Fanny Hillová - memoáry kurtizány
John Cleland
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90533/bmid_fanny-hillova-memoary-kurtizany-wS0-90533.jpg
3
95
95
Memoirs of a Woman of Pleasure (1748- 1749, Paměti rozkošnice) je erotický román anglického spisovatele Johna Clelanda (1709-1789), známý spíše podle jména své hlavní hrdiky Fanny Hill. Kniha je považována za první pornografický román vůbec
Literatura světová Erotika Historické romány
Vydáno: 1991 , Iris (ČR)Originální název:
Fanny Hill: The Memoirs of a Woman of Pleasure, 1749
více info...
Přidat komentář
Tento starý román musím říct mile překvapil.
Jelikož jsem četl komentáře zde i jinde, moc jsem se na něj nechystal. Až ho jednou vyřadili z knihovny v hrozném stavu, tak jsem ho hodil na dlouho do batohu kdybych stroskotal bez knihy.
Příběh se pomalu rozjíždí, pak však plyne skvěle, nevyhne se samozřejmě opakování, slovní obraty dokazují jak je náš jazyk krásný, přesto Lady Fuckyngham má více variací jak sexu tak variací popisu stejných praktik. Jen na můj vkus málo poloh zezadu a hlavně oralu, což mě docela překvapilo, jak by to v to 18.stol. mohli vynechat?
Opravdu velmi "odpočinkové" čtení. Kniha spíš pobavila než by se člověk u ní červenal. Ale věřím, že ve své prudérní době musela být pro některé dost náročný text....
Za mlada mi přivodila nejeden mokrý sen :-)
Nedávno jsem do knihy opět nahlédl a začetl se s úsměvem. Určitě stojí za přečtení. Třeba jen kvůli rozhledu.
Tohle je moje oblíbená kniha svého žánru.
Číst nějakou moderní erotickou literaturu mě vůbec nebaví, zato tyhle staré skvosty, to je jiná. Jsme v současnosti hodně otupení vůči explicitnímu zobrazování sexu (které je tu samozřejmě stále), ale jeho naivita, poetické slovní obraty a celková nálada, jsou velmi osvěžující a zábavné. Jasně, příběh tu není tolik podstatný - přesto ho Fanny má a dokonce končí dobře. Autor má taky kladný vztah k ženám a zachází se svými hrdinkami, oproti jiným podobným knihám s úctou. Dokonce kniha čas od času překvapí chytrou myšlenkou, citátem nebo vtipnou ironií. Já se prostě při čtení pokaždé dobře bavím.
Doufejme, že se Fanny nestala inspirací pro zástupy podobných naivních venkovských děvčat, která by také ráda našla v Londýně takové štěstí. Roztomilé a ve vší slušnosti psané dílko patří do červené knihovny, ale červenat se u něj přes jeho erotický obsah asi nikdo nebude.
Příběh Fanny Hillové jako takový je velmi jednoduchý a prostinký, místy jistě naivní (nechce se mi věřit tomu, že by jeden člověk měl takové štěstí, aby se díky nejrůznějším náhodám vyhnul pádům na úplné dno bídy - Fanny sice prostituovala, ale v luxusním a bezpečném domě, vše na bázi dobrovolnosti a díky milým mužům, kteří se k nevěstkám chovali uctivě, si to i užívala), ale k tomuto typu literatury jistá jednoduchost patří (co si budeme nalhávat, však porno také nemá žádný děj a přesto na něj tolik lidí kouká).
