Fantastické transplantace
Ota Dub
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31043/fantasticke-transplantace-31043.jpg
3
7
7
Pojednává o dosud nerealizovatelných metodách transplantace lidských orgánů a o možnosti jejich zneužití v souvislosti s novodobým nacismem. Autor nás vede do vymyšlených dějů na exotická místa, kde se chirurgovi daří plnit dávný sen lidstva o prodloužení života a uvažuje už, jak odstranit "hloupý zvyk umírání". Nevyhýbá se obětem ani konfliktům, ve kterých se střetávají zájmy jedněch s právy druhých, kde se tvrdě utkává sobecká bezohlednost s poctivou službou člověka. V podstatě nejde o chirurgickou problematiku, ta je pouze prostředkem, který ukazuje na podstatnější problém: Jak může být krásný výsledek bádání, jež má sledovat prospěch lidstva, zneužit přímo proti člověku. FT varují také před nemístně přehnanými nadějemi, které jsou do této metody vkládány.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1986 |  Doktorka |
| 1990 | Profesoři |
| 1984 |  Přísahám a slibuji |
| 1986 | Byt na Vinohradech |
| 1980 | Mimořádný případ |
Nikdo nekomentoval, málokdo četl, ale kdosi se ještě chystá, tak teď skloubit pár vět, abych neprozradila příliš a neodradila nikoho.
Příběh začíná u Ake Henryho, kterého na ostrově vysadili z lodi zmláceného a o jehož uzdravení se postaral místní léčitel. Stal se z něj majitel ostrova.
Dörr se ho ptá: "Dal jste se na humanismus. Copak vám vynášejí školky pro děti zaměstnanců?"
Henry: "Popularitu. Berou vítr od huby rejpalům. Navíc mi tam rostou zdravější pracovníci. Potřebuju i střední inteligenci do kanceláří a pro techniku."
Hlavním nehrdinou je Němec, Dr. Dörr, který poprvé ve válce zkusil transplantovat palec. Později, již na ostrově mezi domorodci, a kdy již věděl, jak obelstít imunitní systém, aby transplantát neodmítl, si vyžádal v Evropě čtyři infaustní (beznadějné) a chudé kardiopacienty, kterým úspěšně transplantoval srdce. Po prezentaci úspěchu nabízel nové orgány jen bohatým, dle vlastního výběru.
Duchem vědec, jehož charakter asi nejlépe vystihuje následující rozhovor:
"A nemohli byste," ošetřovatelka tiskla k ústům kapesníček, "nemohli byste při tom pomoci někomu zadarmo? Matce dětí, chudákovi, na kterého je odkázána rodina..."
"Milá sestřičko, musíme rozlišovat. Nabízíme svou práci nejplatnějším členům lidské společnosti. Těm, kteří něco velkého dokázali. A čím se dá lépe vyjádřit cena člověka, než jeho majetkem? To je objektivní ukazatel. Kapitáni průmyslu, velcí ekonomové, generálové, guvernéři, úspěšní politikové reprezentují nejvzácnější část lidstva. Tím, že je pro další život zachráníme, prospíváme i těm drobným. Nesmíme svou energii tříštit a roztahovat ji do plochy. Celou sílu je nutno zaměřit k hlavnímu bodu. Ostatně," přidal, když viděl, že dívka zrudla a obrátila se k oknu, "těm prostředním a malým slouží ony řadou mecenášů podporované instituce, o kterých jsme mluvili. Ti ať dělají charitu i za nás."
Ještě pár vět, které prozradí maličko o autorovi.
"Obětavý lidumil, který dává něco za nic, neexistuje. Pokud se za takového vydává, pak má snahu získat právě onen titul lidumila."
"Hlad je nejlepší kuchař pro toho, kdo sedí u bohatého stolu, pro jiného je to svůdce odhodlaný ke všemu."
„Svět se po válce dostával z krize, chudí se vyhrabávali pomalu, ale bohatí rychle.“
Dörr: "Podepište. Úmluva a váš slib jsou tu ohraničeny lhůtou tří měsíců. Na zkoušku. Pak ji buď obnovíme na celý rok a po něm na další a další léta, nebo vás dám utopit. Takže se nezavazujete doživotně, ale na omezenou dobu."