Evropský mezičas – Nové otázky evropské integrace
Petr Fiala
Kritický pohled na příčiny současného stavu Evropské unie a hlouběji rozebírá důsledky, které integrační proces má a může mít pro vývoj demokratické politiky a politické kultury v evropských zemích.
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2009 | Evropská unie |
2000 | Komunismus v České republice |
2017 | Profesor na frontové linii |
2010 | Evropský mezičas – Nové otázky evropské integrace |
2010 | Politika, jaká nemá být |
Kniha Evropský mezičas se snaží nahlížet na evropskou integraci z jiného pohledu, než je v mainstreamu zvykem. Vzhledem k odborné erudici autora a jeho schopnosti přesně vystihnout pointu i jádro věci je kniha velmi dobrým pohledem na některé současné otázky. Doporučil bych ji každému, který sdílí ústřední autorovu premisou, a to že současné směřování integrace EU je… nedobré. Autor přesvědčivě argumentuje, že vlivem stále sílícího i zrychlujícího integračního tlaku se celé společenství veřejnosti více znepřehledňuje. Narůstá demokratický deficit společenství: veřejnou diskuzi nahrazují hotové ,,politické produkty“ politicko-administrativního aparátu, kterým běžný občan nerozumí. A pakliže vyvstane zjevná chyba, je skoro nemožné ji napravit, protože společenství se do té doby integruje do nové (svázanější pro některé, demokratičtější pro druhé) podoby.
,,Pokus dotvořit na evropské politické rovině nadnárodní stát není projevem politické vůle evropského národa, protože se žádný nekonstituoval. Místo něj se vytvořila jen evropská nadnárodní elita, která je částečně nositelem i vědomým recipientem integračních procesů. Má přirozený společenský zájem na prohlubování integrace. Pro politiky a členy politicko-administrativního aparátu tento proces nabízí podíl na globálních rozhodovacích procesech a rozšiřování moci. Pro reprezentanty zvláště velkých podnikatelských subjektů přináší zjednodušení pravidel, zvětšení prostoru a zpřehlednění mocenského centra, na nějž je možné vyvíjet tlak při prosazování vlastních zájmů. Intelektuálové pak mají pocit, že mohou spoluvytvářet novou sociální realitu, přičemž zpravidla věří, že integrační proces je progresivním vývojem, který odstraní nedokonalosti stávajících států. (strany 116 – 117)“