Experiment - Důkaz o posmrtném životě?
Stéphane Allix
Když zemřel otec, umístil jsem do jeho rakve několik předmětů. Nikomu jsem o tom neřekl. Nějaký čas poté jsem se setkal s médii, s lidmi, kteří tvrdí, že komunikují s mrtvými. Podaří se jim zjistit, o jaké předměty šlo? Byl to experiment. Můžeme komunikovat s mrtvými? Někteří lidé tvrdí, že ano, a dokonce si z této komunikace udělali živnost. Na konzultace k nim přicházejí tisíce lidí. Mají skutečně výjimečné schopnosti, nebo jde o pouhou iluzi? Stéphane Allix hledal odpověď na tyto otázky během setkání se šesti médii. Výsledky jsou ohromující a potvrzují, co už dřív odhalila vědecká bádání na toto téma: posmrtný život je dnes zcela racionální hypotézou. Jak se člověk stane médiem? Je to dar, nebo prokletí? Jak popsat to, co se děje po smrti? Kam odcházíme? Může konzultace u média pomoci při procesu truchlení? Jak se vyhnout šarlatánům? Kniha se věnuje všem zmíněným otázkám a vtahuje nás do reality, která je jednoduchá a přitom závratná: s milovanými bytostmi, které nás opustily, můžeme komunikovat i po smrti.... celý text
Literatura světová Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2017 , JotaOriginální název:
Le test. Une expérience inouie: la preuve de l’apres-vie?, 2015
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla několikrát a ráda bych se k ní ještě někdy vrátila. Zajímavé zpracování tématu života po smrti těla.
Urputnost, zatvrzelost, nepříjemný tlak a za každou cenu chci a chci a chci odpověď pro vlastní sobecké důvody bez ohledu na jiné, ať entitu (která je dávno někde jinde a malichernost jde mimo) nebo lidi (média jež dostane do stresu), protože já CHCI za každou cenu napsat knihu, tudíž vše musí vyjít, mi celkem u každého média vadily.. Když se to stane jednou, beru, ale když autor ví, že to nemá dělat? Pak už zvažuju jestli to nehraničí s hloupostí, byť jde o novináře.. Díky tomu hvězda dolů, jako celek byla kniha poučná a našla se i tvrzení, o kterých jsem dosud nevěděla
Nevím, mě osobně tento "experiment" nějak nepřesvědčil. Zajímavé mi přišly životní příběhy zúčastněných "médií" a z rozhovoru na konci popisy událostí s umírajícími osobami. Co se týče přesvědčení autora o tom, že důkaz o posmrtném životě byl dán, zdá se mi to moc ovlivněné především jeho ztrátou, tedy úmrtím otce, není nezúčastněnou osobou a samozřejmě je to něco, čemu prostě chce věřit. Části textu, kde se rozebírá průběh "putování a zrání" duše po smrti, byly pro mne příliš fantaskní. Pro mne to byla literatura možná vhodná pro zamyšlení, ale rozhodně ne dávající odpovědi.
Velmi zajímavý nápad na téma, které zajímá každého. Kniha je psaná poutavě, i když jsem si musela zvykat na to, že nejsou používány uvozovky pro přímou řeč. Opravdu stojí za přečtení.
Jestli je alespoň polovina věcí, o kterých se v této knize píše, skutečně pravdivá, tak už se nebojím smrti. Zda se experiment s předměty uloženými do rakve vydařil, ale nechci prozrazovat, s ohledem na další čtenáře. Autor je svým původním povoláním novinář, není to lékař ani psycholog, a to ve mě vzbuzuje obavu o věrohodnost knihy. Všichni asi víme, čeho jsou novináři pro senzaci schopni. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Autor se navíc otázkami, co následuje po smrti, zaobírá už řadu let, dokonce založil Institut pro výzkum neobvyklých zážitků. Nebudu zde hodnotit vlastní průběh experimentu, ale co považuji za jeden z nejvěších přínosů knihy, je seznámení s médii, tj. lidmi zajišťujícími zprostředkování kontaktu živých a mrtvých. O médiích jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jakým způsobem navazují kontakty s mrtvými. Zajímavé byly jejich popisy, jak se staly médii, jaké bylo jejich dětství či jak se vyrovnávaly se svými neobvyklými schopnostmi. Většina z nich podrobně popisuje, co se děje s duší poté, co opustí tělo. V tomto byla kniha velice přínosná. Co mě ale na knize iritovalo, že autor moc nebral ohledy na svého zesnulého otce, resp. na jeho duši. Přišlo mi, že se snažil získat informace o předmětech uložených v rakvi za každou cenu. Prostě moc tlačil na pilu, jako by mu nestačilo, že se každému z médií podařilo jeho otce zkontaktovat. Už to považuji za něco neskutečného.
Prolistovala jsem před x lety v levných knihách a odložila s tím, že autor dokázal, že posmrtný život není. Po čase se mi dostala kniha do ruky znovu (po smrti člena rodiny), tak jsem se do ní pustila i když jsem konec měla přečtený. Nedočteno, přesto hodnotím a to protože...nemá cenu číst poslední dvě "vědmy" je to nudné, ubíjející, depresivní, zoufalé, tragické...a jde jen o autorovu snahu utvrdit se ve své víře...
Nejedná se o žádný experiment!
Autor sám uvedl, že víra v posmrtný život mu umožnila se vyrovnat se se smrtí v rodině a roky využívá služeb medií. (Dokonce se s jednou z "experimentu" stýká i po osobní stránce a znala otce!) Tako kniha je snaha vyrovnat se s další smrtí... se smrtí otce. Autor chce (sám sebe hlavně a následně i čtenáře) přesvědčit o své pravdě. Samotný experiment návštěvy "vědem" by byl na max. 3 stránky, ale autor do toho matlá své pocity, názor, to jaký má dojem z toho či onoho a snaží se čtenáře a opět hlavně sebe přesvědčit o své pravdě (občas i dost nepěkným způsobem - celé to na mě působilo až zoufalým a smutným dojmem). Je to pořád dokola to samé. Mě osobně to spíš přesvědčilo o opaku a hyenizmu lidí, které dokonce uvádí jako přátelé a parazitují na smutku pozůstalých.
Knihu nezatracuji, minimálně autorovi pomohla se vypořádat se smrtí otce a pokud pomůže někomu dalšímu, beru to jako plus.
Jinak je to spíš osobní zpověď, "experiment", co na na celé čáře vyhořel, ale autor to není schopen přijmout a pobrat.