Oproti Lady Fuckingham, na kterou jsem díky spolužákovi narazila na VŠ, a která pak kolovala mezi všemi spolužačkami, které s tímto titulem nebyly seznámeny na střední, oceňuji u Clelanda právě to, že vše končí happyendem a velkou láskou. S děvčaty je po celou dobu příběhu zacházeno jemně a uctivě, nic se neděje proti jejich vůli a v podstatě celá první polovina knihy je (až na scénu s nepovedenou deflorací v prvním hanbinci) velmi milá. Popisy ztrát panenství na mne sice působily trochu jako z Bravíčka („Nejprve to trochu bolelo, ale pak to bylo krásné.“), ale dívky vždy natrefily na gentlemany, z nichž sice někteří zprvu nedokázali plamen své vášně zkrotit, za to však případné hrubější zacházení své partnerce záhy vrchovatou měrou vynahradili. (Fanny např. „dostala třikrát zaplaceno během jediné jízdy“ :-).)
V tomto kontextu je moc hezký postřeh DarkLady, že všichni „kladní“ hrdinové v knize byli dobře rostlí a nadmíru vybavení, kdežto ti „záporní“ byli podměreční až běda, o jejich neschopnosti uspokojit partnerku nemluvě. Který muž by nechtěl být označen jako „idol všech jejích snů a tužeb, veškeré její lásky“ či „pro své neobvyklé rozměry mohl být právem vyhlášen za hrdinu všech žen“? :-)
V druhé části jsem raději přeskočila scénku s Louisou a idiotem, stejně jako Fannyino sledování dvou sodomitů. Při hledání informací o knize, na kterou jsem natrefila náhodou díky zmínce v knize jiné (Ať žije mimoděk splněný bod Čtenářské výzvy!) jsem narazila na ilustrace Édouarda-Henriho Avrila, z nichž některé jsou poměrně pěkné. Díkybohu v knize nefigurovala scéna s opičákem v kleci, kterou mi google při zadání autorova jména v podobě obrázku nabídl také, a které jsem se s otočením každé stránky zbývající do konce bála víc a víc!
Přestože je kniha svým slohem už zastaralá, neustálé lyrické obraty popisující milostný akt byly velmi poetické („dívka svěřila jeho kyčlím příjemnou úlohu podpírat její stehna“), důmyslné („dobyvatel si vybojoval přístup až do samého středu její pevnosti, ve své porážce však nezůstávala pasivní“) a některé i velmi krásné.
„Jeho umění lásky spočívalo v tom, že jednoduše lásku prováděl.“
„Neznala jiný způsob dovršení rozkoše než ten, kterému ji naučila sama příroda - umění podléhat.“
Musím konstatovat, že jsem nikdy netušila, že se v literatuře dočkám lyrického popisu mužských varlat :-)). Pokud by ovšem knihu někdo chtěl číst pro vyvolání touhy, doporučuji čtení dávkovat na menší úseky, neboť - jak píše Kozel - po delší době je čtenář zahlcen a stává se poněkud lhostejným. Samotný příběh je tak prostý, že mu delší pauzy mezi čtením neuškodí. A jak píše sám autor: „Novost působí vždy největším dojmem a ve věcech rozkoše to platí obzvláště.“
Přestože mnozí kritici knihu hodnotí i pro její sociologický přesah, tenhle aspekt jsem nevnímala a soustředila se hlavně na erotické scény, mezi které ovšem byly vsunuty i zajímavé a hluboké myšlenky, a to nejen na téma lásky.
„Lesk šatů či ozdob, kterými pošetilé ženy často svou krásu spíše zastírají a přehlušují, než aby ji zdůraznily.“
„Nic nelze snadněji zfalšovat než nevinnost.“
„Nešťastník nikdy nezemře tehdy, kdy by to pro něj bylo nejlepším vysvobozením.“
„Naše ctnost a naše hříchy jsou příliš závislé na okolnostech.“
Ovšem myšlenku závěrečnou, kterou kniha končí, považuji za největší hodnotu knihy - něco takového jsem vskutku nečekala, a přestože ji autor zopakuje asi 5x, na pravdivosti jí to nikterak neubírá a závěrečné tvrzení je ze všech uváděných pravd to nejmoudřejší. Sex bez lásky může být hodně dobrý sex, ovšem láska mu dodává přidané hodnoty.
