Fašismus: Varování
Madeleine Albright
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543655/bmid_fasismus-varovani.jpg
3
85
85
Téměř celé 20. století probíhalo ve znamení střetu demokracie s fašismem. Po hrůzách druhé světové války se zdálo, že svět už nepřipustí, aby se duchovní dědicové Hitlera a Mussoliniho pokusili o návrat. Audiokniha přední osobnosti světové diplomacie s českými kořeny, Madeleine Albrightové, v jedinečném podání Táni Fischerové tento optimistický předpoklad zpochybňuje. Kyvadlo dějin směřující po pádu Berlínské zdi k demokracii se vydává opačným směrem. V řadě zemí světa posilují extrémy a objevují se vůdcové s podobnými taktikami, které používali ve dvacátých a třicátých letech fašisté a nacisté. Audiokniha Fašismus - Varování je výzvou k pochopení vážnosti situace, jež je nezbytné k tomu, abychom se vyhnuli opakování tragických chyb minulosti.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2019
,
Tympanum
Originální název:
Fascism: A Warning, 2018
Interpreti: Táňa Fischerová
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila. Madeleind Albright v ní popisuje vzestup tři fašistických lídrú 20 století Musoliniho, Hitlera a Franca. Pokračuje pohledem na současné vůdce jako Putin, Kim, Erdogan nebo Orbán a hlavně pak Trump. A varuje tak třeba i před vzestupem autokratických režimů a na nutnost neustále obhajovat demokraci. Popisuje své osobní zkušenosti z různými režimy a i přes velkou dávku politiky a historie je to kniha velice čtivá.
Dnešní optikou je to možná ještě trochu děsivější čtení. Obzvláště jsem se hořce usmála u čtení o tom jak v Polsku jen tak tak neprošli protipotratové zákony.
Nicméně v něčem je ta kniha až příliš černobílá a do "svých" tu rypano není.
Nevím co dodat
Autoritářské režimy nás ohrožují. To je nesporné poselství této knihy. Důležité je aby si každý sáhl do svědomí hlavně před volbami. Svoboda je opravdu křehká a začíná to doma a ve škole. Úvod do problému pro téma neznalé je přínosem. Stojí za přečtení.
Měl bych pár výhrad k tomu, jak je kniha napsaná, je to takové trochu domácí povídání a občas informace zní spíš jako dojmologie. Nicméně obsah nutí čtenáře přemýšlet. Nemyslím, že by autorka označovala všechny současné politiky, o kterých píše, za fašisty. Spíš jde o příklady, na nichž lze ilustrovat, jak snadno se může situace ve státě zvrtnout.
Za cenné považuji srovnání společenského vývoje před sto lety a nyní - přijde mi velmi podobný.
Kniha hlavně nabádá čtenáře, aby si uvědomil, jak může být demokracie křehká a zranitelná, a že je třeba si jí vážit – a možná ji i začít včas bránit. Například tím, že se každý zodpovědně zamyslí před volbami. A hlavně že k těm volbám také půjde - s tím, aby jeho volba v budoucnu umožnila jemu i ostatním opět volit svobodně a odpovědně.
Skoro 80 let po zmizení fašismu ze světové scény je takové dílo spíše směšné.
Naopak odhaluje negativně deviantní uvažování strany vítězných mocností.
Některé pasáže, které odhalují vyloženě cynismus a lhostejnost k lidskému životu a absolutní disrespekt k odlišným názorům, jsem si musel opsat.
Ježto je autorka po smrti, nezbývá než vyslovit ono pověstné "každému, co jeho jest".
Přiznám se, že jsem dlouho nepotkala takhle rozporuplnou knihu. Mnoho zjednodušování a až propagandistických nálepek. Naopak se ale zas snaží upozornit na riziko rostoucích tendencí k autoritářství, které bezpochyby narůstá.
Vůbec se mi nelíbí to volně zaměňované “demokracie” a “volný trh.” Volný trh z demokracie plynout vůbec nemusí. Demokraticky můžeme žít v ekonomické totalitě. Taky si myslím, že Albright považuje za fašismus i hodně věcí, které se jí prostě jen nelíbí.
Líbí se mi ale, jak se na konci pustila do “liberálních fašistů,” kteří by mohli chtít vyhazovat z práce za netolerantní názory atd. Obávala jsem se, aby na tyhle osoby, které chtějí trestat “netolerantní názory”, neměla jiný metr. Tak aspoň zůstala konzistentní.
Zajímavé shrnutí nechvalně proslulého smýšlení uplatňovaného v mnoha zemích.
Někde se nacismus vytratil, jinde se ale rozjel na plné obrátky.
"Lež létá a pravda za ní kulhá." Zásadní přínos knihy vidím v tom, že paní Albrightová, jako osobnost se všemi zásluhami a uznáním, které k ní patří, poukazuje na to, jak běžná je manipulace s informacemi pro nedemokratické politiky, režimy a osobnosti, které si chtějí moc, nebo její část přisvojit. Téma dezinformací je velice aktuální, ale jak vidíme, není to nic nového. Předpokládám, že kniha může napomoci těm, kteří dezinformacím podléhají, lépe se zorientovat v současném světě. Ke kritickému myšlení a rozpoznávání manipulativních lží. Ne proto, že by se jednalo o přelomové informace, které by nebyly jinde k dispozici (a možná i snadněji a srozumitelněji), ale proto, že tady je to uvedeno v historickém kontextu. Slyšíme příklady, které se staly. A protože je rozebírá právě paní Albrightová. Vzorce se u jednotlivých osobností diktátorů opakují, kvůli tomu mi dočtení posledních pár kapitol trvalo dlouho. Ale chápu, že autorka nechtěla nikoho z těch, které v knize rozebírá vynechat.
