Expedice badatele Věnceslava Brábka do temných hlubin silurských moří
Jan Sovák
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470591/bmid_expedice-badatele-venceslava-brabka-cR4-470591.png
5
5
5
Expedice badatele Věnceslava Brábka série
< 2. díl >
Badatel Věnceslav Brábek v prvním deníku, nalezeném v tajemné bedně ve sklepě Národního muzea, popsal expedici do období svrchní křídy v druhohorách zhruba před 70 miliony let. Výpravu do minulosti pomocí časové centrifugy i dobrodružné seznámení s dinosaury ve zdraví přežil a rozhodl se pokračovat v poznávání vývoje života na naší planetě. Věnceslav je prostě dobrodruh tělem i duší. Na cestu dokonce přemluvil také Aurélii, které v prvním dílu posílal z druhohor dopisy. Deníky z bedny dokumentují výpravu do období siluru v prvohorách. Čekala je tam krajina plná skal, podnebí s hrozivými bouřkami, nebezpečně vysoký příliv a rozbouřené moře. Měli k dispozici jednoduchou ponorku i potápěčský oblek a jejich každodenním úkolem bylo pozorovat neuvěřitelný svět pravěkých živočichů pod vodou a sbírat na břehu, co moře vyplavilo. Brábek si vše pečlivě zapisoval, kreslil a fotografoval, sbírkové bedny se plnily vzácnými poklady, dny přinášely zážitky, které byly nejednou bojem o život… A dva deníky, badatele Věnceslava i křehké, ale odvážné Aurélie, které nás často pobaví různým pohledem na zažité dobrodružství a umožní nám lépe se vcítit do jedné či druhé postavy, nás přenesou do silurské krajiny, jako bychom ji viděli na vlastní oči.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Andělé se nepůjčují |
| 2019 | Expedice badatele Věnceslava Brábka do Svrchní Křídy pod Černými lesy |
| 2018 |  Příběh života |
| 2018 | Atlas fauny České republiky |
| 2021 | Expedice badatele Věnceslava Brábka do temných hlubin silurských moří |
(SPOILER) Něco, co tu už jednou vlastně bylo – ovšem tenkrát ve svrchní křídě. Na první pohled sci-fi o cestování časem – s pomocí jakési steampunkové techniky, ale dějově cesta do ztraceného světa. Silurské moře ovšem přece jen nebylo na možná dobrodružství tak atraktivní jako vrchol doby dinosaurů v předešlé Sovákově knize a proto autor přibalil Věnceslavovi Brábkovi na cestu tentokrát i Amálii – snoubenku či spíše, řeklo by se dnes, „partnerku“. To aby bylo možné zažít i v siluru nějaké to dobrodružství. Samozřejmě, ani autor asi neaspiruje na špičkový dobrodružný román ze „ztraceného světa“ a s dobrodružstvími Doyleových, Burroughsových či Obručevových cestovatelů do pravěku nelze srovnávat. Ale – k opravdovému úspěchu třeba Obručevovy Plutonie byli třeba dva: spisovatel a ilustrátor Zdeněk Burian. Jan Sovák to zmáknul sám a samozřejmě, obrazová část je mnohem lepší než literární, zcela v duchu nejlepší burianovské tradice. A navíc – další bod pro Sováka – žádný ze jmenovaných klasiků cest do ztraceného světa se neodvážil poslat cestovatele až do siluru. Zůstali v obligátních druhohorách či jakési směsi dob od druhohor po diluvium (aby tam mohli být i nějací neandertálci). Celkem jednoduchý Sovákův text stejně jen doprovází to na knize hlavní – ilustrace. Množství barevných ilustrací i jednobarevných kvašů (Brábkovy „fotografie“), koláží, perokreseb, vše doplněné i skutečnými fotografiemi, vytváří pestrý „deník“ expedice a z knihy dělá krásnou knihu. A lze si z nich udělat velmi dobrý obrázek o pustotě silurské krajiny i o tehdejším životě (samozřejmě na základě dnešních znalostí). Snad jen jedna věc se autorovi zcela nepovedla: to když popisuje, jak po přistání v siluru cestovatelé otevřeli dveře a vstoupili „do teplého a vlhkého podnebí“. Jak to udělali s dýcháním se už neřeší – atmosféra v siluru obsahovala jen desetinu dnešní hodnoty obsahu kyslíku! Hrdinové zamířili po konci této výpravy do přece jen druhově pestřejšího devonu. Mohu se tedy snad těšit na další expedici.