Fanfáry pro krále

Fanfáry pro krále
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22519/bmid_fanfary-pro-krale-cjI-22519.jpg 4 13 13

Eduard Vojan a jeho doba Životopisný román o legendárním herci pojednává o celé divadelní epoše od doby J.K.Tyla až k pojmu moderního českého divadla. Kniha zachycuje Vojanovo dětství, zrod lásky k divadlu, úspěch na brněnské i plzeňské scéně i léta těžkých začátků v Národním divadle. Vedle Vojana kreslí Kožík řadu portrétů soudobých umělců, především J. Kvapila a H. Kvapilové.... celý text

Přidat komentář

wooloong
15.10.2021 4 z 5

Eduard Vojan byl velký herec a František Kožík velký spisovatel. Mně se knížka líbila.

DejnoDejno
18.04.2016 4 z 5

Chtěla bych ve svém komentáři reagovat na komentář od uživatele Stammel.
Souhlasím s ním naprosto ve třetím odstavci.
Co se týče druhého odstavce, já nejsem nadšenec do tématu, neznala jsem jedinné jméno zmiňovaných herců, pouze jiných dobových osobností, jako politiků či malířů. Přesto se mi kniha velice líbila a četla bych nejradši pořád dál. Co musím uznat je, že tam bylo mnoho jmen, ať už herců či her, takže se mi někteří pletli a určitě si z nich budu pamatovat jen některé. Ale vypovídalo to o době a já si z toho beru ten celek, ne jednotlivosti.
S čím ale vůbec nemůžu souhlasit, je první odstavec. Já v knize nevidím ani trochu pathosu. Reporážní přístup ano, ale pathos ne.


Stammel
12.01.2011 3 z 5

Je to velmi paradoxní kniha. Její styl mě dokonale šokoval tím, jak je mizerný. Kožíkova literární invence se plně vyčerpává povrchním kýčovitým pathosem, splácaným z neskutečně křečovitých a klopotných formulací. On si vlastně na látku pramálo troufá a drží se spíše reportážního přístupu, ve kterém vrší myriády jmen a událostí od podstatných po titěrné.

A to je právě to, co mě na tom jako divadelního vědce absolutně uchvátilo. Ta jména a události pro mě mají svoji nemalou výpovědní hodnotu, díky které jsem celou knihu přečetl s maximálním vzrušením. Nevím ale, jestli to může fungovat u někoho, kdo není fanatický nadšenec do tématu.

Co fungovat může a co je další silnou stránkou Vojanova příběhu, je Vojanovo obrovské etické nasazení pro herecké umění. Svou vůlí hledat ve svých postavách i ta nejmenší zrníčka životní pravdivosti a ta předávat dál, je úchvatný. Poněkud smutné to může být v porovnání s úrovní současného herectví, sestávajícího z lhostejné lemploviny.

Kožíkovi díky za masivní historickou rešerši. Za umělecký výkon oči v sloup.