Essex County
Jeff Lemire
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407693/bmid_essex-county-uGa-407693.jpg
5
184
184
Sychravá krajina a venkov posetý osamocenými farmami tvoří kulisy rodinné ságy, v níž se osudy postav překvapivě protínají na ploše jednoho století. Osiřelý chlapec vyrůstá se strýcem, s nímž si moc nerozumí, před realitou utíká do fantazie a obléká se do superhrdinského kostýmu. Dva bratři, kteří tvořili nepřemožitelný hokejový tým, jsou nyní zahořklí samotáři rozdělení vzájemnou křivdou. Dobrosrdečná zdravotní sestra se snaží zmírnit rány způsobené sto let starým podvodem. Jejich životy ukazují, že proti bolesti a samotě se dá bránit empatií, soucitem a vzájemností. Příběh o kořenech smutku, o tajemstvích, která rodiče střeží před dětmi, o zradě i usmíření se stal klasikou moderního komiksu. Podobně jako díla Persepolis, Maus nebo Pod dekou k němu přilákal nové publikum. V národní literární soutěži Canada Reads se dostal mezi pět finalistů a v hlasování diváků vyhrál titul Nejlepší román desetiletí, přestože se jedná o komiks. Od veřejnosti získal víc hlasů než ostatní soutěžní knihy dohromady.... celý text
Přidat komentář
Príbehy krásne, ich vyjadrenie obrázkami originálne. Neuveriteľné, ako sa nimi dá vystihnúť ľútosť, samota aj ľudskosť... Jednoduchá kresba tieto pocity iba podtrhuje. Osobne dávam prednosť prepracovanejšej, len kvôli tomu mám pocit, že Essex County nie je na 100%.
Pro mě kvalitativně stejné jako Rváč, jen o trochu zajímavější příběhy. Stejně ale jako u Rváče nerozumím tomu, proč má Essec County tak vysoké hodnocení. Lemire zjevně není mým šálkem čaje.
Kresba mě nijak neoslnila a měl jsem potíže vyznat se v postavách, kdy se mi díky podobným obličejům některé postavy pletly. Ano, já chápu, že to byli příbuzní, tedy si byli podobní, ale to podle mě kreslíře nijak neomlouvá.
Essex County jsem se bál. Ze všech stran jsem slyšel, jaký je to přelomový komiks, kde všude sbíral ocenění a navíc i sám autor je v komiksových kruzích těžká váha. A proto byla moje očekávání sakra vysoká, což před začátkem čtení je spíše ke škodě.
První příběh jsem si říkal: "A je to tady. Tohle je přece maximálně nadprůměr." Potom se ale komiks začal "rozjíždět". Schválně dávám uvozovky, protože tohle má být pomalé čtení. Pořádně si prohlížejte každý panel, přemýšlejte o kompozici okének a třeba výrazy postav, na první pohled jednoduše načrtnuté, hrají obrovskou roli.
Essex County je příběh o samotě, izolaci, o lidském životě. Jak jednoduše se člověk zvládne odloučit od všeho a všech kolem sebe. Ale je to i ukázka toho, jak jsou neustále kolem vás lidé, kterým na vás záleží. Nespěchejte při čtení, užívejte si ho.
Jednu hvězdu strhávám za poslední dva krátké příběhy, přišlo mi, že už jde o mlácení prázdné slámy.
Až si ve vašem okolí zase bude někdo dělat legraci z komiksů, dejte mu přečíst Essex County.
Příběhy nejsou psané texty, dokonce snad ani obrázky, spíš tichem mezi vyřčeným. Krásné.
Na první čtení se mi nejvíc líbil příběh starého pána, který se jeví jako paličatý a vlastně už nesvéprávný, přitom je to možná spíš projev svéhlavosti a pokusu o to, zachovat si aspoň trochu svobody.
Příběhy by měly být asi depresívní, na mě ale působily zvláštně osvobozujícím dojmem. Paráda!
