F. L. Věk V.
Alois Jirásek
Závěrečný díl se zabývá obrozenskými událostmi z let 1811-1816. Líčí doznívání důsledku finančního patentu, jenž ochuzuje městské i venkovské obyvatele a mezi nimi i národní buditele. Všechno ostatní dění se odehrává na pozadí chystaného a roku 1812 uskutečněného Napoleonova tažení do Ruska, jeho porážky u Moskvy, porážky, jež má za následek nový příchod Rusů do Prahy a s nimi i posílení slovanské myšlenky a dalších národně obrozenských snah. F. L. Věk v tomto dílu ustupuje do pozadí a na jeho místo nastupuje syn Václav. Rokem 1816, kdy český jazyk byl znovu připuštěn do úřadů a škol, rozsáhlá románová kronika končí.... celý text
Přidat komentář
Závěrečný díl se věnuje převážně Věkova syna a vlastenců,smutné osudy na pozadí historie a válek.Opět skvěle napsané.
Několikrát jsem viděla seriál vysílaný televizí, skoro nikdy jsem si ho nenechala ujít , až nyní mi nějak proklouzl. A tak jsem se rozhodla si román přečíst. A nelituji. Skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé. Z knihy mám krásný pocit. D o p p o r u č u j i.
Nádherné zakončení celé série. Je to klenot mezi našimi knihami a autory. Takový šmrnc tomu dodává i natočená verze s legendárním Radkem Brzobohatým.
Důstojný závěr celé pentalogie, na jehož konci jsem konečně pochopil, proč Jirásek nedopřál svým hrdinům trochu lepší osudy, v něž jsem, sžit s postavami, doufal. Jsou totiž paralelou k osudům českého jazyka v habsburském mocnářství. A o to šlo v knihách především, už od začátku.
Tak tohle byla jízda! Už se mi dlouho nestalo, abych román o tolika dílech zhltal naráz. Naposledy u Vodruškovy Husitské epopeje. Začal jsem číst trochu s nedůvěrou, ale velmi rychle jsem začal stránky hltat. Příběh z počátků obrozeneckého hnutí mně okamžitě vtáhl do děje; nejen tím, že jsem díky němu objevil mnoho reálných postav naší historie, ale hlavně smutným, leč pochopitelným faktem, že neodehrávat se v kulisách Francouzské revoluce a později Napoleonských válek, mohlo by stejně dobře jít o současnou prózu. Jednotlivé dějové prvky, lidské povahy i způsob jednání popisovaných postav je úplně stejný jaký vidíme všichni dnes a denně kolem sebe. Věk sám je asi mírně idealizovaný hrdina, zato všichni okolo něj jsou naprosto věrohodní.
Co je ale nejzajímavější, je chování státu vůči svým občanům. Obzváště dnes v době Covidového šílenství je jasně patrné, že obyčejný člověk je a vždy byl jen zrnko písku, na které mocipáni na všech úrovních naprosto kašlou. Jediné o co jim jde je jejich profit. Ve Věkovi je to velmi krásně popsané v pasáži odehrávající se v období měnové reformy. Už jen tady se můžeme krásně dočíst co jednou čeká i nás, protože tehdejší situace byla hodně podobná té dnešní.
Ergo pokud tenhle blázinec bude ještě pár měsíců, či nedejbože let, trvat a vy se budete v zájmu svého psychického zdraví potřebovat přesunout myšlenkami jinam, pak Věka vřele doporučuji.
A je tu konec. Konečně se z Františka Věka stává nám známý F.L. Věk. Jenže hned poté zcela zmizí ze scény a jeviště přenechá svému synovi Václavovi. Pokud bych měl srovnávat, tak poslední dva díly celé série jsou o trochu horší než první tři knihy. Možná je to změnou hlavních postav, netuším. I zde se objeví někteří staří známí, aby se s příběhem společně rozloučili. Větší prostor dostane doktor Srnka i nová láska. Jedna dějová linka, která nás provází od samotného počátku, však skončí tragicky. Pokud bych si měl vybrat jaká Jiráskova série z dané doby je lepší, i přesto u mě vede U nás.
Četla jsem v květnu 2013. Podle mých poznámek:
Další pokračování ságy, které již z televize neznáme.
F.L.Věk má již velkého syna a děj je o něm.
Pěkné. Zajímavá doba.
V páté šesté třídě jsem nejdřív viděla v roce 1970 stejnojmenný černobílý třináctidílný televizní seriál natočený režisérem Františkem Filipem. Ten mi otevřel cestu k četbě téměř celého "Jiráska".
Tři roky s přestávkami jsem strávila s Františkem Ladislavem Věkem a jeho synem Václavem a byly to krásné tři roky. Je mi líto, že Aloise Jiráska natolik démonizovalo socialistické školství a dnes je jenom synonymem pro tu největší čtenářskou torturu. Pentalogie F. L. Věk mi opět ukázala, jak mistrným byl Jirásek vypravěčem a jaký poklad - žel dnes těžce nedoceňovaný - v něm český národ má. Pětice knížek nejenom skvěle dokumentuje osudy utiskovaných Čechů na pozadí velkých evropských změn, ale přináší i mnoho soukromých historií, jak dělníků ve službách českého jazyka, tak obyčejných lidí. F. L. Věk snad ani nemá malých postav a se všemi jsem se v závěru těžce loučila, ať už to byl nadšený obrozenec s temnou duší Věk mladší, rodinou se dusící a nepochopený, ale múze a češtině oddaný Patrčka, optimista Hýbl, ďábelský satirik dr. Srnka, obětavý, ale osobním životem zahořklý Held nebo dobrácký a vždy veselý Ziegler. Za postavu, která mi nejvíce přirostla k srdci a která měla zároveň i nejtragičtější dějovou linku celého příběhu, poté považuji Václava Tháma. F. L. Věk je zkrátka velkým románovým světem, který jenom čeká na vaše objevení, budete-li mít tedy tu odvahu.
Závěrečný 5. díl - věci se vyjasní a čtenář se vrhne na další Jiráskův román s jistou prodlevou.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Klasika povinné četby.