Evoluce
Edward John Larson
Kniha lehkým a čtivým stylem zpřístupňuje odborné, ale i širší laické veřejnosti dějiny evolučních i jiných biologických teorií, které mají k evolučním teoriím blízký vztah. Vykresluje dobu, v níž se to vše odehrávalo, a poskytuje i charakteristiku „hlavních hrdinů". Kniha zaujme všechny přírodovědce, zejména biology, ale měla by oslovit i filozofy, sociology a širší veřejnost.... celý text
Literatura naučná Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2009 , Slovart (ČR)Originální název:
Evolution. The Remarkable History of a Scientific Theory, 2004
více info...
Přidat komentář
Absolutní nadšení z knihy, která se nesnaží vysvětlit po milionpáté marně evoluci, ale podává historický pohled přijmutí evoluce od jejích počátků. Maximálně oceňuji, že to není jen suchý výčet informací, ale, že je tu přehledné podané myšlení jak jednotlivých vědců, tak pohled společnosti napříč časem a vše je pěkně v souvislostech. To celkově v dnešní době knihám chybí, o to víc pro mě tenhle drahokam září v té nekonečné šedi.
Pokud vás zajímá především evoluce jako taková, je lepší zvolit jinou knihu. Tahle nepopisuje evoluci z pohledu biologie, ale jedná se o historické pojednání. Začíná koncem 18. století a pokračuje téměř až do současnosti.
Nejdříve se věnuje objevům, které předcházely zveřejnění Darwinovy knihy O původu druhů. Ikdyž je Darwin významná postava, trvá to 50 stran než se k němu dostaneme. Pak se popisuje jeho obecně známá kariéra a bádání ostatních vědců té doby. Vše se mění od publikování jeho teorie.
Larson se tak nejvíc věnuje období od roku 1859 do 1900. Ikdyž plavbu na lodi Beagle podnikl Darwin ve 30. letech, s uveřejněním své teorie čekal neuvěřitelných 20 let. Samotný historický příběh je dost stručný.
U významných postav se uvádí především jejich přínos pro evoluční teorii. Stručnost se projevuje i u vývoje filozofických směrů, které objevu evoluce předcházely. Třeba o vitalismu je v knize jen pár zmínek.
Nejdříve mi stručnost vadila, ale pak přišly dějiny 20. století a kniha dostala spád. Většinou předpokládáme, že další a další objevy v nějakém oboru vedou k pokroku. Tady Larson exceluje, když popisuje, jak přibývající vědomosti vedly k úpadku společnosti. Věda přestala sloužit lidem a objevil se sociální darwinismus a poté eugenika následovaná rasistickými teoriemi.
Naopak v USA extrémně sílí odpor protestantských fundamentalistů proti vyučování evoluce na školách. O tomto masovém odporu vůči evoluci jsem nikdy neslyšel a po této stránce byla kniha velmi obohacující. Co je šokující, že teprve až v roce 1987 se podařilo definitivně kreacionismus z učebnic vymýtit.
Je to výborně napsané a příjemně čtivé. Z historického hlediska je v knize vše důležité. Úměrně počtu stran. Příběh nakonec končí moderní syntézou. Nějaký závěr nebo shrnující kapitola chybí.
Ukazuje se, že problém není křesťanství nebo katolická církev, ale protestantský fanatismus. Z celé války proti fanatikům vyplývá poučení, že náboženství se nesmí ustupovat ani o milimetr. Koho zajímá stručně podaná historie evoluce rozhodně doporučuju. 90%
Skvělá kniha, která čtivým způsobem představuje vývoj jedné z nejznámějších vědeckých teorií. Tento vývoj zachycuje komplexně aniž by autor zabíhal do zbytečně odborných podrobností a přesto pochopíte vývoj princip i důsledky. Velmi přísnoná záležitost.
Strhující čtení shrnující to podstatné z vědeckého i společenského dramatu odehrávajícího se kolem evoluční teorie. Jedinou drobnou ale zásadní výtku bych měl k překladu. Připadá mi chybné a nešťastné překládat "survival of the fittest" jako "přežití nejsilnějších" namísto správného "přežití nejzdatnějších". Vzhledem k tomu, že z knihy je jasně patrné, jaké dopady měly nepochopení či záměrné překroucení Darwinovy evoluční teorie, považuji za diletantské zavdávat k nim příčinu chybným překladem.