Nějakou dobu jsem Essex County přehlížel, protože jsem si myslel, že je to jen o hokeji a ten moc nesleduji. O tom jak jsem se mýlil, jsme se přesvědčil nedávno, když jsem najednou četl mnohovrstvý román (nebojím se to slovo použít!) s krásně vykreslenými postavami a jejich charaktery. Ať už se vypráví o všednosti každodenního života nebo hrdinských činech, chybách nebo výhrách v životě, autor to podává s takovou dávkou lidskosti, že se i přes ne zrovna sympatickou kresbu čtenář vžívá do postav příběhů jako by to byli jeho sousedi nebo snad i rodina. Krásné!
Komiks kanadského střihu o lidských vztazích a vše tím související. Ukápne i slzička(y) Za mě 90%.
Souborné vydání Essex County sklidilo v zahraničí několik prestižních ocenění, a i v Čechách jsem na něj slyšela ze všech stran chválu. Komiksově zpracované rodinné ságy či významné dějinné události mě hodně baví, bylo proto jen otázkou času, než po téhle obří bichli sáhnu taky. Hned na první pohled mě upoutala minimalistická kresba. Autor dost šetří se slovy a emoce skvěle předává prostřednictvím zamračených pohledů postav, občasného ukápnutí slzy nebo jen měnící se krajiny. Všechny příběhy jsou fenomenálně propojené, pozorný čtenář si vazby mezi členy rodinného klanu může seskládat už v průběhu čtení, pokud vám ale něco unikne, autor ke konci připojuje přehledný strom. Atmosféra zasněžené Kanady a upnutí se ke sportu jako k vlastně jediné možnosti úniku z úmorné práce na osamělých farmách mě v literatuře hodně baví, což mi Essex County po medvědínské duologii Fredrika Backmana jen potvrdil. Knihu s klidným svědomím doporučuji zejména komiksovým fandům a milovníkům emočně vypjatých příběhů, protože tohle je prostě masterpiece.
Parádně vystavěný komiks, jednotlivé příběhy jsou skvěle provázané. Autor je dovedl na sebe citlivě napojit, ač prolíná několik časových období, všechno plyne krásně bez jakéhokoli zakuckání. Příběh je nostalgický, melancholický a syrový, místy i dojemný, ale vlastně nadějeplný. Syrová, ale všeříkající kresba. Skvělá práce Paseky, která vydala v jedné knize všechny tři původně samostatné příběhy, jež postupně propojují osudy jednotlivých protagonistů. V závěru pěkných pár bonusů navíc. Doporučuji všema deseti, vlastně dvaceti, i prsty u nohou se přidávají.
Pamatuju si na dobu, kdy jsem komiks považoval za nezajímavý. Myslel jsem si, že komiks rovná se Superman nebo Batman. Prostě, hrdinské příběhy nadpozemských rozměrů. Až když jsem objevil Persepolis, Pod dekou nebo Maus (ten v první řadě), začal jsem názor na komiks přehodnocovat.
Ale pak jsem už dlouho nic zajímavého „nepotkal“. Buď jsem nedával pozor, a nebo mne velké komiksové počiny míjely. Ale letos jsem si všiml, že v nakladatelství Paseka vzniká Essex County a začal se po letech těšit na komiks.
Možná by bylo lepší používat termín „komiksový román“, protože ta kniha má všechno, co má správný román mít. Silný příběh postavený na zajímavých postavách. Příběh o lásce, starých ranách a světě fantazie. Kniha ale také přináší mimořádně silné emoce, které ve mně dnes dovede vzbudit už máloco. Je to jako hudba Leonarda Cohena – sedíte a ani nedutáte. A poslední věc: příběh samozřejmě nese i téma k zamyšlení, a to mám na románech moc rád.
Kniha obsahuje tři původně samostatná alba (Tales from the Farm, Ghost Stories, The Country Nurse), které pojí jedno silné téma – a to téma je osamělost a sklíčenost. Osamělost ve světě, kdy je nejbližší farma hodinu autem a kde jediné, co vám může dělat společnost je hukot větru. Ale také osamělost v hokejovém týmu, což je prostředí, ve kterém byste osamělost asi nehledali.
Autor pomalu splétá klubíčko příběhů a osudů, aby nakonec předvedl velkolepé finále hodné velkých děl ruské klasiky. Essex County si Kanaďané zvolili za román desetiletí, kniha tedy porazila i nekomiksové knihy, a to rozdílem parníku.
