Everest – Výprava po nejzazší mez

28.12.2020

Kdo miluje hory a adrenalin, přijde si na své. Ostatní asi ne.

02.11.2020

(SPOILER) Jako člověk pobývající prakticky celý život v rovinatých oblastech mám před horami velký respekt – a zrovna tak i před horolezci, zvláště takovými, kteří stoupají do nejvyšších hor bez kyslíku. Někdy si říkám, co tam ty blázny žene, vždyť nezřídka zaplatí životem... Každý, komu něco podobného vrtá hlavou, nechť si přečte tuto knížku. Myslím, že R. Messner to na mnoha místech této útlé knížky vyjádřil naprosto dokonale – alespoň sám za sebe. Nejde ani tak o to měřit si síly s horou, jako sám se sebou. Překonat sám sebe, s obrovským respektem k nejvyšší hoře světa, kde co chvíli duje mrazivý vítr, sněží – a pak zas pro změnu vysvitne slunce, na němž se lze snadno spálit a z oslňující bělosti sněhových plání a ledovce zakusit sněžnou slepotu.

Do hor se nevydávám, jaksi je neudýchám, nejraději sleduji křivku vzdálených hor na obzoru... Ale to neznamená, že terén, jímž se pohybuju, nedovede být záludný, že si kolikrát neřeknu, proč do té bažiny lezu – ale vím, že musím, jinak nebudu mít klidu :-)... takže si myslím, že teď už trochu chápu i ty "bláznivé" horolezce. Čtení jsem si moc užila, hlavně líčení toho, co člověk prožívá, co se děje v jeho nitru. Autor je velmi otevřený, nezastírá žádné emoce, ani ty negativní, ať už jde o něj nebo jeho kolegy. Velmi podrobně také popisuje, co se děje s člověkem ve vysoké nadmořské výšce po stránce fyzické, jak obtížné jsou základní úkony jako jídlo nebo hygiena, jednak kvůli nedostatku kyslíku a únavě, ale i kvůli tomu, že vše okamžitě zmrzne, a tak spoustu času zabere rozpouštění sněhu či ledu na vodu k pití, vaření i hygieně.

Autor si na nic si nehraje, z knížky je cítit velká pokora. Co mě překvapilo? Hlavně to, kolikrát všichni "vyběhli" nahoru a dolů mezi jednotlivými tábory. Já měla až doteď představu, že se jde jen nahoru, až dokud se tam nevyleze :-), pokud tedy nedojde k nějaké katastrofě. Nenapadla mě ta složitá logistika přesunu věcí atd.

Na začátku knížky je popsána i historie pokusů o výstup na Mount Everest bez kyslíku, na konci knihy jsou pak stručně popsány a přehlednými tabulkami doplněny všechny výstupy (dokumentovány jsou i ty neúspěšné). Pro fandy horolezectví jsou tyto údaje jistě velmi cenné, mně osobně připadalo, že už je toho trochu moc, hlavně některé informace z prvních kapitol se na konci částečně opakují, možná by byly bývaly na závěr postačily zmíněné tabulky.

30.05.2020

"Everest bez kyslíkové masky jako věčná idea, jako utopie. A navíc tušení, že úspěchem se něco ztrácí...."
Jak píše autor v doslovu, zpráva o výpravě, to není román. Ale i tak je kniha velmi čtivý popis prvního výstupu na Everest bez použití podpůrných prostředků. Messner nechodí hory" dobývat ", ale vše to podniká s cílem dozvědět se něco o sobě samém. To co dokázal je obdivuhodné.
Autorovy příběhy nejsou jen suchopárné popisy expedic, vždy otevře své nitro a myšlenky... mám rád jeho knihy.
" Kdo není ochoten vydat napospas něco ze sebe, nemá ani co říct."
Velmi doporučuji.

16.08.2017

Nevím, čím to je, ale dobře se mi četly jen určité úseky. Zdálo se mi to dosti strohé, četla jsem o horolezcích už lepší, a to si myslím, že Messner je fakt BOREC! Možná příliš mluvil o ostatních a mě ostatní moc nezajímali :-D Nicméně, když člověk dočte AŽ DO KONCE, tak Messner vlastně vysvětluje, že jeho kniha není žádný román, ale zpráva o expedici :-D Co mě zamrzelo, že i mezi horolezci panuje závist... Všici jsme prostě jen lidé.

03.08.2014

Reinhold Messner je fenomén...jako první nepoužíl na Everestu kyslík.Na jeho "Výpravě po nejzazší mez" ho doprovázel Peter Habeler a tenkrát se psal rok 1978.
Před tím se to pokusil E.F.Norton a v roce 1924 dosáhl bez kyslíku výšku 8550 metrů.
Toto jsou jenom stručná fakta z útlé knížky, plné doprovodných fotografií autora, která je stejně skromná jako on sám.