Faktomluva
Hans Rosling , Ola Rosling , Anna Rosling Rönlund
Faktomluva aneb Deset důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět – a proč jsou věci lepší, než vypadají, to je audio verze knihy, kterou Bill Gates považuje za tak důležitou pro pochopení světa, že ji daroval všem americkým vysokoškolským absolventům roku 2018. Autoři: Hans Rosling, Ola Rosling, Anna Roslingová Rönnlundová. Čte: Borek Kapitančik. Přeložila: Eva Nevrlá. Kniha odhalující naši naprostou neznalost současného stavu – zázraků lidského pokroku v tvrdých datech.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno:
2018
,
Jan Melvil
Originální název:
Factfulness, 2018
Interpreti: Borek Kapitančik
více info...
Přidat komentář
Myšlenka dobrá. Autor chce poukázat, že s daty se dá manipulovat a interpretovat je podle potřeby, což může být nebezpečné a zneužitelné. A to je asi to hlavní, co by si čtenář měl z knihy odnést. Nejsem si jistá, zda autor sám někdy (nevědomky) nepropadá stejné demagogii, proti které brojí. Některé teze pro mě nebyly zcela přesvědčivé (např. zpochybňování vlivu některých chemických látek na lidský organismus, jen proto že úmrtnost je z tohoto hlediská nízká a přitom nezmiňování faktu, že toto dlouhodobé působení chemických látek má na organismus škodlivé důsledky právě z dlouhodobého hlediska, viz řada autoimunitních a chronických nemocí). Nepochybuji, že autor byl veden ušlechtilou snahou poukázat na v dnešní době nebezepčné hry s daty a vznikem možných dezinterpretací a dezinformací, ale je to snaha natolik křehká, že se do ní sám může zamotat.
Zajímavý počin. Nebudu se pouštět do hodnocení autorových pohledů, ale přemýšlel jsem o knize spíše z pohledu pracovního nástroje. V tomto ohledu se se zkreslenimi, uvedenými v knize setkávám běžně. Je užitečné tato zkreslení pojmenovat a umět je identifikovat. Z toho pohledu velmi užitečná kniha.
Na autorovi oceňuji, že šel tak trochu proti proudu a že chtěl předat svůj optimistický /ne však naivní/ pohled lidem v dost těžké osobní situaci. Zároveň by mě zajímal jeho názor na dnešní dobu po covidové krizi a při probíhající válce na Ukrajině; jestli by mu zůstal i nadále stejně optimistický pohled. Zároveň vzniká otázka, proč se nálada lidstva, a to zvlášť v té bohatší části obyvatelstva planety, ocitá v naprosté deziluzi a skepsi. A další otázka, proč se to pravidelně opakuje, jen v dnešním světě v globálních rozměrech.
Tato kniha je ukázkovým příkladem ideologické demagogie. Autor vychází z premisy, že se lidstvo jako celek zlepšuje a podle toho si vybírá fakta a grafy, na kterých to dokládá. Například tvrzení, že populace se zastaví na 12 miliardách srovnává s rychlostí růstu výšky miminka, které se zpomaluje až se v dospělosti zastaví. Autor tvrdí, že růst počtu narozených dětí se přirozeně sníží s nárustem bohatství v chudých regionech. To, že naroste produkce CO2, když se všichni chudí stanou bohatí jako Švédové, ho nezajímá. Kniha je zcela antropocentricky zaujatá, jako by planeta patřila jen lidem.
Další jeho názor: Migranti umírají v chatrných člunech ve snaze dostat se do Evropy, protože jim legislativa EU nedovolí přiletěl legálně letadly. Podle jeho názoru jsou to všichni váleční uprchlíci a všechny země je musí na základě Ženevské úmluvy přijmout. Takže když bude kdekoliv nějaké pohraniční válka, může se celý národ hromadně odstěhovat, kam se mu zlíbí třeba do Švýcarska.
Zajímavá kapitola je o Urgentnosti, kde popisuje manipulativní techniky ekologických a podobných aktivistů. Konktrétně zmiňuje Al Gora, jak cíleně lhal, aby vzbudil v posluchačích strach.
Kniha je to poučná a do jisté míry užitečná, ale s obrovskými chybami. Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet.
Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje.
Vedle užitečných statistik s velkou výpovědní hodnotou (dětská úmrtnost je asi nejpřesvědčivější) zde používá i statistiky nanejvýš pochybné, které jsou pro svou povrchnost a podivnou interpretaci velmi nepřesvědčivé, zavádějící až vyloženě směšné.
