Fabian

04.01.2025

(SPOILER) Román z roku 1931 popisuje životní úzkost a beznaděj, vnímané mladým intelektuálem v Berlíně, před nástupem Hitlera k moci. Je to hodně silná, vizionářská kniha a autor byl na seznamu, když o dva roky později, v květnu 1933 nacisté pálili knihy. Kniha vypráví příběh Jakuba Fabiana a jeho přítele Štěpána Labude, dvou humanitně vzdělaných mladíků, kteří jsou zklamáni životem. Nad jejich myšlenkami se vznáší duch velkého německého humanisty Gottholda Ephraima Lessinga, ale to jim nedává sílu. Atmosféra ve společnosti věští dvojí neštěstí, z radikalizace komunistů a nacistů. Je otázka, jak tomu čelit, k čemu se přimknout. Rádi by to zlo nějak zastavili, ale musí jen přihlížet a čekat. Jsou zklamáni z hlouposti lidstva. Fabian o sobě říká, že je nešťastný jako je jeho doba, že se potlouká světem a je mu jako tenkrát na gymnáziu, když čekal, kdy ho povolají. Cítí, že nic nemá smysl, je ochromen zánikem Evropy, čeká v čekárně, žije v provizoriu. Autor knihy Erich Köstner byl, dle této knihy, velký spisovatel, vizionář a humanista. Román se původně jmenoval Cesta do záhuby (Der Gang vor die Hunde) a autor jím chtěl varovat. Je aktuální i dnes. Je to o samostatně myslícím člověku stojícím na ztracené vartě.

07.01.2019

Přečetla jsem tento příběh v knize Příběhy z dětství i z dospělosti a je to to nejsmutnější, co v ní bylo. Několik prvních kapitol jsem si myslela, že to odložím bez dočtení, ale vydržela jsem, a i když to v průběhu i na samém konci opravdu není žádná legrace a přečetla jsem to s naprosto vážnou tváří, musím uznat, že jsem udělala dobře, když jsem vytrvala, i když to celé na mne působilo jako vyloženě tristní. V okamžiku, kdy se Labude svěří Fabianovi s nevěrou své nastávající ženy, to začalo být pro mne poutavé. Musím uznat, jak dovedně autor dává najevo, jak těžká je vlastně svoboda muže propuštěného z práce. Vůbec líčení všech příhod, a hlavně líčení Fabianova snu mi připadalo jako spisovatelský obraz malíře Brueghela. A hlavně mi při mnoha větách bylo jasnější, proč autory knihy v Německu té doby nesměly být vydávány.

Nevím, jaký překlad četla paní fialka, ale v mém se Labudova snoubenka jmenovala Leda. Taky mě vůči budoucím čtenářům docela mrzí, že tu vyzradila děj. K mému názoru...
Nechtěně jsem otevřela knihu hned zprvu na poslední stránce a přečetla si konec, za což jsem si nadávala. Naštěstí se mi podařilo v průběhu čtení zapomenout, co jsem si přečetla, takže jsem byla překvapená. Jinak je knížka celkem ponurá. Fabian nedojde štěstí, ztratí nespravedlivě přítele i ženu a nenajde smysl života.