Etika a příroda
Marie Skýbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/147269/etika-a-priroda-147269.jpg
4
7
7
Vztah člověka k přírodě je tématem povýtce aktuálním již proto, že dopady našeho zacházení s přírodou pociťujeme čím dál silněji. Skutečné morální jednání nemůže být založené pouze na prospěchu či ekonomických důvodech. O jaké důvody by mělo jít, to je tématem knihy Etika a příroda. Autorka představuje přístupy zdůvodňující úctu k přírodě a její ochranu dobrem člověka i přístupy, které akcentují svébytnost přírody a potřebu chránit ji kvůli ní samé. Spolu s nimi tak otevírá celou řadu otázek: Je lidská perspektiva limitující pro dostatečnou ochranu a respekt vůči přírodě? Vede antropocentrický postoj nutně k představě nadřazenosti nad přírodou? Máme mít morální ohledy vůči přírodě samotné? Znamená neantropocentrický přístup popření lidské výjimečnosti? Dovoluje nám upřednostnit zvíře před člověkem? Má příroda sama svoji vlastní hodnotu nezávislou na našem hodnocení? Co by bylo nositelem této hodnoty: cítící zvířata, jednotlivé organismy nebo celek přírody? Kde se nachází ona hranice, která určuje, vůči čemu máme mít morální ohledy? Autorka představuje přehledně jak jednotlivé pozice, tak také námitky vůči nim. Přesvědčivě dokládá, že etika ve vztahu k přírodě je celým komplexem problémů, které zřejmě nelze vyřešit přijetím jediného přístupu. Odpověď na otázku, proč brát morální ohledy na přírodu, může mít tedy nakonec více řešení, stejně jako rovnice kořenů.... celý text
Přidat komentář
Toto je prvá kniha vôbec, v ktorej som sa dočítal o relevantných, ekologicky pozitívnych aspektoch antropocentrizmu. Neveril som, že také existujú. Môj veľmi záporný vzťah k nemu to nijako však nezmenilo. V tejto knihe sa strašne veľa filozofuje. Každá kapitola skončí otvorená, žiadny konkrétny názor nepadne, všetko sú to len filozofické úvahy, veľakrát aj úplne nekonštruktívne, napríklad, že keby som bol posledný človek na Zemi, či by bolo nemorálne pred mojou smrťou zničiť všetky stromy vo svojom okolí: „Veď aj tak to už nikomu neurobí ujmu.“ Nevidím žiadny zmysel s takýmito zbytočnými úvahami strácať čas. Veď prečo by som mal preboha vôbec niečo ničiť? Nemôžem nespomenúť osobitnú kapitolu "Být hoden morálních ohledů", za ktorú som vďačný – zaoberá sa etickým prístupom človeka k iným druhom a morálnymi ohľadmi hnutia za práva zvierat. Nie je to zlá kniha, ale ja mám radšej priamejšiu a praktickejšiu literatúru – ako Zelená svatozář od Koháka, ktorá je skvelou alternatívou.
Etika a příroda
„Všechny naše činy mají nějaký dopad na přírodu a nikdy nejsou neutrální, ...“
Lze tedy říct, že jsou vždy! … antropocentrické, ale ... mohou být, buď pozitivní, nebo negativní.
V centru pozornosti je příroda a především, činnost člověka v ní.
Jsem nadšená, jak se autorka (doktorka filozofie) „poprala“ s odborným tématem takovým způsobem, že se celá kniha čte velmi příjemně (nejen odborníkům, ale věřím, že i úplným laikům), je to, po všech směrech (nejen odborně, ale i jazykově) skvělá kniha!
Autorka v ní zaujímá filozofický postoj k antropocentrismu (velmi, opravdu velmi zjednodušeně: největší důležitost má lidský zájem) hodnotí jeho postoje a kriticky se zamýšlí nad všemi aspekty tohoto způsobu nahlížení na svět – jeho zorným úhlem si pak klade otázku, zda je „člověk schopen potlačit svůj egoismus a uznat dobro přírody (právě) jako svůj zájem a jednat pak pro něj.“
Ukazuje, že antropocentrický přístup, který je tolik kritizovaný právě pro nadřazování lidského zájmu nad vše ostatní, může být nakonec pro člověka racionálně obhajitelným názorem. Rozhodující je právě ono antropocentrické podřízení veškerého konání všemu „výrazně lidskému“ – to totiž, mj. znamená – podřízení se lidským morálním kategoriím! Pokud se totiž přesuneme do oblasti morální, už nelze všechny naše touhy a přání bez rozmyslu plnit, nemůžou se nám stát diktátem, kterým se řídíme ve snaze docílit maximálního uspokojení všeho (a které umožňuje „bezstarostné vykořisťování přírody“), ale právě naopak, je v našem výsostném zájmu právě ono … „potlačit svůj egoismus“ … a tedy, uznat, že „dobro přírody“ je náš vlastní zájem, a je tedy v našem vlastním zájmu jednat podle toho!
Autorka také promýšlí (a porovnává) další z možných přístupů člověka k přírodě, jako je ekocentrismus, nebo biocentrismus, aj. Na „pomoc“ si bere, nebo, spíš, rozvíjí úvahy dalších autorů, kteří se těmito tématy zaobírají, jako např. Erazim Kohák nebo Aldo Leopold, ale i další (s jejich myšlenkami jsem obeznámená a určitě příspěvky obou jen doporučuji – pro rozšíření, vytvoření si vlastního názoru, jednoznačně stojí za to si je také přečíst).
Závěr, ke kterému všechny úvahy směřují je asi v tomto smyslu … „každý pokus o neantropocentrickou optiku bude zase jen výtvorem antropocentrismu. K oddělení se od naší perspektivy potřebujeme totiž docílit objektivizace a oproštění se od emocí“ – což u člověka jde jen stěží, emoce jsou totiž naší neoddělitelnou součástí, patří k člověku, má je ve své genetické výbavě, tudíž, je nelze vynechat … „nesmíme zavírat oči před jejich existencí.“ Emoce prostě potřebujeme, třeba právě k tomu, … „aby se náš smysl pro druhé stal poznáním, že každá bytost je (svým vlastním) teologickým centrem usilujícím o své dobro svým způsobem“,
a tedy, samozřejmě je pak každá „představa o lidské nadřazenosti … mylná, … všichni lidé jsou (totiž) vázáni povinnou úctou k životu“!