Farma

13.11.2016

Kniha se mi líbila, doporučuji

06.11.2016

Velmi zajímavé čtení. Až do poslední stránky čtenář neví, na čem je. Psychothriller, který minimálními prostředky dokáže vyvolat maximální duševní napětí. Doporučuji všem, kteří
u knih rádi přemýšlejí a ocení kultivovaný jazyk autora. Tak trochu otevřený konec mi nevadil, naopak, líbí se mi, když má čtenář prostor pro vlastní úsudek...

02.11.2016

Zajímavá kniha, kterou si však přečtu jednou a vícekrát se k ní už nevrátím. Také mi vadil konec knihy, který byl neukončený. Jako když otočite stránku, aby jste zjistili co bude a tam nic. Tím mě autor velmi zklamal a už se asi do žádné další knihy nepustím.

02.11.2016

Začátek knihy mi neskutečně připomínal film The Visit od M. Shyamalana. Musím říct, že - SPOILER - vyprávění Tilde bylo tak poutavé a detailní, že jsem jí věřila až do poslední chvíle. Každopádně po zjištění skutečného příběhu mi to přišlo hrozně zmatené. Jinak čtivá kniha, chytla mě okamžitě. :-)

30.10.2016

U knihy jsem se bála, hlavně u setkání s troly. Děly se tam hrozné věci. Ale mezi moji Top 10 se rozhodně nedostane. Žádný úchvat to pro mne nebyl.

27.10.2016

Nebylo to nejhorší. Ale mohlo tam byt jiné ukončení příběhu. Jeste par stránek navíc.

27.10.2016

„Farma je tak dobrá, že až ji dočtete budete závidět každému, kdo ji ještě nečetl" stojí na obálce knihy. Ano, s tím souhlasím, závidím každému, kdo s Farmou čtením neztratil tolik drahocenného času. Po skvělé Děmidovově trilogii je pro mne Farma obrovským zklamáním. Psaná stylem, který mě nesedí, matka téměř celou knihu vypráví svému synovi příběh, kterému nikdo nevěří a až ke konci syn jede do Švédska zjistit pravdu, která nikoho nepřekvapí a nešokuje. Velice rozvláčné, obsahově o ničem, velmi nudné, bez napětí, pointy, šoku...a najednou konec. Knih a filmů na podobné téma je spousta a mnohem lepších. Autor s ničím novým nepřišel.
Nechápu, že dle některých kritiků a čtenářů zde na DK to má lepší ohlas než Dítě číslo 44

26.10.2016

Moje první knížka od tohoto autora. Čekala jsem větší "pecku" nakonci, ale jinak se to četlo dobře. Určitě se najdou napínavější a obsahově bohatší knihy, ale jako oddychové čtění za mě super

21.10.2016

Typický příklad „zahraničního bestselleru“. Dostane to nálepku, reklamu, ale obsahově to stojí za kulový. Původně jsem se chtěl pustit do child44, ale jako první jsem viděl film, tak jsem od toho záměru opustil. Film byl prý mnohem horší než kniha, tak jsem si řekl, že od autora zkusím něco jinýho. Byla to chyba, přišlo, mi, že je to napsaný jenom proto, aby to vydělalo nějaký peníze. Jinej smysl to mít nemůže.

10.10.2016

Obsahove super napad. Dobre napsane,skvele se cetla. Jednu hvezdu ale ubiram za rozuzleni. Cekala jsem trosku vetsi,,boom". Ale jinak jedna z tech lepsich knizek. :)

10.10.2016

Tuto knihu jsem si přečetla na základě doporučení kamarádky. Již v minulosti jsem četla knihu Dítě číslo 44 a byla jsem s touto knihou spokojena a proto jsem se na Farmu docela těšila. Bohužel mne nakonec tato kniha zklamala. Při čtení prvních stránek jsem usínala a děj mne moc nezaujal, ale jelikož nerada odkládám rozečtené knihy, tak jsem knihu dočetla až do konce. Dle mého názoru kniha neměla ty správné ,,grády´´, které jsou pro tento žánr důležité. Ne vždy knihu zachrání nálepka ,,Světový bestseller´´.

09.10.2016

tak jsem právě dočetla a nevím co si myslet... jsem z konce zklamana. od začátku jsem si řikala hmmm to je dobra linie a čekala co se bude dít...ale závěr průšvih... střih a tečka...škoda, kdyby byl vic propracovany byla by kniha urcite mnohem lepsi...asi uz autor spechal nekam na kaficko...

