Etta a Otto a Russell a James
Emma Hooper
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240126/bmid_etta-a-otto-a-russell-a-james-kUF-240126.jpg
4
94
94
Ettě je 82 let a celý život strávila na farmě uprostřed kanadské prérie. Vidět oceán je její největší přání. A tak jednoho rána vstane ještě časněji než obvykle, vezme si pušku, čokoládu a na nohy své nejpevnější boty a vydá se na východ. K oceánu to má přes 3000 kilometrů daleko. Její manžel Otto na ni trpělivě čeká doma, vaří podle Tetiných kartiček s recepty a vzpomíná. A soused Russell vzpomíná také, ale jeho vzpomínky jsou jiné – stále Ettu miluje stejně, jako ji milovat před 50 lety, předtím, než se provdala za Ottu. Silný a poetický příběh, ve kterém se hranice mezi vzpomínkami, iluzemi a realitou pomalu smazávají.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , JotaOriginální název:
Etta and Otto and Russell and James, 2014
více info...
Přidat komentář
Magický realismus - nevěděla jsem, co si pod tím představit. Jako bych četla moderní báseň, kdy je potřeba přemýšlet, co tím vlastně chtěl autor sdělit, nebo viděla obraz se symboly, jejichž význam není vždy jasný. Moc se mi líbí recenze "Knížka, která mě rozplakala". Mne tedy nerozplakala, nicméně : zajímavé, nevšední, poetické, mimořádné.
Přesně takovou knihu jsem teď potřebovala. Pomalou... plnou citů, vzpomínek, papírových zvířátek a Jamesových trefných komentářů... Mám je všechny moc ráda. Ettu, Ottu, Russella i Jamese a taky Ovsíka. Konec je poněkud zmatený, ale líbil se mi. On the Road s prvky magického realizmu. Znovu ji nepřečtu, ale jsem ráda, že se mi připletla do cesty. Občas to drhlo v překladu, ale nenechala jsem si tím zážitek zkazit. Doporučuji!
V této knížce možná nenajdete klasický příběh o lásce. Je v ní totiž něco mnohem většího. Láska která přetrvá věky a láska, ve které jeden podporuje druhého i v plnění na první pohled bezvýznamného snu. Forma, kterou je kniha napsaná nebude nejspíš vyhovovat všem, ale i to je součástí její jedinečnosti.
Krásný příběh o splnění životního snu, který hlavní hrdinka uskuteční i přes svůj vysoký věk... Líbilo se mi, že autorka zároveň psala o minulosti hlavních protagonistů. Knížka se mi moc líbila, ráda si jí zase někdy přečtu.
Jsem ráda, že jsem se přemohla a přečetla celé. Ale bojovala jsem asi do poloviny. Chtěla jsem vědět, jak se vše propojí a vygraduje. Vlastně moc nevygradovalo, jen se propojilo - ve vodě. Neříkám, že úplně špatné, ale moc mi to nesedělo. A není to ani tak častým střídáním časových rovin, ani tak malým množstvím děje, ani neobjasněnými situacemi, které člověk jen tuší... Spíš mi vadil ten zvláštní smutný beznadějný pocit. A to čtu poměrně dost knih se smutnou tematikou. Asi to na mě ne moc dobře působilo psychicky, neměla jsem z toho čtení prostě takový ten radostný pocit, že prožívám nějaký příběh. Některé myšlenky a pocity však byly hodně zajímavé. Určitě ne pro každého.
Hodně zajímavá a zvláštní kniha, která každému nesedne.Ke konci se mi kniha nečetla moc dobře.Ale do více jak poloviny se mi kniha moc líbila.Ale po přečtení mám zvláštní pocity....takže tři a půl hvězdičky...nejdou tak ****
Jedna z těch zvláštních knih, ve kterých se dějí věci neskutečné a hrdinové jsou také neobyčejní. Ale někdy už je toho moc nebo zrovna nemám tolik pochopení pro bohatou fantazii a nápady autorů (zde autorky). Tak se stalo při čtení této knížky, která je plná pravd o lidském životě i stárnutí, a také poetických sdělení - v té kouzelné linii ze současnosti. Mě se však tentokrát více líbily ty části z minulosti, snad pro tu opravdovost a sílu vyprávění, ať je to líčení Ettina života, Russellovy lásky nebo válečných hrůz v dopisech Otty - za ty bych dala i 5*. Kojot James byl skvělý, dokud tam byl. Některé děje jsem nepochopila, bez některých postav (a také chyb v textu) bych se obešla. (Protože čtu před spaním, měla jsem jednu noc sny "na cestě", nebylo to špatné.)
tak ještě jeden dodatek - dnes jsem pekla skořicové šneky podle Ettina receptu :) a nemají chybu !!!