Essex County napsal a nakreslil kanadský umělec Jeff Lemire. Kresba není kdovíjak propracovaná, jako by jen načrtnul tahy a zbytek nechal na čtenářích. To je ale jen první dojem. Při pozorném studování detailů si všimnete, jak nad každým tahem štětce (nebo čím to kreslil) přemýšlel a každý bod má své místo. Jeho úsporný styl časem vnímáte velmi intenzivně. Emoce nakonec ucítíte tak silně, že se nebudete moct od jednotlivých okének odtrhnout. Kniha vás chytne za srdce, pohltí celou vaši duši.
Já už vím, že po krátké době od dočtení potřebuji celou knihu projít znovu. Příběh už znám, ale znovu chci na sebe nechat působit ducha krajiny a emoce, které jsou častěji vyjádřené obrazem než slovem. Essex County neodložíte po dočtení na poličku přečtených knih. Budet mít nutkání se k ní zas a znovu vracet.
Pokud jste ještě nenašli cestu ke komiksovým románům, Essex County je ta správná cesta. Sluší se dodat, že knihu v perfektní podobě vydalo nakladatelství Paseka a přeložila ji Martina Knápková.
"How It Feels To Be Lost - Sleeping With Sirens"
Přesně. Tohle je TA kniha!
Ať už jsem si myslela, že něco vím, nevím vůbec nic. Protože jsem doposud znala autora jako bravurního vypravěče. Jenže on je prostě dobrej úplně ve všem. Protože ta kresba?! To není nebe v hubě. To je nebe v hlavě. Oční orgie. A že jsem myslela, že bude těžké ty dosavadní překonat? Keci! Tohle už nepřekoná nic. Protože...
...mohlo by se říct, že je toho moc. Kniha je těžká, je toho hodně, ale na druhou stranu tohle si budete šetřit a číst skoro jako beletrii. Protože já jednu stránku četla stejně dlouho jako klasickou knihu. A to tam ani nemusel být text. A tím pádem jsem u kresby. Objektivitu si strčte někam. Protože já jsem skoro celou dobu čtení byla totálka rozjupíkovaná. Zde obvyklé "wau" a "ach" nestačí! Jsou to detaily, které z kresby dělají mistrovské dílo. Mě občas připadalo, že můj mozek tu všechnu nádheru nezvládne zpracovat, a exploduje mi hlava!
Podle anotace sice čekáte smutný příběh. Možná až depresivní. Ale smutek a deprese? Nevím, já se celou dobu čtení tak nějak zvláštně usmívala...
Přesto mě komiks vsucnul celou a v pohodě a vyflusl mě na malý kousíčky. Čtěte bez publika. Obávám se, že by to nepochopilo. Myslím, že to pochopí jenom ten, kdo četl. Takle moc mě strašně dlouho něco nerozsekalo.
Už jenom ty přechody z jedné emoce do druhé. Z vážných do neskutečně vtipných. Z tragédie do dojemnosti. Když přijde na řadu ukázka komiksu v komiksu? Já jsem se začala tak šíleně strašně moc smát! Nešlo to zastavit! (No, možná jsem to nechtěla zastavit!)
Každá postava mě postupně dostávala, protože si nikdo na nic nehraje. Prostě jsou. Prostě jsou lidi. A to je jejich síla. Každá postava je jiná. Ovlivněná ostatními a místem, kde vyrůstala. Nebo kde se zasekla. Nebo místem, kde zemře.
(Tak se klidně smějte tomuhle emocionálnímu výlevu. Znamená to totiž, že jste Essex County nečetli.)
Mám ráda vyprávění, kde jediným prostředem posunu děje není jenom doslovně řešeno, jak to je. Mám ráda, když si čtenář domyslí, protože si pamatuje, co mu autor řekl předtím, tak stačí jenom naznačit. A vyprávění jenom kresbou beze slov? Obojího je tady dost.
A co je fakt nejlepší? Že jednotlivé části lze číst zvlášť a dává to smysl. Ano, postavy se vám pod kůži dostanou a vy si užijete jízdu. Jenže číst to celé, hned za sebou, hezky bez přestávky, pokud můžete, dostane vás ta provázanost osudů a jednotlivých lidí. (Třeba to o druzích samoty?!) Ale vybrat bych si nemohla. Každá část je jiná. Dobrá. Jinak dobrá. A myslím, že právě obálka je víc než vystihující.