08.10.2016

Ta tuto knihu jsem se těšila, četla neprozřetelně recenze a ,,wow" efekt nepřišel. Vím, že tohle hodnocení je subjektivní a co člověk, to názor...
Kniha mi nepřipadala logicky vystavěna, grafické zpracování stránek mě ničil již od začátku.
Po přečtení nastal stav který se mě zmocnil byl něco jako ,,to bylo jako vše?" Napadlo někoho, kdo tak vysoko hodnotí třeba proč manžel Chris, dělal to, co dělal nebo jak je možné, že nekdo přijede no nové země a najednou vše záhadně vyřeší jak mávnutím kouzelného proutku. Vysvětlení v knize přišlo náhle a možná vic než na zdlouhavé a podotýkám roztahané líčení matky, bych brala širší a komplexnější dějovou linku syna.

04.10.2016

Už dlouho se mi žádná kniha nečetla tak dobře jako tahle. Vlastně asi ještě žádná.

Knížku jsem takzvaně sfoukla za den. Vlastně za jedno odpoledne. Styl mi nejdříve přišel takový zvláštní, strohý, ne moc vytříbený. Hlavní hrdina v knize vede vypjatý rozhovor se svojí matkou, která popisuje události uplynulých měsíců. Styl jejího vyjadřování mi zpočátku vůbec neseděl. Bylo to až moc patetické. Po pár stránkách mi to začalo být jedno. Prostě jsem jela a nemohla přestat. Matčinu vyprávění jsem nevěřila už od začátku, ale pak se mi zase začal jevit podezřelejší otec. V prlběhu čtení se toto několikrát vystřídalo. Každopádně mi bylo jasné, že něco se stát muselo.Jsem spokojená. Bylo to jako koukat na detektivku v televizi. Taky ji nepřerušíte a nepokračujete až další den. Napětí se stupňuje a nutkání poznat konec se stává silnějším.

25.09.2016

Jsem nadsena! Knizka prectena za 7 hodin ✌️️✌️️. Zacatek byl takovej pomalejsi, trosku trvalo nez jsem se zacetla, ale potom.. nedalo se prestat :)!

24.09.2016

Tak nějak nevím co si o té knize mám myslet. Nejsem nadšený, ale úplně zklamaný taky ne. Líčení událostí z pozice matky mě moc nebavilo a upřímně řečeno od začátku jsem jí to celé ani moc nevěřil. Na druhou stranu je čtenář po celou dobu udržován v pocitu, že za tím asi přeci jenom něco bude. Jak příběh postupně gradoval děj získával dynamiku a začal konečně trochu odsejpat. Pointa nebyla zase tak překvapivá, nicméně závěrečná pasáž následující po matčině vyprávění byla na celé knize asi to nejlepší. Přečíst se to dá, ale Smithův majstrštyk to nejspíš nebude.

19.09.2016

Do knihy jsem se vrhla naplno, příběh se dobře čte občas jsem se tedy ztrácela ale vždycky jsem se našla. Konec je dobře vyvrcholený.

18.09.2016

Přiznám se, že soudě dle úchvatné obálky jsem čekala zcela jiný příběh. Ani tento mě však nezklamal. Největší část příběhu tvořilo matčino vyprávění zavánějící těžkou paranoiou, ale já jsem vlastně ani jednou neměla o pocit, že bych jí neměla věřit. V poslední čtvrtině jsem zaznamenala jistou spojitost s autorovou prvotinou, stejně ale tento román nedosahuje kvalit Dítěte číslo 44. Označila bych ho za lepší nadprůměr, řemeslně kvalitně odvedená práce. Škoda, že se nejzajímavější část příběhu odehrává na posledních asi padesáti stranách, zasloužila by si více prostoru. Ačkoliv se mi hrozně nelíbilo, jak se Daniel ke své matce zachoval poté, co mu dovyprávěla svůj příběh. Taky se mi ale nelíbily některé extrémnosti jejího líčení, ubíraly mu na věrohodnosti a serióznosti. Přesto byl román až neuvěřitelně čtivý a napínavý a přelouskala jsem ho během nedělního odpoledne snad jen s jedinou přestávkou.