Farba citov
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89667/bmid_farba-citov-65e34cdba60ca.jpg
5
2560
2560
Dvadsaťdvaročná slečna Štíhla sa práve vrátila domov po absolvovaní univerzity Ole Miss. Vysokú školu síce skončila, ale v štáte Mississippi sa píše rok 1962 a jej matka nebude šťastná, kým jej dcéra nebude mať na prste zásnubný prsteň. Štíhla zvyčajne nachádzala útechu u svojej obľúbenej slúžky Constantine, ktorá ju vychovala, ale Constantine zmizla a Štíhlej nikto nechce prezradiť kam. Aibileen je čierna slúžka, múdra a hrdá žena a práve vychováva sedemnáste biele dieťa. Keď pre nedbanlivosť nadriadeného zahynul jej syn, niečo sa v nej pohlo. Je oddaná malému dievčatku, o ktoré sa stará, hoci vie, že to obom môže zlomiť srdce. Minny je zas Aibileenina najlepšia priateľka a možno najodvážnejšia žena v celom Mississippi. Vie výborne variť, ale nedokáže udržať jazyk za zubami, preto príde o ďalšiu prácu. Napokon si nájde prácu v rodine, ktorá je v meste nová a nepozná jej povesť. Jej nová pani má však vlastné tajomstvá. Tieto ženy sa veľmi líšia, ale aj tak sa spoja pri spoločnom tajnom projekte, ktorý ich všetky vystaví veľkému riziku, pretože ich dusia pravidlá vládnuce v ich meste. A tieto pravidlá raz treba zmeniť.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha velmi překvapila. Furt se v ní něco odehrávalo a člověk neměl skoro vůbec klid od akce. Konec naprosto dostane... Za sebe doporučuji.
Tuto knihu nelze nedoporučit, o čemž svědčí i fakt, že jsem ji po pár letech četla podruhé (a zřejmě ne naposled). Je totiž velmi čtivá. Pojednává sice o vážném tématu rasové diskriminace, ale žádným složitým psychologickým či filozofickým způsobem. Naopak - příběh lehce plyne střídavým vyprávěním jednotlivých postav a dostane se vám velmi brzy pod kůži, až máte pocit, že stojíte kousek od hrdinek a díváte se na ně. Tak je kniha reálná a příběh "plastický". Kéž by autorka zas něco napsala!
Přestože autorka uvedla, že se jedná převážně o fikci, povedlo se jí stvořit naprosto přesvědčivý příběh, v němž věříte každému slovu a jen kroutíte hlavou nad tím, jak hloupě se může chovat člověk k člověku. Skvělá kniha o (ne)lidskosti, která ač je zasazena do konkrétní doby, má mnoho co říci i dnes...
Krásná knížka, je zajímavá a místy se i zasmějete. Nesouhlasím s některými názory, že je nahlíženo na bílé jen negativně a černé pozitivně. Češi takový život v této zemi a době absolutně neznají, takže těžko ji mohou posoudit. Sama vidím jak někdy civí na nějakého černocha, kterého potkají na našich ulicích, takže se domnívat, že v USA, kde byl vždy velký rasismus navíc době situované v knize je dost nízké si myslet, že to je vymyšlené a přehnané. Proto ten název sedí. I celkem hodní lidé byli poznamenaní výchovou a okolím. A když čtu co si ty černošky myslí a mluví, tak mi to přijde úplně trefné a věřím jim to. Zhlédla jsem mnoho filmů, četla pár rozhovorů a charakterově ty postavy prostě takové opravdu jsou. Moc dobře napsané.
A pozor není to nic pro romantičky, i když se zdá, že to je čtení pro ženy. Přečíst by si to měli i chlapi. Kdyby chlapi četli více takových knížek, hloupě by se pak stále nedivili, co těm ženským pořád je a jak je nechápou.Pochopili by, že i žena je člověk a nejen něco co jim vybrakuje peněženku nebo přes den uklidí a večer roztáhne nohy.
Povedená kniha, při které mrazí a zároveň velmi pobaví. Postavení ženy, černé i bílé, její běžný život, problémy a starosti, ve společnosti 60.let v USA. Doporučuji k přečtení, příběh vtáhne.
Velmi dobře napsaná kniha o světě "bílých" a "černých",
zajímavé, poučné, drsné i vtipné. Velmi hezký zážitek.