(Ono přece platí tak jako tak, že jako jednotky jsme sice jedineční a unikátní, v celku s ostatními, to dává všechno mnohem větší smysl.)
Takže pokud máte dost fantazie a představivosti, je to pro vás.
Pokud máte emoce, a nebojíte se je přiznat a použít, je to pro vás.
Jasně, nebude to pro každého. Ale my ostatní si užijeme, k&@#a, každou stránku až do posledního písmenka a posledního okna!
A že nemusíte hokej? Pche! Já taky ne... :D
(Fotka autora úplně na konci knihy je dostatečně vypovídající...)
Vážně velký komiks - nedávno jsem četl podobně ambiciózního Sochaře, a líbil se mi, jenže porovnání s touhle Lemireho fantastickou ságou nemůže ustát. Essex County je jedna z těch knih, jejichž příběh vás baví nejen tím, oč v něm jde, ale také (nebo hlavně?) tím, jak je vyprávěn. Čekal jsem hodně, ale takový vypravěčský triumf ani v nejdivočejších snech. Postavy mi přirostly ne k srdci, ale rovnou k duši, Lemire mě napínal, překvapoval i dojímal. Přečetl jsem to naráz, protože to jinak nešlo, a do Essex County se budu určitě rád vracet.
Jeden z nejlepších komiksů vůbec. Kanaďani prostě milují hokej a zároveň jsou to tak trochu morousové, co se užírají starými křivdami, alespoň to jsem si z tohodle opusu vzal. Ale ne, je toho daleko víc. Už jen kresba a propojení různých situací skrze desítky ale někdy i stovky stran. Rádoby jednoduše načrtnutá kresba, kde je ale každý detail strašně důležitý a hraje pak důležitou roli třeba v jiném čase a jiném příběhu. Jeff Lemire je komiksová extratřída, a kdo ho nezná, tak doporučuji i jeho další počiny, jako třeba Rváče či Černou palici. Essex je ale jeho majstrštyk. Doporučuji.
Tak jsem to googlil a potvrdil si, co jsem si při čtení celou dobu myslel. Lemire se narodil na malé farmě v zapadákově jménem Essex. V kanadském okrese, ve kterém je zima tuhá a plná sněhu a léta horká, ideální pro farmaření, a bez ohledu na počasí všichni sní o hokeji.
Lemire vytvořil sbírku dojemných příběhů dvou rodů propletených jemnou nitkou skrz několik generací. S emocemi pracuje úžasně. Minimalistická černobílá kresba hovoří sama za sebe; úsporný scénář říká jen to nutné a často nechá panely samotné působit bez navádění čtenáře.
Příběhy jsou smutné, spojené s tragédiemi a samotou. Introvertní Lemire do této knihy otiskl své nitro a to tak opravdově, že čtenáře dožene až k slzám. Výborná práce!
Autobiograficky laděná koláž (označení rodinná sága taky není na škodu), vystavěná na chytrém, až tarantinovském cyklení a provázaností několika generací, asi tuctu postav - převážně se v nich odráží fascinace hokejem, život na farmě a tragédie, které k životu patří. Je to už nějakej pátek, co jsem se dostal k takhle sebeuvědomělému grafickému románu, co chápe sebe jako médium a všechno to namísil v tak perfektně sedící a syrové kresbě.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Essex County |
| 2021 | Potápěč |
| 2019 | Rváč |
| 2017 | Tajemství počátků |
| 2019 | Thanos se vrací |
Tato kniha naplnila má očekávání, která jsem měl po přečtení jiných Lemirových děl. Úsporná kresba i úsporný styl vyprávění, ale přesto to dokáže vypovědět příběhy, které jsou plné emocí a dokážou obsáhnout životy několika generací. Není to příběh depresivní, spíše smutný, se záblesky humoru, který ten smutek vždy prosvětlí, ale jen na chvíli. Je to o osamělosti, o krocích, které nelze vzít zpátky. A je to o lásce k hokeji. Tedy alespoň k tomu, který se hraje v Torontu:).