Autor rovněž pracuje se statistikami většinou velmi laxně a v podstatě ignoruje takové "povrchní otázky", jako je jejich spolehlivost či otázka srovnatelnosti poměrů jednotlivých zemí ve věci kvality. Je hezké srovnat počty dětí, kterým je dostupné základní vzdělání, nicméně obávám se, že rozdíly mezi ZŠ na Praze jedna, větší neelektrifikovanou chatrčí vyčleněnou pro tento účel u vesnice v Kongžském pralese a Talibanem zřízenou muslimskou základkou jsou takové, že výpovědní hodnota této statistiky je mnohem menší, než chce autor věřit. Totéž platí rovněž pro dosažitelnost elektrické energie, kde autorovi stačí, že prostě přes den občas je (on je opravdu velký rozdíl jestli je pořád a stabilní, nebo občas a ještě nestabilní).
No a pak se dostáváme ke statistikám zcela interpretačně zvrzaným. Např. tvrzení, že i kulturní život se ve světě zlepšuje, ustavené čistě na základě statistik, že prudce roste počet vydaných filmů a hudebních alb, je natolik směšné, že si snad ani nezaslouží komentář (fakt nikdy neslyšel o tom, že kvantita většinou není totéž co kvalita?). Totéž platí pro výlety autora do situace ve věci ochrany přírody.
Rovněž mimořádně špatně vyargumentovaná je teze, že náboženství nemá vliv na počet dětí, což je nejspíše způsobeno především tím, že ta teze prostě není pravdivá a tudíž pro ni smysluplně argumentovat nelze.
Autor svou tezi dokládá na základě statistik porodnosti celých států s "převažujícím křesťanstvím" či "převažujícím islámem" etc. Problém je, že tyto statistiky jsou příliš hrubé a ignorují, že v mnoha případech jde o odkřesťanštělé země Západu, kde je drtivá většina "křesťanů" pouze deklaratorních či svátečních. Podrobnější statistiky by nepochybně doložily pravý opak - tj. že u praktikujících věřících je ten dopad zřetelný a velký. Viz ultraortodoxní židé v Izraeli, jejichž počet vzrostl od založení státu zhruba 150x a to nikoliv jen kvůli migraci (mají momentálně v průměru 6-7 dětí, což je více než dvojnásobek oproti izraelskému průměru), viz amišové a ortodoxní a ultraortodoxní židé v USA a viz katolíci u nás (praktikující katolíci v ČR mají v průměru tuším 2,5 dítěte, což je výrazně více než průměr, v případě praktikujících tradičních katolíků bych to odhadl minimálně na 3,5), viz tradiční katolíci a muslimové ve Francii. (Konkrétní země neuvádím proto, že by v nich byly tyto komunity nějak místně výjimečné, ale protože jsem v minulosti zaznamenal studie a statistiky, které se jimi zabývaly - nepochybuji, že to u praktikujících věřících těchto vyznání platí víceméně napříč světem.)
Celkově vzato, myšlenka je dobrá, je ale propojena s pochybnými ideologickými pohledy a velmi špatnou prací se statistikami.
Strašně špatně napsaná knížka. Náplň asi dobrá a použitelná, ale chtělo to hodně sebezapření se v tom hrabat.
Kniha nabízí dle svých slov 10 důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět. To se knize z části daří, ale ani sami autoři se nevyvarovali zkreslených a zavádějících pohledů. Nezpochybnitelné jsou části, věnující se demografickému přechodu, posunu v lidském zdraví a predikcím vývoje počtu obyvatel na světě i v jeho různých částech. Kniha skutečně dobře představuje důvody tohoto vývoje a v souladu s demografickými prognózami uvádí, že na světě bude na konci století pravděpodobně kolem 11 miliard lidí, a že největší nárůst nejspíš proběhne v Africe, a to ne proto, že by se rodilo tolik dětí, ale že spíše budou stárnout ti, kteří se už narodili. Zajímavé je i autorovo dělení světa na 4 úrovně příjmů se souvisejícím stylem života, ačkoliv možná autor trochu záměrně přeceňuje pohodlí a styl života na 2. a 3. úrovni, kde žije nejvíce lidí.