Krasny a zaroven smutny pribeh. Neni to jednohubka na vikend, dala jsem si s ctenim na cas.
*Spolier: Konec mi prijde naprosto pochopitelny a jsem rada, ze se nekonal velky happyend (ktery jsem chvili ocekavala).
Zvláštní, odehrává se v podivném bezčasí, mluvící zvířata, cesta k vodě. Co se odehrálo a co ne? Těžko říct. Etta a Otto jsou skvělý pár. Podivné, melancholické, hezké...
velmi zvláštní knížka. krásnosmutná. možné SPOILERY !!!
..."snad se nezapomenu vrátit" a Etta , s lístkem v kapse, přpomínajícím jí, kdo vlastně je, vyráží na pouť k Atlantiku... v doprovodu kojota..něco jako Forrest Gump v dámském vydání...doma věrně čeká milující manžel Otta, bojující se selhávajícím srdcem, s kynutým těstem a papírmašem. (za morče Ovsíka velké plus, připomělo mi morčátka manželovy babičky..)
paralelně sledujeme linii věčného kamaráda Russella (připomělo mi to trochu Myrerův Poslední kabriolet, také s postavou věčného kamaráda, milujícího dívku Chris, zatímco ona miluje někoho jiného....), která nakonec tak nějak vyšumí doztracena mezi soby...škoda že autorka nerozvedla více...
Etta v mládí přišla o sestru - úplně jsem nepochopila, jestli slovem toxémie zakryli poporodní komplikace, nebo opravdu nějakou toxémii měla, spíše ale šlo o důsledek události....posléze začíná učit děti v nedaleké škole a potkává se s Ottou, který místy působí hodně jednoduše, ale třeba to byl jen čistý chlapec z farmy...setkání jako každé jiné, nenaznačující nic víc než vztah učitelky a žáka...
Otta je brzy zapojen do války...(předpokládám že mysleli druhou světovou) a snad z nostalgie a skryté touhy se rodí v dopisech učitelce a pravopisných cvičeních zároveň...láska ?? extrémní situace budí extrémní city...
po jejich shledání následuje společný život, který nám autorka víc nepřiblížila..snad jen že zůstali sami bez dětí...(nevíme však proč, jak...co se celé společné roky dělo..) a že Etta byla vynikající hospodyńka a kuchařka a Otta dobrý manžel..a jednoho dne, když Etta začne ztrácet niť a možná i sama sebe, je čas vyrazit poohlédnout se po Atlantiku....
Ettiny myšlenky jsou občas pomíchané s Ottovými vzpomínkami na válku , zřejmě se jí hluboko obtiskly jeho dopisy...občas její vlastní vzpomínky...tělo a mysl pozvolna vypovídají, kruté známky demence, které milé stařence nechceme přát...
a Otta doma, zmítán obavami o Ettu a tušící, že její cesta dobře dopadne....vždyť to tak mělo být..
zajímalo by mě, kdo byl Owen..byl to jen kamarád/spolužák ? nebo v jeho citech k Ottovi bylo něco víc ? pasáž s rukou na zpocených zádech nabízí i tuto možnost...a nebo je to jen můj dojem...
a co musím vytknout jsou chyby v překladu, kde několikrát byly zaměněny jména Russella a Otty (autorka má asi ráda zdvojování písmenek :D ) a také rody mužský/ženský - třeba u Josie, sestry nebo bratra ??? Otty....
celkově, velmi nevšedná knížka, kde kromě vzpomínek a životního příběhu několika lidí se blíže seznámíme s aktuálními potřebami, city a myšlenkami lidí v pozdním seniu..a také s jejich trápeními v běžném životě...vše protkáno lehkou poezií, ukrytou do slov a myšlenek hlavních hrdinů...