Altruizmus, zavadzajúca prekážka v pochopení evolúcii. Aj o tom sa človek niečo dozvie. Veľa vecí si dodnes pamätám, ale najviac buldočieho Thomasa Huxleyho a jeho komentár na jednom zo stretnutí, kde skonštatoval bližší vzťah k opiciam... Tiež krásne pasáže pre vzletné vedecky vyjadrujúce sa hviezdy utešia slovami, z ktorých sa nebudú škrabať na hlave, lebo načo im je iné vysvetlenie lásky než to vedecké... a vôbec, ako inak by sa dala láska, boh vysvetliť, ak nie vedou... a sciento... eh? ovečky by zase krížili a nechali hybridizovať vedu s bohom... Na záver nie Kant, ale hodia sa sem skôr slová Ferrisa: treba pamätať a začať chápať konečne, že veda boha nerieši a boh nerieši vedu a tu je cnostná pravda pre slušného občana dnešnej spoločnosti. A ani barbari duše (nábožníci) a barbari inteligencie (vedníci) by sme nemali byť, ako píše Huxleyho vnuk v Kontrapunkte. Treba niečo medzi, kde nie je fanatizmus, predpojatosť, obmedzenosť, tuposť, magoria nátierka. Proste časopriestor, kde prebýva zrelý rozum resp. Kant:D
Dějiny evoluční teorie jsou – přinejmenším od začátku 19. století – dějinami celé biologie. Buffonovým pokusem ukázat, že život se mohl zrodit přirozeně, bez božího zásahu, začíná to, co Edward O. Wilson nebo Richard Dawkins nazývají evoluční epikou. A americký historik Larson vypráví, jak jsme tento epos v průběhu posledních více než dvou set let skládali.
Činí to až neuvěřitelně čtivým způsobem, aniž by se dopouštěl závadějících zjednodušení (alespoň nakolik jsem schopná to posoudit); barvitě, ale ne bulvárně. Když geolog William Buckland před svou oxfordskou katedrou mával cípy pláště, aby napodobil let pterodaktyla, mladému Darwinovi se snad zdál jako šašek, zato Larson umí ocenit, jak ilustrativní je tenhle detail pro nadšení z prvních paleontologických objevů!
Larsonovy dějiny evoluční teorie jsou soustředěny kolem osobností (méně než kolem konceptů), aniž by opomíjely vazby mezi jednotlivými myšlenkami a díly, mezi kolegy či mezi člověkem a jeho historickou etapou. Tenhle způsob výkladu mi pomohl lépe pochopit, proč vlastně jednotliví velikáni biologie říkají to, co říkají, a kontextualizovat jednotlivé systémy, teorie a objevy.
Kromě vzestupu, úpadku a návratu evoluce ve vědě se Larson zabývá také americkými kulturními válkami mezi vědci a fundamentalistickou veřejností. Jeho zájem o práva ústí do celé kapitoly o tzv. opičímu procesu (ostatně za samostatnou knihu o něm získal Pulitzerovu cenu). O výtvorech evangelikálů – „geologii Stvoření“ či „vědeckém kreacionismu“ – referuje s takřka pedantickou neutralitou. Nikdy je nepočastuje označením „pavěda“ – na rozdíl od nebohé eugeniky. Až se člověk neubrání podezření, že se autor střeží příliš vyvádět z míry své přezbožné spoluobčany. x)
Kromě toho se kniha, stejně jako téměř všechny její americké sourozenky, soustředí hlavně na anglosféru (s občasnými výlety do Francie). V tomhle případě to celkem i dává smysl, USA a Británie mají na půdě evolucionismu zvláštní postavení, i tak mi tu ale chybělo víc přesahů do biologie východně od Rýna. Zejména nepochopitelně schází Paul Kammerer s ropuškou vejconosnou, když už autor mluví o neolamarckismu. Celkově však Larsonova Evoluce náleží k nejlepším a nejzábavnějším knihám, které se mi v poslední době dostaly do ruky. Jak jsem doteď mohla žít, aniž bych znala neteistickou evolucionistickou spiritualitu E. O. Wilsona a Juliana Huxleyho?