Zavádějící bývá kniha v pohledech na rozvoj a rozdělení bohatství. Autorův pohled na rozvoj má rysy čisté modernizační teorie a opomíjí klíčové role ekonomické provázanosti a hierarchických vztahů s jinými zeměmi. Rozdělení bohatství má kniha tendenci prezentovat jako normální symetrické, přitom je ve skutečnosti krajně asymetrické s průměrem vyšším než mediánem a s vysokým Giniho koeficientem nerovnoměrnosti právě zejména v chudších zemích.
Kniha tak celkově nabízí zajímavá fakta a myšlenky a má cenu si ji přečíst, některá tvrzení jsou však zavádějící.
Extrémně důležitá zpověď jednoho z nejdůležitějších světových lékářů, kterému vděčí nejeden africký národ za velký posun kupředu. A já mu vděčím za vhled do nitra oprávněných, ale nemístných předsudků a předpojatostí o tom, co se děje v koutech světa, kam se ztěží dostanu nejen fyzicky, ale i v rámci svého studia. A to jsem se Africe věnoval v bakalářce a budu brzy i v diplomce. Možná o to důležitější pro mě Faktomluva vlastně je.
Knihu jsem nedočetla, proto nehodnotím. Např. ale extrémní chudoba - zde je třeba vycházet ze způsobu výpočtu. Lze si přečíst jiné práce, dle kterých se extrémní chudoba naopak zvyšuje. Instituce pouze upravují způsob výpočtu, tj. snižují částku, která je potřeba k přežití, počet kalorií, které potřebuje jedinec, nepřihlíží k charakteru práce vykonávané chudými lidmi (většinou manuální, oproti práci v kanceláři - tedy větší potřeba kalorií a tedy i částky na jídlo), atd. Také nadšené recenze na přebalu knihy od lídrů současného světa jsou trochu s otazníkem, protože je pravděpodobné, že jim současný řád vyhovuje a profitují z tohoto uspořádání. Což samozřejmě samo o sobě neznamená, že by uspořádání nemohlo být skvělé.
Velmi optimistická kniha o tom, že svět není tak černý, jak je nám vnucováno médii nebo zastaralými zkreslenými představami, ale že je plno věcí už o hodně lepší. Celkově mě to hodně nabilo, nabudilo a uklidnilo a bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Doporučuji jako must read všem!
Slyšeno jako audiokniha.
Poslouchala jsem jako audio. Ze začátku jsem měla strašný problém s formátem této knihy, postupně jsem si na ni ale zvykla. Hodně jsem pociťovala, jakoby autor všechno znal nejlépe a ostatní jsou hlupáci, když třeba neví jaký je počet pand ve světě. Postupem se to ale trochu lepšilo. Vyprávěl tam hodně příkladů z toho, co zažil, ale to, co si má člověk zapamatovat bylo stejně ve shrnutí kapitoly. A hlavní myšlenka knihy? Svět je na tom lépe, než si myslíme. 3*
Trošku obšírnější argument jednoduché větičky: Svět je lepší, než si myslíte! Testament Hanse Roslinga dokáže člověka povzbudit a zároveň držet pevnýma nohama při zemi. Ano z literárního hlediska se najde pár drobností na kterých by bylo možné zapracovat, i přes to zůstává Faktomluva dílem, které naše doba potřebuje.
Tak toto byla velice zajímavá kniha. Myslím, že by to měla být povinná četba. Učí nás, jak si tvořit svůj světonázor na základě relevantních informací, jak tento názor pak máme během času měnit, protože prostě svět se mění a je potřeba s tím počítat. Učí nás, jak nenaletět na "poutavé" informace novinářů, kteří bojují o naši pozornost, ale na druhou stranu se jich zastává, že nám dávají přesně to, co chceme. Kniha je to velice optimistická, protože podle autora nežijeme v hrozné době, ale naopak se lidstvo má nejlépe, jak se kdy mělo. Jen se o tom nemluví, protože pozitivní zprávy jsou nudné a nikoho nezajímají. Kniha je napsána velice poutavě, nikoliv nudně, jak by se očekáválo, když je zde použito tolik tabulek a statistických údajů.
Škoda, že se autor nedožil úspěchu této knihy.
Určitě se ke knize ještě vrátím.
Poměrně zajímavé čtení, které objasňuje a rozvíjí zajímavá fakta a pohledy na ně. Čtením této knihy by člověk mohl nabýt dojmu, že je svět vlastně celkem v pořádku a vývoj jde dobrým směrem. Myslím však, že např. rozdělení obyvatelstva planety Země pouze do 4 skupin podle příjmů je příliš zjednodušující a zavádějící. Těžko dnes vysvětlíte důchodcům, kteří mají finanční těžkosti, že jsou na tom vlastně výborně, protože mají kartáček na zuby a přístup k vodě. Mnohé se v knize také opakuje, takže pokud dočtete do 1/3 knihy, jako by jste ji již přečetli skoro celou. Ale minimálně tato část za přečtení jistě stojí.
