Etika a nekonečno

05.10.2017

Velice těžká filozofie ... Lévinas se hodně inspiroval Husserlem a Heideggerem, jejich analýzou "bytí", kdy Husserl je jeden z prvních, kdo se ptá "jak jsem na tom?" ... Já, jako člověk, ptá se ale dost obecně, jsou to úvahy o uspořádání světa, ... a Heidegger na něj navazuje svou analýzou "pobytu" ... člověka ve světě, kdy se ptá po smyslu našeho bytí, a Lévinasovi na tom stále něco chybí, protože Heidegger se nesnaží popsat "povahu" člověka, ale jen způsob jeho existence ... Lévinas jde tedy dál, zajímá ho "řeč" ... a to díky faktu, že díky řeči se obracíme k druhému ... k člověku a jeho osudu ...
... právě jste se dobrali základního bodu Lévinasovy filozofie ... metafyziky chápané jako etika ... setkáte se s "tváří" ... obracíte se k druhému a to je záležitost etická: „Tvář je to, čehož smysl spočívá v příkazu: „Nezabiješ!“.“ ... a k vraždám přesto dochází, protože etický požadavek není ontologická nutnost. Zákaz neznamená, že by vražda byla nemožná, ale že zákaz přetrvává ve špatném svědomí z vykonaného zla."

Z Lévinasovy koncepce pak také zjistíte, jak jsou navzájem spjaté tvář a rozhovor, protože je to právě tvář, která umožňuje a začíná každý rozhovor. "Autentický vztah k druhému není vidět, ale je to rozhovor, tedy odpověď nebo odpovědnost." a Lévinas používá slova Dostojevského: „Jsme všichni odpovědní za všechny a za všechno přede všemi a já víc než druzí."

Etickým vztahem se tedy vymykáme ze samoty bytí, jenže, ... když nejsme v bytí, jsme ještě ve společnosti? Lévinas toto nekonečno pojmenovává Bůh .... na tuto myšlenku ho přivedla tvář, resp. význam tváře, protože tvář znamená nekonečno ... nekonečno, které smyslu nabývá tak, že subjekt řekne: „Jsem zde!“

Lévinas tyto myšlenku uzavírá tvrzením: „Každý, kdo na sebe vezme odpovědnost za druhého, svědčí určitým způsobem o slávě nekonečna. Tato odpovědnost předcházející zákon je zjevení Boha.“

Do popředí zájmu se dostává Bible ... jako forma textů do nichž je vloženo etické svědectví. Etika celé knize vládne, je společná všem, i když je Bible různě vykládána. Důležitou podmínkou je subjektivní četba.
Podle Lévinase Bible popisuje lidství jako průlom bytím, který staví v potaz pyšnou nezávislost bytostí, neboť jejich identitu podřizuje druhému. „To o čem říká, že je psáno v duších, je nejprve psáno v knihách…“

Lévinas říká: „Podle mě skrze každou literaturu hovoří nebo koktá … lidská tvář … za své dějiny se stydím právě její zásluhou …“. Smysl Písma není podle Lévinase v dogmatickém příběhu o jeho nadpřirozeném či posvátném vzniku, ale v tom, že osvětluje výraz lidské tváře, tváře ještě nestylizované, a bez pózy.
Smysl Písma pak vidí Lévinas v průlomech, které v našem bytí zpochybňují naše čisté svědomí z bytí zde.

Jak jsem říkala, ... máte před sebou velmi složitou, propracovanou etickou koncepci ... a pochopit Lévinase není otázka přečtení jedné z jeho knih, ... leccos se Vám osvětlí, když budete mít už zkušenost s fenomenologií pánů Husserla a Heideggera :-).