Úžasná, čtivá kniha. Chvíli mi ze začátku trvalo, než mě úplně pohltila. Fandila jsem postavám služebných. Některé další postavy bych okamžitě propleskla, aby se probraly. Lidé jsou různí, mají různé chování a tak věřím, že nic není nemožné a že to tak i mohlo být. Ikdyž vím, že to byla z části fikce. Kniha také vede k zamyšlení a k uvědomění, že se máme vlastně dobře a přesto si stěžujeme. Nechtěla bych žít v té době a být hospodyně, ikdyž ta rodinná komunita a soudržnost? To už je spíše výjimka, že je někdo takhle semknutý. To je těžká otázka a stejně se neshodneme, kdo byl dobrý a kdo špatný. Každý to vnímá jinak. Kniha mě zasáhla
Dokonalé dílo, které člověk nečte ani trochu z povinnosti, naopak, potěší vás i v tramvaji plné lidí. Všechny tři vypravěčky si okamžitě zamilujete. Příběh rozhodně není prvoplánový a nic vám nevnucuje, filmová obdoba je mnohem lepší než kupříkladu novější Skrytá čísla, která nudí a na rozdíl od Černobílého světa vyprávějí černobíle.
Kniha mě strhla a fandila jsem Skeeter, Aibileen i Minny od začátku do konce! Rozhodně knihu nevnímám jako nějak černobíle narýsovanou, tedy že by všichni bílí byli (mimo Skeeter) vykresleni jen v tom duchu, že ženy jsou husičky a páni sobečtí vládci, a všichni černí jen v dobrém. Ostatně co Leroy Jackson nebo pan Foote? Rasismus se tu prolíná celým příběhem a je krásně vidět, jak ovlivnil obě strany - většina bílých se černých štítí a většina černých za to ty bílé nenávidí a opovrhuje jimi. A co by se taky jiného dalo čekat?
Jako velké plus knihy hodnotím, že autorka do příběhu zakomponovala i odkazy na skutečné události - poctivě jsem si je dohledávala a až na jednu (kterou jsem nenašla), k nim skutečně došlo, z čehož mě dost mrazilo... A to nepočítám JFK...
Knihou jsem byla docela nadšená, proto si řadím i film podle ní natočený mezi ty, co musím brzy shlédnout!
Krásná a čtivá kniha z prostředí 60. let v Americe, kde byla hodně aktuální rasová otázka. Je zde poukazováno na to, že svět není jen černobílý.
Knížka se mi celkem líbila,ale byla jsem trochu zklamaná stylizovaným popisem některých událostí rodin jejich zaměstnavatelů j´´a okrajově jako přívažek připojena otázka rasismu.Čekala jsem trochu více!
Kniha se symbolicky výstižným názvem...autorka nenechá nikoho tápat, co má cítit, na které straně stojí dobro a kde zlo.
Téma rasismu a segregace je závažné, doba zasazení románu překvapivě ne tak vzdálená...ale zde se hraje převážně v takové nějaké intrikářsky salónní podobě a spolu s přílišným schematismem postav to z knihy dělá lehčí, příjemné oddechové čtivo spíše pro ženy.
Velmi čtivá kniha. Neobvyklé a moc zajímavé pojetí tématu rasové diskriminace. Pravda, opravdu je to moc černo-bílé, ale vůbec mi to nevadilo. Líbil se mi i ne úplně uzavřený konec knihy. Hned po jejím přečtení jsem se podívala i na film The help a můžu ho také vřele doporučit.
Je to úžasná kniha, ze které se tají dech. Po jedné třetině přečtená jedním dechem.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla od první stránky a vracela jsem se k ní každý volný okamžik. Zajímavé téma, které člověka přenese na jih Spojených Států 60.let. Díky stylu psaní jsem se chvíli cítila jako bílá panička a hned zas jako černá hospodyně, čtení jsem si opravdu užila.
Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.
Hezky napsaný příběh, téma v určité podobě aktuální vždy a všude. Taková pohádka trošku.
Akorát jsem udělala chybu, že jsem asi ve 2/3 knihy zhlédla film. A pak už moje představy o postavách, o jejich vzhledu, o jejich gestech, o jejich příbytcích dle popisu autorky vzaly za své. A dokonce se mi i hůř knížka dočítala.
Ale obojí - kniha i film stojí za to.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) rasová diskriminace společenské romány historické romány postavení ženy ve společnosti americké romány rasová segregace
Úžasná kniha, která mě pohltila od první stránky. Vždy, když čtu podobné téma, stydím se za nás, lidi, čeho všeho jsme schopni.