Fantastický mezičas
Lubomír Macháček
Zdařilejší jsou spíše kratší povídky s výraznou pointou, jako Vůně nasbíraných hub – o robotu-vrahovi (časop. in: Kmen, 1983, č. 41) či Netradiční zboží (osudný výlet dvojice lidí z budoucnosti do válečného muzea), než delší příběhy, v nichž se autor pokouší o komplexnější morální a společenskou problematiku (Čekání na člověka). Povídka Jakou barvu má tráva pojednává o vynálezu mentálního kola, které přidává fyzickou sílu na úkor duševní, Stopa do budoucnosti je zajímavě vystavěný příběh zvažující možnost ovlivňování budoucnosti pomocí genetické paměti. V prózách Lubomíra Macháčka je znát zájem spíše o lidské hrdiny a jejich osudy než o SF rekvizity a jejich hodnoty spočívají na úrovni literární, mimožánrové. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction... celý text
Část díla
Čekání na člověka
1986
Domácí pomocník
1983
Jakou barvu má tráva
1986
Králíků jako v Austrálii
1986
Nadosah
1986
Autorovy další knížky
1987 | Údolí osamělých běžců |
1993 | Písek v zubech |
1989 | Fantastický mezičas |
1984 | Výlety do snů |
1997 | Poklad na Kunětické hoře |