Farma
Tom Rob Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/282960/bmid_farma-w3R-282960.jpg
4
973
973
Autor celosvětového a oceňovaného bestselleru Dítě číslo 44 se tentokrát ponořil do temných vod rodinného psychothrilleru. Daniel je přesvědčen, že jeho rodiče si po odchodu z Londýna užívají klidný důchod na odlehlé farmě v matčině rodném Švédsku. A pak mu jednoho dne zatelefonuje otec. „Volám kvůli matce… Není v pořádku… Fantazíruje – vidí hrozné, hrozné věci.“ Daniel si okamžitě zarezervuje letenku do Švédska, když vtom má další hovor. „Tvůj otec s tebou už určitě mluvil,“ ozve se matčin hlas. „Všechno, co ti ten člověk řekl, je lež… Počkej na mě na Heathrow…“ Daniel je zničehonic nucen rozhodnout se, komu věřit. Matčinu tvrzení o děsivém zločinu, o spiknutí, na němž se podílí i jeho otec? Otcově přesvědčení o matčině duševní nemoci? Klíčem je příběh plný znepokojivých detailů a hlubokých tajemství z minulosti – navíc Daniel skrývá jedno čerstvé, současné…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
The Farm, 2014
více info...
Přidat komentář
Když jsem si knihu pořizovala, měla o dost více než současných 76%. Těšila jsem se na napětí a odhalení v severském stylu. Začátek knihy mne nechytil, ale pak jsem se začetla a ke konci přemýšlela, kdo mluvil pravdu, i když jsem měla tušení, které se asi potvrdilo. Ideálně bych dala 2 a půl hvězdičky...
Poměrně dlouho mi trvalo než jsem se do knížky dokázala začíst. Někde za polovinou přišel zvrat a pak už jsem knihu dočetla na jeden zátah. Do poslední chvíle jsem se nemohla rozhodnout, komu vlastně věřím a konec byl velice překvapivý. Dávám 4* :-)
Farma je pro mě velkým zklamáním. Chystala jsem se na její koupi docela dlouho, rychle s chutí jsem začala číst, ale stejně rychle mě chuť opouštěla. Trpělivě jsem ale louskala stránky a doufala aspoň v naprosto šokující konec. Ale šokovalo mě akorát to, že už je konec, a já ho vůbec nerozeznala od prostředku. Tuhle knížku pošlu někam dál. A to nikdy nedělám.
Myslela jsem si, že kniha bude více napínavější. Mohla jsem přestat číst, ale hodně jsem sama přemýšlela nad tím, kde skutečně je pravda. Konec mi dech nevyrazil, protože jsem to tak nějak čekala. Dítě č. 44 bylo za mě lepší.
Dobrá, psychologická kniha. Celý čas som nevedela na koho stranu sa prikmotriť a komu veriť. Koniec ma prekvapil a mala som z neho dobrý pocit.
Ačkoliv zde kniha není moc pozitivně hodnocená. Mě se moc líbila. Už dle anotace jsem se velmi těšila ažna ní přijde řada :-) Záhadné, napínavé, tajemné.
Podobných knih už jsou asi tisíce, prostě se to dobře prodává. Sever, tajemství, smrt, pátrání, sex, oddalovaná „šokující“ pointa. Když si to nepřečtete, nic se nestane, když si to přečtete a je pro vás tenhle žánr příjemným odpočinkem, je možné to doporučit. (Čteno v překladu Drahomíry Michnové.)
U této knížky jsem se spíš přemlouvala, abych jí dočetla a neodložila. Chybělo mi tam to napětí, ta hlavní zápletka, žádná dějová linie, která se vyvíjí a nutí mně číst dál a dál... Příběh sám o sobě byl zajímavý, ale forma, jakou byla kniha napsaná, mně osobně bohužel neoslovila.
