Expres do ráje
Mark Vonnegut
První kniha syna známého spisovatele je autorskou výpovědí o světě za hranicí reálného a normálního, je strhujícím vyprávěním o cestě mladého muže napříč krajinou šílenství. Autor-hlavní postava po absolvování univerzity odchází znuděný akademickým životem a nedůvěřivý k náhlé slávě svého otce do lesů kanadské Britské Kolumbie, kde se svou přítelkyní zakládá komunu. Po počátečním nadšení se u něj začnou projevovat zřetelné rysy duševní choroby. Na svatého Valentýna 1971 je Vonnegut přijat do psychiatrické léčebny s diagnózou akutní schizofrenie.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
The Eden Express, 1975
více info...
Přidat komentář
S napjatým očekáváním jsem se pustil do četby knihy, která slibovala zážitky opravdu nevšední - autorovo líčení stavů způsobených schizofrenií.
Mark Vonnegut si zakusil své - asi nikdo z nás by nechtěl ani na chvilku být v jeho kůži. Litoval jsem ho, ale na druhé straně jsem nenašel pochopení pro způsob života, který vedl.
Myšlenky hnutí hippies jsou mi zcela cizí, zejména pak hlásání volné lásky a příklon k drogám všeho druhu.
Pokud se týká literárního ztvárnění tématu, syn se příliš "nepotatil". Ačkoliv některé pasáže knihy, zejména ty, ve kterých autor popisuje své akutní stavy, jsou velmi expresivní, větší část vyprávění se nese v poklidném , místy až nudném duchu.
Román je pro mě tak trochu zklamáním - rozhodně jsem čekal více.
V značné části díla jsem notně postrádala jakýkoliv záchytný bod, podle kterého bych mohla odhadovat, co se opravdu děje. I přesto mě unášely dál představy téměř idylického žití na farmě, jazyk mě bavil a troufám si tvrdit, že jde o velmi podařený záznam života se schizofrenií.
Lehce éterická kniha s poměrně jednoduchým dějem, ale o to složitějším popisem psychického stavu autora. Poskytuje náhled do vnímání člověka, který onemocněl akutní schizofrenií, poukazuje na příznaky nemoci i možnosti a příznaky recidivy. K autenticitě přispívá ich-forma. Knížka se nečte příliš jednoduše, realitu a její zkreslení vlivem nemoci lze v některých částech jen těžko odlišit. Rozhodně se nejedná o oddychové čtení.
Nedokážu říci proč, ale připadala mi jako Na cestě od Keruaka. Možná podobný pocit z hlavních hrdinů.
Schizofrenie, tráva, LSD a slavný otec s nekompromisním smyslem pro humor. Z toho všeho se hlavní hrdina pokouší dostat životem v hipie komunitě v Britské Kolumbii, kam se neustále vrací a zkouší se znovu a znovu vzchopit. Je to po čase dost repetitivní, ale stejně to nabízí unikátní vhled do podobných komunit. A pro fanoušky Kurta Vonneguta, jako jsem já, je to tak trochu povinnost. Trochu jiný pohled na velikána.