sibiř nespočet talířků, hrnců a příborů aby je posléze mohl darovat hladovým kanibalům? Mimochodem těch se tam v dobách Prášilova výletu pohybovaly slušné tlupy. Alespoň dle jeho vyprávění. No, nebudu dál hanět pana Welzla, obrázek si každý asi udělá sám po přečtení publikace. Já měl před jejím čtením na pana cestovatele dost jiný náhled. Konečně vím, jak to s ním opravdu je, respektive bylo. Škoda, jedna modla padla. Alespoň pro mne.
Super kniha, ktorá Vás prevedie ozajstnými pomermi bežného života na Ruskom Sibíri.
Eskymo Welzl vypráví příběhy, které stojí za přečtení. Přibližuje životy v zimních krajinách, které nebyly lehké...
Velice dobře se mi tato kniha četla. Jsem moc ráda že se mi dostala do ruky. Rozhodně doporučuji a také obdivuji jeho zajímavý život. :-)
Ve škole nám říkali (cca 1980), že je to celé vymyšlené. Po desetiletích nakonec ověřeno, proměřeno, zkontrolováno a zdokumentováno, že jest nanejvýš pravdivé. Jen, co je to ta “Ďáblova ryba” zatím nikdo neví.
jelikož Eskymo Welzl je můj oblíbený hrdina, nelze než za 5...Rudolf Těsnohlídek upravil jeho dopisy do knižní podoby, provázené jsou i černobílými fotkami, u kterých prý ale není jasné, kdo je pořídil...
Ve srovnání s 30lety na zlatém severu se v této knížce některé informace malinko liší, Welcl zdůrazňuje více nešvar alkohol, počínání Slepých Tygrů - šejdířů s alkoholem, často otráveným, okrádajících původní obyvatelstvo o kožešiny. Přišlo mi že i více zdůrazňuje a spomíná různé podfuky a kriminální činy, také nehezké a neetické chování posádek lodí , zejména kapitánů. Neopomene popsat způsob poprav (upálení, či pověšení..). Hodně prostoru dostává taky Aljaška a zlatá horečka... Utkvělo mi drsné chování severských mužů při zakládání tažné smečky a krocení vlčat - ochránci zvířat by je hnali !!
Vzpomene i na svoji krátkou známost která dopadla neslavně, jinak se ženy v jeho životě zdá se nevyskytly....
Celkově opět spousta zajímavých informací, další dobrodružství a báječné černobílé fotky, ukazující reálný sever, které jsem zmínila hned v úvodu...všem milovníkům tohoto dobrodruha doporučuji jako povinnou literaturu :)
To musí opravdu mít člověk v krvi,jít takhle sám do divočiny..
Jistě,že jsem o rodákovi z nedalekého Zábřeha četla a googlovala. I počtení na Wikipedii je zajímavé. Nicméně,nejdu soudit to,jestli si některá ze svých dobrodružství vymýšlel,nebo ne. Kniha je úžasná,popisná i velmi moudrá svými úvahami o lidech,přírodě a lidské povaze. V tom ji můžu jen doporučit.
A jsem ráda,že se mu podařilo se tam vrátit.
"Roku 1894 se vypravil ze střední Evropy do severní Asie nejchudší cestovatel. Čtyři staré krejcary měl, pět roků hledal si nové sídlo a tam teprve svůj poklad ztratil. Nyní není čeho želet a čeho ztratit. Tenkrát neměla jeho vlast jména, nebyla ničím a vyvstala z ničeho uprostřed Evropy.
Přestavuji si ji krásnou, dobrou, myslím si, že moji krajané po zlých zkouškách se docela proměnili a nejsou již takoví jako za mých dob. Vyhnul jsem se jí, abych nepozbyl těch představ, které jsem si zdaleka o ní učinil. I kdybych měl holé ruce, to si ponesu s sebou jako nový poklad a jako základ svého štěstí. Posílám pozdrav svému rodišti, domovině po matce, svým krajanům, které zajímaly tyto pravdivé zkušenosti neznámého světoběžníka."
..a já jen dodávám- kéž by to tak bylo,pane Welzl..
Při čtení jsem si vzpomněl na Kurasovu knihu Soumrak bílého muže. Na onu litanii, kterak právě a jen bílý muž je nositelem všeho vědění na tomto světě. Welzl je důkazem toho, že veškeré vědění je leckdy na nic. A že s sebou nenese jen dobro a pozitivno.
Příběh dobrodruha, námořníka, polárníka, cestovatele, prostého chlapce ze Zábřehu, eskymáckého náčelníka je fascinující. Právě v oné prostotě. V onom jednoduchém pohledu na svět, na lidi, na přírodu. Na dobro a zlo. Na chudobu. Na chamtivost. Na magické propojení země a přírodních živlů se světem člověčím.
Ani sám Eskymo Welzl nebyl žádný beránek. Přiznává, že i on svým způsobem drancoval tuto část světa. Byl prospektorem. Lovcem. Kruté životní podmínky ho občas nutily být taktéž krutým. Ale převážila v něm láska k polárním končinám, k domorodcům. A ve své ryzí podstatě to byl spravedlivý a milý chlap.
Častokrát jsem se jeho vyprávění smál a myslel při tom na Švejka. Častokrát jsem ale také byl dojat, a zarmoucen. Tu a tam jsem byl navztekán na neúprosnou a nemilosrdnou civilizaci v osobě bílého muže. Na civilizaci, která dokáže být krutější a děsivější než polární bouře…
Eskymo Welzl je pro mně velmi návykový podobně jako ještě několik dalších autorů, ke kterým se rád a znova vracím
Welzlovy zážitky ze života stráveného mezi Indiány a Eskymáky na začátku minulého století. Jednotlivé kapitoly na sebe moc nenavazují, spíše naturalisticky popisují těžký život dobrodruhů na Aljašce a Sibiři, kde se nikdo s nikým moc nepáral. Neuvěřitelný, kolik toho Eskymo prožil a čím si prošel.
Polárníkovy vzpomínky napsané jednoduchým stylem , ale působí velice lidsky.
Tato kniha zdáse potvrzuje , že drsné podmínky probouzí v srdci lidskost a
pochopení. Velice poučné a dobrodružné čtení.....doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Třicet let na zlatém severu |
| 2009 | Eskymo Welzl - Paměti českého polárníka a zlatokopa |
| 1967 | Ledové povídky Eskymo Welzla |
| 1997 | Cesta kolem světa 1893-1898 |
| 2010 | Hrdinové Ledového moře |
Zajímavá knížka. Jen je škoda, že se příliš věnuje raděni bílého může a méně pak samotným eskymákům.