Dokonalá zápletka, napětí, zamlčování, utajování, zmatení očekávání, tápání. Na povrch se dostávají skutečnosti, násilně zatlačené do kouta. "Díky" nekomunikaci a falešnému ochraňování našich blízkých nabývají obludných rozměrů. A navíc nenásilně podaný obraz vztahu rodičů a dětí – na povrchu bez poskvrny, uvnitř však notně pokřivený.
Moc dobré.
Páni, to byla šílená jízda . Znovu jsem sama sobě dokázala, jak málo se známe a jak málo známe svoje nejbližší.
Šikovně to napsal, ten sympaťák Tom Rob Smith!
Ze začátku jsem se nemohla začíst, moc mě to nebavilo ale pak mě kniha bavila čím dál tím víc. Hlavně jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne a jestli je Danielova matka opravdu blázen nebo ne. Konec mě ani nijak nepřekvapil, ale chybělo mi tam možná vyjádření Danielova otce na celou věc. Trilogie Dítě číslo 44 se mi ale přeci jen líbila víc.
Pražské knihovny mají jednu zajímavou zvláštnost a to takovou, že dobrý knihy se o sebe třou jako vášnivý milenci...
Farma je kniha, kterou si prostě chceš přečíst... začíná okamžitě a nepustí dokud se nepřehoupneš přes polovinu. Uznávám že ke konci se to trochu táhne jako gumová žížalka, ale v té chvíli je to šumák. Tu knihu hodláš dočíst. Proč? Protože se chvástá překvapivým dějem. A nechcete vědět co má mysl začne vymýšlet pod pojmem "překvapivý konec" v jednu chvíli jsem věřila že jsou všichni ufoni.
Kniha je jedna z mála, která mě nepustila a na kterou padly veškeré pracovní přestávky. Rychle se čte, plyne a okouzluje.
Jednu vadu to pro mě má... měla o kapku krve více potenciálu.
Habana
wow...tady nejde nez souhlasit s vetou, ze farma je tak dobra,ze az ji doctete budete zavidet kazdemu kdo ji jeste necetl. opravdu zazitek.dlouho jsem nenatrefila na tam uzasnou knihu
Vždy, když někomu doporučuji knihu, tak nezapomenu zmínit, že "je začátek slabší, ale pak se to rozjede". U Farmy to neplatí, ta začíná zostra hned od první strany. Oproti ostatním, kteří zde popisují, že se nemohli odlepit od druhé půlky, jsem to měl přesně naopak. Já hltal spíše tu první, pak mi přišlo, že "tempo" trochu opadá, že je příběh natahován. Rozuzlení každopádně překvapivé. Za mě 4 hvězdy.
Tato kniha je ctiva a dejme tomu,ze pointa asi prekvapi. Ale tech x stran nez se k tomu prokousete....vypraveni matky tedy mrazive nebylo ani nic jineho, cetla jsem mnohem lepsi psychothrillery....celkove spis zklamani a jsem rada ze kniha byla jen pujcena....
Fantastcké. Tohle je přesně ta kniha, která vás chytne a už nepustí do poslední strany. Všem doporučuji.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány napětí znásilnění Švédsko šílenství lhaní, lži rodičovství důvěra sexuální obtěžování práva homosexuálůAutorovy další knížky
| 2009 |  Dítě číslo 44 |
| 2016 |  Farma |
| 2011 | Utajovaný projev |
| 2013 | Agent 6 |
| 2009 | Čas pomsty / Vzpomínáš si? / Dítě číslo 44 / V šachu - zkrácené verze |
Pro mě zklamání. Jsem ráda,že to nebyl první autorův román co jsem četla.Byly chvíle kdy jsem čtení chtěla vzdát. Nakonec jsem vydržela do konce a o to víc mě mrzí, jakým způsobem docela zajímavý příběh uchopil. Vyprávění jedné z hlavních postav bylo na můj vkus až příliš vyumělkované a říkala jsem si, kdo by takhle v reálném životě mluvil? Prostě mi tam chyběla autentičnost, které si v příbězích cením.