Ezra Pound v (post)kultuře
Jakub Guziur
K současné (post)kultuře lze přistupovat jako k zásobárně obrazů, jež vznikly v průběhu hry s uznávanými kulturními hodnotami zosobněnými umělci a jejich díly. Tato kniha esejů se zabývá obrazy amerického modernistického básníka Ezry Pounda, které se objevily v různých, nejen uměleckých médiích od padesátých let 20. století do dnešních dnů. Text „Obchodované obrazy“ zkoumá takové, jimiž je zdobeno spotřební zboží. Esej „Pound beatový, bitý a obdivovaný“ se soustřeďuje na obrazy Pounda v poválečné americké kontrakultuře, u Allena Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho a Charlese Bukowského. Dalším tématem jsou obrazy Pounda v hudební tvorbě: například v písni „Desolation Row“, kterou Bob Dylan uvedl tuto personu do populární hudby, i v dalších skladbách odlišných žánrů od indie rocku, emo a post-moderního popu ke cool jazzu. Esej „Pound s komiksovou bublinou“ se zabývá básníkovými obrazy v komiksech. Text „Prozaické poundoptikum“ se týká literatury, přičemž Poundovy obrazy se nevyskytují pouze v životopisných a historických prózách, ale rovněž v kriminálních, detektivních a konspiračních příbězích, post-modernistických vyprávěních a vědecké fantastice. Esej „Netvoři a dramatikové“ je o obrazech Pounda v dramatických a scénických dílech a pojednává i o jeho antisemitismu, podpoře Mussoliniho a soudním jednání, jehož výsledkem byla básníkova dlouholetá internace v Nemocnici sv. Alžběty pro choromyslné zločince.... celý text
Přidat komentář
Obzory rozšiřující soubor esejí pojednávající o nejrozporuplnější osobnosti modernistické poezie a o jejího projektování (i) do současné kultury. Tento výbor má hlavní sílu ve schopnosti uvést veškerou výseč různých děl do dějinného kontextu. Kvůli tomu pak máme možnost nahlédnout pod pokličku věrnosti různých děl, které se inspirují a referují na samotinkého Ezru Pounda.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Bob Dylan mezi obrazy |
2014 | Mýtus Boba Dylana |
2008 | Příliš těžké lyry |
2004 | Mythus Ezry Pounda |
2009 | Pavěk |
Obrazy Pounda v (post)kultuře. Ta kniha svým názvem přesně vystihuje o co v ní jde, takže pro někoho sí pro někoho no. Dobrá byla ta část o Ginsbergovi, Ferlinghetim a Bukowskym a jejich vztahu k Poundovi. Vidím to stejně jako Hank. Ginsberg vše zveličuje a skorem vidí Pounda jako božstvo, sice chybující, ale božstvo. Féčko na to jde od lesa hutnou kritikou, aby se k Poundovi neustále vracel s až obsesivním zájmem. Jedinej Hank je tak nějak nad věcí a docela trefně vystihuje tu tunu bordelu, ve kterym tu a tam zazáří diamant; jak už to tak někdy v životě bejvá...