Fantastické povídky
Leopoldo Lugones
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129910/bmid_fantasticke-povidky-Llm-129910.jpg
4
17
17
Magické latinskoamerické texty poprvé přibližují českému čtenáři tohoto originálního autora. Ve výboru jsou zastoupeny povídky z proslulých Podivných sil (Las fuerzas extrñnas, 1906) či Osudných povídek (Cuentos fatales, 1926), ale i z novějších kompilací, doplňovaných průběžně o dosud knižně nepublikované tituly (Las primeras letras de Leopoldo Lugones, 1963; Cuentos desconocidos, 1982 a Cuentos fantásticos, 1987). Autor čerpá inspiraci a témata z dávných legend (např. Zázrak svatého Wilfrieda), orientální mystiky (Královniny oči), mýtů (Původ potopy), náboženských zázraků (Bolestiplné drahokamy), magie (Motýl?), lidových pověr (Volská ropucha), parapsychologie a vědeckých experimentů (Metahudba, apod.) nebo spiritismu a šarlatánství. Náměty a oblasti svého zájmu libovolně mění a střídá, je mistrem v líčení tajemných nálad, světa magie, křesťanské mystiky. V povídkách často využívá nečekaných a efektních rozuzlení, zkratek, náznaků či hádanek bez řešení a těmito prostředky se snaží čtenáře dráždit a udržet v napětí. Jejich poslání spočívá v tom, že k životu nepatří jen dobro, ale i pocit nejistoty, strachu a že každý z nás nese v sobě svůj osud. Lugones v tomto výboru dokazuje svůj vytříbený styl i jazyk a právě za povídkovou tvorbu se mu od kritiky dostalo označení „argentinský Poe“.... celý text
Přidat komentář
Povídky velmi proměnlivé kvality. Nejvíce mě zaujala mrazivá a magická krása povídek Královniny oči, Nuralkámar, Objev kruhu nebo Mrtvý muž. Tudy se asi vinou ty pověstné červené nitě k Borgesovi. Za pozornost stojí i povídky vycházející z lidových bájí a pověr (Volská ropucha, Dušičky). Poměrně slabší dílka pak podle mě představují povídky o objevech "šílených géniů", které byly co do schématu téměř jedna jako druhá (Černé zrcadlo, Síla Omega a další) a vlastní "paravědecké" traktáty autora (Deset lekcí o vzniku vesmíru). V každém případě autor stojí za pozornost všech fanoušků E. A. Poa, Borgese a podobných mistrů.
Několik povídek se mi líbilo, některé jsem ani nedočetl. Ačkoliv tu lze nalézt prvky mysteriózní a "gotické", u většiny příběhů mi připadá, že jim chybí nápaditější zápletka. "Argentinský Poe" je sice zajímavý, ale už se k němu asi nebudu vracet.
Opravdu, makabrózní je ten správný výraz pro vystižení těchto povídek. Vše je jaksi zastíněno atmosférou rozpadu, mizení, zvláštního tajemna brnkajícího tu na strunu pověrčivosti, pseudovědeckých hypotéz, nábožnosti, tu na strunu prapodivných prožitků, jejichž poenta, přiznejme to, bývá občas u Lugonesových povídek nelehko pochopitelná. Ale zážitek je to skvělý a četba inspirující.
Dlouho se ve mě pralo je-li správné číst a případně obdivovat tvorbu i těch autorů, kteří (jako třeba Lugones fašismu) propadli nějakému politickému zlu. Teď jsem takovou věc tedy učinil a necítím se kvůli tomu zle. Morální profil vám to nevytvaruje, ale umění to je.
Předchůdce Borgesovy geniality, takový hispánský Poe. Výborné čtení, rozkošně makabrozní
Štítky knihy
výbor z díla magický realismus argentinská literatura hispanoamerická literatura fantastické povídky hispanoamerický modernismus
Autorovy další knížky
| 1999 |  Fantastické povídky |
| 2018 |  Rozptýlené průsečíky: Antologie hispanoamerické modernistické poezie |
Různorodé povídky opředené mystikou, magií, tajemnem, často též s vědecko-fantastickým nábojem jsou napsány čtivě, popisně a zajímavě. Příběhy napsané formou odpovídající své době mohou dnes čtenáře tohoto žánru možná trochu nudit, ale to rozhodně neplatí u mě, neboť velmi ráda čtu tyto pro dnešní dobu již staré mistry pera a chápu, proč se Leopoldovi Lugonesovi přezdívá argentinský E.A.Poe.