Fabian
Erich Kästner
Moralistní román, jehož původní, autorem zamýšlený a nakladatelem neschválený název zněl Cesta do záhuby. Satiricky pojatý román z někdejšího Berlína a začínající hospodářské krize. Autor zde na pozadí velké masové nezaměstnanosti, duševní deprese vyplývající z deprese hospodářské líčí neřesti velkoměstského polosvěta, příběhy prodejných mužů a žen, a vede čtenáře k zamyšlení, proč tomu tak je. Titulní hrdina, který tímto světem demoralizace prochází a který nakonec, ač neumí plavat, skočí do vody, aby zachránil tonoucí dítě, měl v době prvého vydání románu (1931) manifestovat varovné gesto.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Svobodné slovo , MelantrichOriginální název:
Fabian. Die Geschichte eines Moralisten, 1931
více info...
Přidat komentář
Nevím, jaký překlad četla paní fialka, ale v mém se Labudova snoubenka jmenovala Leda. Taky mě vůči budoucím čtenářům docela mrzí, že tu vyzradila děj. K mému názoru...
Nechtěně jsem otevřela knihu hned zprvu na poslední stránce a přečetla si konec, za což jsem si nadávala. Naštěstí se mi podařilo v průběhu čtení zapomenout, co jsem si přečetla, takže jsem byla překvapená. Jinak je knížka celkem ponurá. Fabian nedojde štěstí, ztratí nespravedlivě přítele i ženu a nenajde smysl života.
(SPOILER) Děj románu se odehrává v Berlíně. Hlavní hrdina Fabian pracoval v reklamě. Měl přítele Labuda, který se měl ženit s Lídou. Zjistil však, že mu je nevěrná. Pracuje 5 let na svých spisech, jeden člověk mu zalže a Labuda se zastřelí. Fabian má svou Cornelii, ztrácí místo v reklamě a Cornelie odchází k filmu. Kolem Fabiana je pořád plno žen. Fabian se vrací domů, chce zachránit tonoucí dítě a sám se utopí.Zde je ukázána nemorálnost doby, lesbičanky, prodejní mužové i ženy.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Luisa a Lotka |
| 1985 | Emil a detektivové / Emil a tři dvojčata |
| 1957 | Emil a detektivové |
| 1958 | Kulička a Toník |
| 2001 | 35. květen |
Přečetla jsem tento příběh v knize Příběhy z dětství i z dospělosti a je to to nejsmutnější, co v ní bylo. Několik prvních kapitol jsem si myslela, že to odložím bez dočtení, ale vydržela jsem, a i když to v průběhu i na samém konci opravdu není žádná legrace a přečetla jsem to s naprosto vážnou tváří, musím uznat, že jsem udělala dobře, když jsem vytrvala, i když to celé na mne působilo jako vyloženě tristní. V okamžiku, kdy se Labude svěří Fabianovi s nevěrou své nastávající ženy, to začalo být pro mne poutavé. Musím uznat, jak dovedně autor dává najevo, jak těžká je vlastně svoboda muže propuštěného z práce. Vůbec líčení všech příhod, a hlavně líčení Fabianova snu mi připadalo jako spisovatelský obraz malíře Brueghela. A hlavně mi při mnoha větách bylo jasnější, proč autory knihy v Německu té doby nesměly být vydávány.