"ale budu v pořádku. Víš to jistě ? Ano. Je to smyčka Otto. Je to jen dlouhá smyčka..." a vyvázneme z ní živí ?
p.s. a jako superbonus recept na skořicové šneky...který prostě musím vyzkoušet :)
Původně jsem si říkala,že místo komentu napíšu jen „doporučuji“ ale nakonec jsem se rozhodla,že se zkusím vymáčknout a snad k ní přitáhnout pár dalších lidiček.
Kniha se asi nebude líbit každému. Je to hodně složité čtení formou i obsahem. Musíte si dávat pozor,protože přímá řeč splývá v textu a mnohdy nevíte kdo přesně co řekl a jak to asi myslel. Ale ta pozornost se vyplatí-držíte v ruce zvláštní knihu.
Příběh je vyprávěný až dětsky prostými slovy. Líčí se každodenní úkony a nepatlá se tu v citech,ale vy už od prvních stránek začínáte tušit,že až tak jednoduché to nebude. A pak se mezi těmi prostými slovy a každodenními úkony začne rýsovat příběh,ale přesto si (hlavně ke konci) nemůžete být vším až tak úplně jistí.
Líbí se mi mluvící věci a zvířata a způsob,jakým se Etta a Otto setkávají v mimosmyslovém světě,protože vím,že to jde. Líbí se mi jejich zvláštní láska bez velkých slov,která je pečující a velkorysá,nevydírá, ale respektuje svobodu rozhodnutí. Teď mě tak napadá,že si vůbec nevzpomínám,jestli jsem v knize někde našla slova jako „miluji tě“ (budu si to muset přečíst znova ☺ ) a pokud ano,jistě jich nebylo moc.
Líbí se mi jak se Etta a Otto a Russell ( a vlastně i James) starají jeden o druhého-bez velkých slov a gest ale s o to větší věrností.
Myslím,že tato kniha říká,že život je obrovský a zároveň úplně prostý, že věci mají takový smysl,jaký jim dáme,že nikdy není pozdě jít za svými sny a že rozhodnutí je jen na nás.
Riskněte to s touto knihou. Když to nebude ono,nic neztratíte. Ale možná taky držíte v ruce knihu,ke které se budete vracet.
A nezapomínejte dýchat.
Kniha má mnoho silných a příjemně-zvláštně poetických momentů, které se mi moc líbily. Přesto si mě tak úplně nezískala - pro mě by to asi mělo být jen "Etta a Otto a James". Tahle linka byla velmi silným příběhem o lásce bez velkých slov a hledání sebe sama a přáních a povinnostech, okořeněná trochou magie v podobě mluvících zvířat a věcí. Russelova linka mě ale celkem rušila. Podobně mi třeba unikaly věci spojené s Ettinými rodiči. Soustředění se na méně postav by podle mě knize prospělo.
Nevím čím to je, možná jsem od knížky čekala něco víc, možná větší lovestory ohledně vztahů mezi Ettou, Ottou a Russelem. Mě kniha neoslovila ani po polovině, do čtení jsem se musela nutit. Ve třičtvrtě knihy jsem to nevydržela a vzdala to, i když velice nerada nechávám knihy rozečtené...
Úžasná kniha, plná přirovnání, bláznivosti a kouzelných představ, skvěle se mi četla a ráda ji někdy znovu vezmu do ruky, vřele doporučuji. Moc se mi například líbil nápad s "mluvícím" kojotem Jamesem a rybími francouzsky mluvícími lebkami. Zamilovala jsem si postavu Etty a její svéráznost.
Po dokopání Martina89 k přečtení jen kvituji její nadšení. Mám rád tyto road movie, kde postavy jdou a jdou, protože chtějí a něco je k tomu láká. A když k tomu jsou to postavy vystavěné tak zvláštně a nepolapitelně, o to větší kouzlo to má. A ten malinaktý přesah do nějaké magické reality v podobě mluvícího kojota... A že konec nelze ani po dvou přečtení zcela logicky pochopit není na škodu. Výborné a doporučuji.
Krásné poetické líčení života – zejména mnoha těžkých životních zkoušek Etty, Otta a Russela. Každému asi nesedne, ale hledáte-li klidnou až mírně praštěnou knihu, žádný akční krvák, nevadí vám mluvící kojot (mně byl moc sympatický!) a podobné drobné "výstřelky", tak směle do toho! Motiv putování k moři a ubíhání života, prolínání přírodních cyklů a života lidí na venkově, to vše je nezvykle uklidňující, takže si člověk řekne, že tak to má být správně...