Expedice badatele Věnceslava Brábka do temných hlubin silurských moří
Jan Sovák
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470591/bmid_expedice-badatele-venceslava-brabka-cR4-470591.png
5
5
5
Expedice badatele Věnceslava Brábka série
< 2. díl >
Badatel Věnceslav Brábek v prvním deníku, nalezeném v tajemné bedně ve sklepě Národního muzea, popsal expedici do období svrchní křídy v druhohorách zhruba před 70 miliony let. Výpravu do minulosti pomocí časové centrifugy i dobrodružné seznámení s dinosaury ve zdraví přežil a rozhodl se pokračovat v poznávání vývoje života na naší planetě. Věnceslav je prostě dobrodruh tělem i duší. Na cestu dokonce přemluvil také Aurélii, které v prvním dílu posílal z druhohor dopisy. Deníky z bedny dokumentují výpravu do období siluru v prvohorách. Čekala je tam krajina plná skal, podnebí s hrozivými bouřkami, nebezpečně vysoký příliv a rozbouřené moře. Měli k dispozici jednoduchou ponorku i potápěčský oblek a jejich každodenním úkolem bylo pozorovat neuvěřitelný svět pravěkých živočichů pod vodou a sbírat na břehu, co moře vyplavilo. Brábek si vše pečlivě zapisoval, kreslil a fotografoval, sbírkové bedny se plnily vzácnými poklady, dny přinášely zážitky, které byly nejednou bojem o život… A dva deníky, badatele Věnceslava i křehké, ale odvážné Aurélie, které nás často pobaví různým pohledem na zažité dobrodružství a umožní nám lépe se vcítit do jedné či druhé postavy, nás přenesou do silurské krajiny, jako bychom ji viděli na vlastní oči.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
české sci-fiAutorovy další knížky
| 2009 |  Andělé se nepůjčují |
| 2019 | Expedice badatele Věnceslava Brábka do Svrchní Křídy pod Černými lesy |
| 2018 |  Příběh života |
| 2018 | Atlas fauny České republiky |
| 2021 | Expedice badatele Věnceslava Brábka do temných hlubin silurských moří |
(SPOILER) Něco, co tu už jednou vlastně bylo – ovšem tenkrát ve svrchní křídě. Na první pohled sci-fi o cestování časem – s pomocí jakési steampunkové techniky, ale dějově cesta do ztraceného světa. Silurské moře ovšem přece jen nebylo na možná dobrodružství tak atraktivní jako vrchol doby dinosaurů v předešlé Sovákově knize a proto autor přibalil Věnceslavovi Brábkovi na cestu tentokrát i Amálii – snoubenku či spíše, řeklo by se dnes, „partnerku“. To aby bylo možné zažít i v siluru nějaké to dobrodružství. Samozřejmě, ani autor asi neaspiruje na špičkový dobrodružný román ze „ztraceného světa“ a s dobrodružstvími Doyleových, Burroughsových či Obručevových cestovatelů do pravěku nelze srovnávat. Ale – k opravdovému úspěchu třeba Obručevovy Plutonie byli třeba dva: spisovatel a ilustrátor Zdeněk Burian. Jan Sovák to zmáknul sám a samozřejmě, obrazová část je mnohem lepší než literární, zcela v duchu nejlepší burianovské tradice. A navíc – další bod pro Sováka – žádný ze jmenovaných klasiků cest do ztraceného světa se neodvážil poslat cestovatele až do siluru. Zůstali v obligátních druhohorách či jakési směsi dob od druhohor po diluvium (aby tam mohli být i nějací neandertálci). Celkem jednoduchý Sovákův text stejně jen doprovází to na knize hlavní – ilustrace. Množství barevných ilustrací i jednobarevných kvašů (Brábkovy „fotografie“), koláží, perokreseb, vše doplněné i skutečnými fotografiemi, vytváří pestrý „deník“ expedice a z knihy dělá krásnou knihu. A lze si z nich udělat velmi dobrý obrázek o pustotě silurské krajiny i o tehdejším životě (samozřejmě na základě dnešních znalostí). Snad jen jedna věc se autorovi zcela nepovedla: to když popisuje, jak po přistání v siluru cestovatelé otevřeli dveře a vstoupili „do teplého a vlhkého podnebí“. Jak to udělali s dýcháním se už neřeší – atmosféra v siluru obsahovala jen desetinu dnešní hodnoty obsahu kyslíku! Hrdinové zamířili po konci této výpravy do přece jen druhově pestřejšího devonu. Mohu se tedy snad těšit na další expedici.