Četla jsem už v pubertě. A teď po letech se k ní vracím, nemohu se dočkat! Pamatuju jak jsem byla rudá až na za*ku, absolutně se to nedá srovnat s rádoby erotickými romány dnes, prostě klasika.
Tahle kniha byla vcelku zkouškou choulostivosti čtenáře. Dobrá, mojí určitě. Už úvod o příběhu knihy, který je sám o sobě dosti zajímavý, ve mně vyvolával lehkou nervozitu, jaká šílenost mě to dále čeká.
A pak začalo vyprávění Fanny o její svérázné cestě životem. Bylo zajímavé na sobě sledovat, jak opakováním scén a popisů měním k těmto částem přístup. Od počátečního překvapení, nádechu pohoršení a otázky "co jsem to otevřel", přes pobavení až k jisté apatii. Finální fáze pak pomohla k jinému nahlížení na knihu, která je ve své podstatě překvapivě chytrá. Ačkoli příběhová konstrukce je poněkud jednoduchá, Fanny se s odborným nadhledem pro....la k romantickému happy endu a mezitím stihla zmínit téměř všechny sexuality, praktiky a nakousat tabu, která v některých ohledech platí ještě dnes.
Musím uznat, že Cleland, přestože občas upadá v poněkud stereotypní mužský pohled, bez použití vulgarit a obscénnosti, dnes tak časté, a poetickým podáním předkládá vskutku intimní rozbor divoké londýnské společnosti 18. století a lidské sexuality. Celé to ještě podtrhuje výběr obrazového doprovodu ve vydání nakladatelství XYZ, které doprovázely knihu v různých obdobích. Zajímavé, že přes jejich přímočarost ani ony nejsou vyloženě obscénní. A zmínil-li jsem chytrost knihy, budiž důkazem několik podtržení, myšlenek a poznámek v knize, která vznikla před víc jak 250 lety.
Pro mě naprosto zásadní kniha. Četla jsem ji totiž ve čtrnácti letech, takže mi hodně rozšířila obzory :D.
Čekala jsem něco jako od Hardyho. Vnitřní zničení, zoufalost, špínu společnosti.... No, je to jinak. Na první pohled je znát, že knihu psal muž. Avšak muž, který ženské tělo velice obdivoval a ctil. Každopádně, pohled na sex z mužské perspektivy je jistě zajímavý. Fanny je naivní až běda. Chvílemi jsem protáčela panenkami, ale většinou se u toho opravdu nasmála. Ty popisky... haha. Konec mě zklamal.
Pro mě nuda. Víceméně se opakující děj. Ale co chtít od erotického románu :) navíc prvního svého druhu.
Na dnešní dobu humorné, vše květnatě a stále stejně dokola popisované, ale přečtené a tudíž hodnocené a komentované :-)
Jedním slovem klasika. Celkově to sice žádná sláva není, ale oproti dnešním erotickým románům je to veledílo. Celkem čtivé a má i děj.
Připodobnila bych to k Lady Fuckingham...přišlo mi to psané ve stejném "tónu"...
Štítky knihy
Anglie zfilmováno 18. století prostituce romány v dopisech, epistolární romány kurtizányAutorovy další knížky
| 2006 |  Fanny Hill - paměti rozkošnice |
| 1931 |  Paměti Fanny Hill. Díl I |
| 1931 | Paměti Fanny Hill. Díl II |
| 1931 | Fanny Hill Memoiry nevěstky II. |
Nakonec to byl vcelku slušný román, který měl aspoň nějaký příběh a dal se s poklidem dočíst i přes svůj širší rozsah (oproti obdobným, poměrně kratším dílkům). Byla to i vcelku příjemná změna, že se zde nevyskytovala směs neustálých úchyláren, ale spíše romantická erotika. A co musím vyzdvihnout, tak tu vytříbenou češtinu - ty vybrané výrazy, užité obraty a poetično, to vše tu vyloženě hřálo na duši.