Eva Luna
Isabel Allende
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6805/bmid_eva-luna-JlU-6805.jpg
4
107
107
Vzpurná dívenka s očima dokořán, nadšená posluchačka rozhlasových her na pokračování zvyklá nahlížet klíčovými dírkami a naslouchat za dveřmi, zdědí po matce vypravěčské nadání odrážející se ve fantastických, neuvěřitelných příbězích, šokujících, směšných a zároveň tragických jako život sám, díky němuž se jí podaří uniknout bídě, ponižování a útisku. Při svém putování se střetne s celou řadou bizarních postav, ať už je to její kmotra, jež přivede na svět dvouhlavou obludu, kuchařka Elvíra, která má ve zvyku spávat v rakvi, což jí nakonec při povodni zachrání život, vlivná bordelmamá se svým přítelem transvestitou Mimi, z něhož se stane televizní hvězda, nebo dítě ulice Huberto Naranjo, který se dá k partyzánům, rodina strýce Ruperta a tety Burgel, kteří v alpské vísce uprostřed tropů vyrábějí kukačkové hodiny, případně sám diktátor, šéf tajné policie s gardénií na klopě či orientální obchodník se zlatým srdcem a něžnýma rukama a jeho životem znavená žena Zulema ... v neposlední řadě pak Rolf – Evina životní láska – neboť jisté příběhy přece nemohou končit jinak než šťastně.... celý text
Přidat komentář
První kniha, co jsem četla od autorky je Dům duchů, tak už jsem ten styl psaní znala. Je zvláštní. To prostředí Jižní Ameriky, ta kultura, je pro mě vzdálená a těžko představitelná. Postavy rozhodně nejsou černobílé, jsou vždy velmi zajímavé, zvláštní a hlavně ty osudy jsou opravdu tvrdé. Přesto ta autorka píše tak jakoby zdálky, popisuje ty šílené dramata, ale s takovým klidem, z nadhledu, určitě ne bezemočně, spíš takové nějaké přijetí osudu z toho cítím. Knížka se mi líbila, i když jsem měla na začátku problém se začíst a pak i v průběhu jsem se zasekla. Ale byla krásná, ten příběh, postavy, celkově vyznění až magické.
Isabel umí napsat krásný knížky, a tohle je jedna z nich, i když musím připustit že třeba Dům duchů je ještě o hodně větší nářez. Je to taková ta jihoamerická magická záležitost, ale ne až tak jako Sto roků samoty, ona má svůj styl. Pokud bych měl přirovnat k někomu jinému, vybral bych spíš Jihoamerickou trilogii Louise de Bernières.
Já mám tyhle věci rád, najdete tam to tragické, komické i romantické a když někdo umí tak psát jako Isabel, tak se to i krásně a s požitkem čte.
Do knihy se mi moc nechtělo, pak mě začala bavit, pak mě přestala bavit a já myslela, že ji dokonce odložím. No a najednou se stal zázrak a já si přivykla na geniální autorčin styl psaní a knihu jsem hltala. Eva Luna byla výjimečná dívka s výjimečným životem a výjimečnými přáteli a milenci. Během svého dětství a mládí toho prožila tolik, kolik někdo neprožije za osmdesát let...Zajímavý příběh, jakých člověk za svůj život mnoho nepřečte. Máte prostě pocit, že knihu napsala Eva Luna sama a že se nejedná o román, ale o skutečné prožitky skutečné dívky - ženy. Mé hodnocení: poctivé 3 a půl hvězdy!
Do knihy jsem se dlouho nemohla začíst, ale pak se stalo a zase jsem se nemohla odtrhnout. Líbí se mi vypravěčský styl autorky.
Vzpurná dívka s očima dokořán, zvyklá nahlížet klíčovými dírkami a poslouchat za dveřmi. Má velké nadání vypravovat příběhy, což je schopnost, která jí hodně krát pomůže z nouze a ze života na ulici. Druhá dějová linie sleduje život Rolfa, který se dostal z nenáviděného domova a stal se reportérem. Jediným člověkem, který směl natáčet i v partyzánských táborech, a který se snažil ukázat světu pravou tvář revoluce.
Klasická Allende s milionem postav a životních příběhů. Krásní revolucionáři a snílci se spoustou vizí a cílů. Allende se pro mě stává jistotou dobré četby.
Příběh Evy Luny je tak spletitý a bohatý na zážitky, že se rozhodně nudit nebudete.
Autorka je vynikající vypravěčka. Bizarní příběh hlavní hrdinky je díky jejímu umu uvěřitelný, má spád , přes dramatické pasáže se opakovaně pročteme k pozitivnímu pokračování . K posílení unikajícího optimismu výborná.
