Etudy dětské a nedětské
Ludvík Aškenazy
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1176/detske-etudy-1176.jpg
4
26
26
Drobné vtipné povídky o příhodách, hrách a rozhovorech s "človíčkem", pětiletým synkem autorovým, byly nejprve uveřejňovány v literárních novinách a převzaty pak některými zahraničními časopisy. Aškenazy je vybral, stylisticky vytříbil a seřadil v tuto knížku, doplněnou 5 preludii, v nichž vypráví "človíčkovi", co bylo, než se narodil. V Etudách je zachycen portrét vnímavého a přemýšlivého dítěte, upřímně naivního, toužícího přijít všemu na kloub, napodobujícího ve všem počínání dospělých. Je zde propojen svět dětí se světem dospělých. Kniha se dělí na dvě části: PĚT MALÝCH PRELUDIÍ a DĚTSKÉ ETUDY V pěti malých preludiích je nevšedně zachycen zrod autorova syna. Dětské etudy popisují rozdíly vnímání dětí a dospělých. Divadlo Rodiče jdou na divadelní představení "Lakomec" a malého příjde hlídat slečna. Mezitím, co jsou rodiče v divadle, děti si na divadlo samy hrají a podle svého ztvární příběh Lakomce. Jak jsme hledali štěstí Otec se snaží synovi vysvětlit, co to to štěstí vlastně je. Kniha stížností čili Játra Probíhá debata na téma, proč syn játra jíst musí a otec ne. Chlapec je přesvědčován, že je to ve prospěch jeho zdraví. Syn rezignuje a játra jí. Vltava Rodiče společně poslouchají v rozhlase Smetanovu Vltavu a rozebírají si hudební dílo. Najednou se vypne proud a chlapec i nadále nutí tatínka, aby mu řekl, jak ta Vltava teče dál a co se s ní stane. Zlatá studna Na návštěvu příjde Stáza a vezme rodiče ke Zlaté studni. Malý v domnění, že se jedná o opravdovou zlatou studnu, vyráží s rodiči a se Stázou ven. Je velmi zklamán, když zjistí, že se jedná o název putiky. ... celý text
Přidat komentář
Vedle vynikajících Dětských etud a úsměvných Milenců z bedny či mistrovské povídky Vajíčko obsahuje i méně nosná dílka. Všechny je spojuje jazyk, kterým Aškenazy navazuje na prvorepublikovou tradici K. Čapka a K. Poláčka.
Trochu mi dělalo problém se vůbec začíst. Tohle totiž je literatura a vyžaduje celého čtenáře. Jeho pozornost, jeho rozum. A opatrně s tímto lékem. Po troškách!
Krátké i delší, humorné i závažné, dojemné i veselé, pokaždé napsané nádherným osobitým způsobem. Aškenazyho jsem objevila díky (ó, velké díky) profesorce čj na gymnáziu. Přečetla nám totiž povídku Vajíčko. Dojala nás všechny, i Matěje, který přečetl v životě jen Pravidla silničního provozu. Byla tak laskavá, tak filosofická, tak vypointovaná! A přitom tak krátká. Mistr zkratek, ten pan Aškenázy.
Kniha, která mne potěšila. Tohoto autora jsem objevil díky panu Horníčkovi. A patří mezi mé oblíbené.
Má srdcová záležitost! Vyvolává vzpomínky na dětství. Musím dát stovku, nelze jinak.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
(SPOILER) Aškenazyho jméno jsem si zapamatoval poprvé a jednou provždy ve spojitosti s povídkou Vajíčko, která figurovala v jakési antologii pro ZŠ (a v tomto výboru se nevyskytuje, jak je mylně uvedeno v předchozím komentáři), i když jsem ho mohl znát ještě z ranějšího dětství jako autora Pitrýskových dobrodružství (Putování za švestkovou vůní). Později mě překvapilo, když jsem se dočetl, že byl zetěm Heinricha Manna. Výbor povídek Etudy dětské a nedětské jsem ale vzal do ruky spíše namátkou, protože ležel v prvním patře mé knihovny před níž jsem se zrovna válel na matraci.
Poetika Aškenazyho díla jde ve stopách Čapkových. Základním stavebním kamenem Dětských etud je dětská duše. Autor se vrací do krajiny dětství za pomoci svého syna (človíčka). Vedle dětských etud jsou psány sub specie infantis i další povídky: Milenci z bedny (o hře na svatbu a svatební cestě, co skončí výpraskem) a Ukradený měsíc (o dvou rošťácích, kteří chytí měsíc při koupeli v rybníce a zavalí do jeskyně). Mně se asi nejvíce líbila povídka o cikánském otci a synovi, kteří s rozdílnými výsledky navštěvují stejnou třídu Gabore, Gabore...Cikánská a dětská duše mají mnoho společného. Pět úvodních povídek má za společné téma zvíře. I do jeho duše se Aškenazy dovede vcítit. Reportáže z New Yorku jsou shrnuty v části pojmenované Osamělý tlící list a Májové hvězdy...jsou to hvězdy na obloze, které se odrážejí na hladině řeky, kde se 9.5.1945 koupe mladá suplentka Hlobilová, nebo jde o hrdiny s rudými hvězdami na uniformách? V každém případě nutno říci, že ač jsou sovětští vojáci líčeni sympaticky, nejsou adorováni ad absurdum, jak bylo v literatuře 50. let zvykem.