Velice se mi líbí autorovo rozložení společnosti do 4 úrovní a následné propojení těchto úrovní na konkrétních příkladech.
Kniha je velmi čtivá, rozhodně doporučuji.
Oceňuji plno mravenčí práce, která za dílem stojí. Kniha nabízí plno zajímavých pohledů, poznatků a interpretací, ale zásadně mi v ní chybí reflexe změn v chování a prožívání lidí, které se mění způsobem, že Shakespearův výrok "vymknuta ze svých kloubů, doba šílí" nikdy nebyl platnější.
Týpek literally obracel cizím lidem batolata na břicho a později se vypracoval na edukátora kritického myšlení pro ilumináty v Davosu. To nechceš. Tato kniha je ve výběru "faktů" a v jejich interpretaci objektivní asi jako pořad Co na to premiér.
Nechápu, že je tato kniha takový bestseller. Při zapojení trochy kritického myšlení nedokážu všechno jen tak přijmout, jak mi to kniha přednesla. Kniha musela stát spoustu práce a je to na ní vidět, to bez debat. Nemohu se však ubránit pocitu, že jsou data dost často prezentována a ohýbána tak, aby se to hodilo.
Hned na začátku knihy autor uvádí, že nesnáší rozdělení na "rozvinutý" a "rozvojový" svět, tak představí 4 úrovně, kde chce ukázat, že většina je "někde uprostřed". Tyto 4 úrovně pak používá napříč celou knihou. Miliarda lidí v 1. úrovni (rozvojový svět, extrémní chudoba), naopak jedna miliarda lidí ve 4. úrovni (rozvinutý svět, kde je v podstatě Severní Amerika a Evropa). Zbytek někde uprostřed. Jenže třeba 2. úroveň (kde žijí 3 miliardy lidí) žijí lidé tak, že vydělávají 4 dolary denně, nemají mnohdy vodu ani elektřinu a pokud se jim stane něco, s čím nepočítali, například nemoc, uvrhne je to zpátky do úrovně 1. Takže jaký je rozdíl mezi první a druhou úrovní? Moc velký nebude, ale vypadá lépe, že na světě žije v chudobě 1 miliarda lidí namísto 4 miliard.
Toto jeho rozdělení vidění světa na 4 úrovně chce vnutit všem. Světová banka mu to prý po neustálém tlačení uznala po 17 letech, zatímco OSN a další světové organizace ještě vůbec. Tak asi tolik k jeho rozdělení.
Dále například pro "dokázání", že se snižuje terorismus v zemích 4. úrovně, tak uvede pro srovnání 2 intervaly: Na terorismus v období let 2007-2016 zemřelo 1 439 osob, zatímco během předchozí dekády to bylo 4 358 osob. Jenže v té předchozí dekádě došlo k naprosto mimořádnému útoku 11. září 2001, při kterém zemřelo 2 996 (!) osob. Ok, autor, tuto událost i zmíní, ale hned dodá, že i po odečtení této události, je to prakticky stejné. No, není, je to pak v dekádě 2007-2016 vyšší číslo. Ale i kdyby nebylo, a bylo to "prakticky stejné", tak terorismus neklesá.
Pak zase dojde na kritiku zemí 4. úrovně, že jsou nejhorší v emitaci emisí CO2. Kdo by to čekal, když například v úrovni 1 nemají auta.
Kniha se hlásá tím, že chce uklidnit a že svět vypadá lépe, než ho vnímáme. Tak pro "uklidnění" uvede, že kdyby světová populace rostla lineárně (instinkt lineárnosti, který lidé mají), tak nás tu v roce 2100 bude 15 miliard. Ale z různých propočtů OSN a dalších organizací se ukázalo, že to bude "jen" 11 miliard lidí. V Americe ani v Evropě se přitom počet lidí nezmění. Postará se o to všechno Afrika a Asie, kde bude v roce 2100 žít přes 80% světové populace.
Štítky knihy
naděje budoucnost chudoba, bída rozvoj osobnosti, osobní rozvoj dezinformace kritické myšlení fakta fakta a mýty naučná literatura
Knihu jsem dlouho odkládala a nemohla se k ní dostat, ale musím říct, že stála za to! Moc doporučuju.