Kniha, který stojí za přečtení..... V první části na čtenáře bude dopadat jen deprese a pocit, že děj už nemůže být horší...... Ale v druhé části se vše obrací a čtenář tak získává naději na to, že kniha možná i dobře skončí..... ;-) Evě Luně jsem do poslední chvíle nepřestávala fandit.......Vřele doporučuji všem..... ;-)
Ze začátku mi dělalo trochu problém se pořádně začíst, ale postupně jsem se nemohla odtrhnout! I když příběh úplně negraduje podle mých představ, tak Isabel Allende to všechno zachraňuje se svým úžasným vypravěčským umem. Eva Luna zažila mnoho nehezkých, ale i hezkých věcí a Isabel jako vypravěčka dokáže i z maličkosti udělat krásnou a úžasnou věc.
Kdysi dávno jsem viděl v kině Dům duchů od stejné autorky předlohy (ten film se mi hodně líbil), tak jsem byl na její styl docela zvědavý. Nejprve jsem byl lehce zklamán, ale časem jsem se do knížky začetl a výsledný dojem je pěkný. Je to takové pozitivní povídání se spoustou bizarních postaviček s až absurdními osudy, podané velmi malebným jazykem a se slušnou dávkou humoru. Kdosi tu už autorku označil za Marquéze v sukních - měl jsem podobný pocit. I když se děj odehrává v zemi, kde se vládnoucí garnitura se svými oponenty nemazlí, všechny postavy (včetně hlavní hrdinky) si dějem proplouvají v podstatě bez rizika, bez napětí - a to je možná to, co mi v téhle knížce nejvíc chybělo.
čítanie tejto knihy mi išlo dosť pomaly (čitateľský útlm?) kniha nemá nejaký rýchly strhujúci príbeh, ale napriek tomu ma príbeh hlavnej prestaviteľky veľmi zaujal.....Eva Luna príde o matku ako malé dievčatko, ujme sa jej krstná mama, ktorá sa ju snaží vychovať ako najlepšie vie.....Eva luna je chudobná a život berie ako ide.....vždy má niekoho pri sebe, kto jej pomôže a má ju rád....postupne sa jej začína plniť aj jej sen - začať písať.....pekný príbeh....
Příjemná oddechovka, trochu jako byste z Marquézových Sto roků samoty udělali román pro ženy
Úžasné! Táto kniha ma pohltila od začiatku. Určite si chcem prečítať aj ďalšie knihy tejto autorky.
Podruhé jsem přečetl tuto skvělou knihu a zase jsem se rozplýval nad vypravěčským uměním a fantazií této vynikající chilské spisovatelky. Věty plynou jedna za druhou, mnohdy v dlouhých odstavcích a čtenář je přímo unášen dějem, kde jsou dost výrazně použity prvky magického realismu. Vím, že to není moc známá kniha a nedosáhla ani takové proslulosti jako Márquezových Sto roků samoty, ale kdybych byl učitel nebo psal encyklopedie, tak jako příklad magického realismu budu vždy uvádět na prvním místě Evu Lunu.
Výjimečnost této knihy spočívá především ve vypravěčském umění autorky. Příběh je skrz naskrz plný nehezkých věcí, o to více však jsou světlé okamžiky ceněny a využívány do posledního doušku. Co si budem povídat, byl by to pouze další ze zástupu románů o strastech a slastech života, nebýt úžasného spisovatelského daru, kterým byla I. Allende obdařena. Syrovost, s jakou popisuje drsné okamžiky, zkratkovitost ale i výstižnost v milostných scénách, neuvěřitelná kompozice a propojenost mezi jednotlivými částmi knihy, to vše činí z Evy Luny knihu, která si zaslouží čtenářovu pozornost a to nejen jednou. Konec ódy, aby to nebylo tak strašně pozitivní přidám i jeden droboulinký nedostatek. U Allendeové jsem v jejích příbězích zvyklá i na rovinu mimo realitu, které je v této knize opravdu poskrovnu.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Dům duchů |
| 2006 | Eva Luna |
| 2003 | Dcera štěstěny |
| 2003 |  Město netvorů |
| 2001 | Paula |
Allende je moje velmi oblíbená spisovatelka a nezklamala. Příběh stíhal příběh, neuvěřitelné doprovázelo podivné. Osudy jednotlivých postav byly barvité, zábavné a místy i exotické. Pobavila turecká svatba, zasmála jsem se při popisu telenovely :) trochu mi opadla pozornost a nadšení v závěru(partyzáni apod) ale jinak super