Evoluční tápání : podoby planetárního životopisu
Anton Markoš
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330882/mid_evolucni-tapani-podoby-planetarniho-sS7-330882.jpg
4
5
5
Kniha je jedním z pokusů o zodpovězení otázek Co je život? a Jak život vznikal? Autor s použitím hraničního oboru biosémiotiky nasvěcuje odpovědi z oblastí nauk přírodních i humanitních a pokouší se o jejich sjednocení. Líčí koevoluci planety a života a jeho postupnou emancipaci a evoluci. Chce ukázat, že mantinely současné biologie mohou být těsné pro popis živého. Co se však stane, když mantinel přeskočíme – a máme to zapotřebí? A smíme? A pokud ano, nebude to vše „hrou se skleněnými perlami“? Zkusme to a uvidíme, s jakou zkušeností se vrátíme.... celý text
Přidat komentář
Jsem lehce zklamaný. Po brutální (zejména biochemické) předehře následuje triviální pointa. Ale kniha je důkladně protkána citacemi a je výborným rozcestníkem na primární literaturu.
Další parádní kousek od Tondy Markoše, a tak trochu z toho mám pocit, že se tedy pěkně organicky propojily myšlenky, které tak nějak průběžně nadhazoval ve svých předchozích knihách. Srozumitelně líčí možné cesty, jak mohl vzniknout veškerý pozemský život a zároveň i jasně podává, co si on sám pod tím „životem“ vlastně představuje. Není to sice úplně jednoduchá četba, ale v případě nutnosti se zas tak moc nestane, když čtenář sem tam nějakou tu příliš biochemickou či jinak obtížnou pasáž přeskočí. Kvůli přesahům do humanitních věd možná bude leckterý biolog k Evolučnímu tápání trochu skeptický, ale netřeba se hned lekat. Četba nebude marná určitě ani v případě, že byste autorovy závěry nesdíleli.
http://www.iliteratura.cz/Clanek/38105/markos-anton-evolucni-tapani-podoby-planetarniho-zivotopisu
Autorovy další knížky
| 2004 |  Berušky, andělé a stroje |
| 1997 | Povstávání živého tvaru |
| 2009 |  Charles Darwin: dvě stě let od narození |
| 2007 | Staré pověsti (po)zemské |
| 2008 | Profil absolventa |
Kniha je určená pro čtenáře se solidními znalostmi z oblasti chemie, molekulární a evoluční biologie anebo pro studenty příslušných oborů. Domnívám se ale, že se mi podařilo navzdory tomu zachytit a dál sledovat, co mi chtěl autor říct. Měl jsem paradoxně větší problém s četbou spíše vágních lichých kapitol, ve kterých Markoš přistupuje k tématu teoretičtěji, filosoficky anebo z perspektivy vybraných humanitních věd. Zmiňuje jich sice řadu spolu s klíčovými představiteli, neříká k nim však nic určitějšího a nezdálo se mi, že by v nich ukotvil přírodovědnou část, která tak zůstává i bez nich svébytná a nevyžaduje hlubší humanitně vědní reflexi. Považuji za nejpřínosnější a zároveň nejkontroverznější pisatelovo pojetí života jako "nadaného" pamětí, zkušeností a rozuměním. Markoš tak otevírá na jedné straně možnosti nedeterministického pojetí živého, činí ale na druhé straně z rozumění prázdnou, zdánlivě vševysvětlující metaforu. Ačkoli hodnotím knihu kladně, doporučil bych spíše Markošovo skvělé TAJEMSTVÍ HLADINY, vůči které by výše uvedené výtky neobstály.