Neříkám, že souhlasím se vším, co Madie píše, ani s úrovní, jakou se na ty – které věci zaměřuje. Ale! Veliké ale! Sežráno na jeden zátah! Čtivě napsáno, srozumitelně vysvětleno a lehce vstřebáno.
Nejedná se o stěžejní literaturu k tématu fašismu, ale rozhodně má něco do sebe. Pro tématem značně nepolíbené určitě skvělí úvod do problematiky, pro políbené lehké připomenutí a snad i předložení zajímavých námětů k problematice. Takže určitě to za 4 hvězdička stojí. :)
Občas se stane, že od knihy moc očekávám. Většinou to je kvůli pozitivním recenzím, nebo kvůli tomu, že knihu napíše zajímavej autor. Většinou mám pocit, že to bude to pravé. Stává se často, že to tak i je. Bohužel to tak není u této knihy. Autorka je určitě ta správná osoba, která by měla psát podobné knihy, jenže něco tam nefunguje. Možná jsou to jen moje přehnané očekávání, nebo moc velká znalost tématu. Sám nevím. I když to nebylo takové, jak bych očekával. Můžu přečtení knihy jen doporučit. Zcela určitě to bude, pro některé, zajímavý pohled do nedaleké historie.
Velmi zajímavé čtení o faktorech vzniku některých totalitních režimů. Kontroverzní je asi zařazení levicových diktatur pod pojem fašismus, podle komentářů tady to asi řada lidí nemůže skousnout. Ano, přijatá definice fašismu je netradiční, nicméně autorka poctivě vysvětluje, jak k vymezení pojmu došla a proč. Než nesoulad v definicích mě děsí, jak moc se současná politická situace podobá historickým faktorům, které ke vzniku fašismu a jiných totalit vedly. Knížka má podtitul "varování", s tím účelem byla psaná, s tím účelem jsem ji četla.
Po této knize jsem sáhl impulsivně a bez znalosti jejího zaměření. Upoutal mě tehdy její líbivý název a osoba autorky, která mě fascinuje a i přes některé výhrady ji vnímám jako jednu z největších odbornic na mezinárodní politiku s vazbami na Českou republiku (přesněji Československo). Jak název napovídá, lze skutečně v knize nalézt Varování. Jedná se ale spíše o kompilát "medailonků" rozličných diktátorů nebo alespoň politiků s totalitní tendencí. Kniha obsahuje několik zajímavých informací o osobnostech a životech zmíněných despotů a všechny je řadí pod jednu ideologii, či snad spíše styl života...fašismus. Není rozhodné, zda se jedná o bolševika, socialistu, či středopravého fluidního populistu. Rozhodující je jeho touha po moci a určování diskurzu podle jeho vlastní vůle tak, jak sám uznává z vhodné. Činí tak s podporou své strany a přívrženců a dále zfanatizovaných či zastrašených mas. Pokud je někdo v tématu totalitarianismu, demokracie a fašismu již sečtělý, je tato kniha spíše shrnutím všeho, co již dávno ví a je tedy knihou zbytečnou (spíše "do sbírky"). Pro čtenáře, který se chce s problematikou poprvé seznámit je to kniha čtivá, mnohdy zajímavá, nabytá tzv. fun facts, ale nikterak inovativní. Zajímavou částí je autorčin rozbor jejího známeho výroku o sankcích na Irák, jehož důsledky byly strašlivé, ale přesto dle jejího mínění stály za to. Uvádí kontext svého výroku a považuji to za nevyhnutí se odpovědnosti za něco, co bylo řečeno a co nevyznělo nejlépe. Pro mě je to tedy stěžejní bod této knihy, byť s tématem souvisí nepřímo a autorka s ním tak i nakládá. V závěru jde o čtivou knihu, která však nepřináší nic nového a je zde spíše pro elementární seznámení se s problematikou fašismu a demokracie obecně.
Pro mě pár nových a neznámých informacích o evropských diktátorech. Kniha to nebyla špatná, jen bych uvítal nebrat ji jako světonázor.
Podobně jako v Pražské zimě se i tentokrát M. Albright snaží čtenářům čtivou a jednoduchou formou přiblížit zla totalitních ideologií dvacátého století. Zatímco v Pražské zimě se však věnovala jen několika letům ve vývoji Československa, tentokrát se snažila podchytit celou politickou doktrínu v průběhu dlouhého času.
Nevytýkám tomu jednoduchost, neboť kniha je evidentně psána popularizační formou pro méně zasvěcené publikum, textu však chybí ucelenější provázanost pojmu ,,fašismus“ s celkem. Dostáváme tak v podstatě několik kapitol, věnovaných Hitlerovi, Mussolimu, Erdoganovi, Putinovi nebo Orbánovi, tento výběr je však selektivní a akceptovat jej lze jen s velkými výhradami. Kdyby se kniha jmenovala „O těch, kteří nejsou liberální jako já“, neřekl bych půl slova. Mezi neliberálním a fašistickým však nelze klást rovnítko, byť k tomu situace mnohdy svádí. Uvědomovat by si to měla především samotná autorka, která v úvodu naříká nad tím, že slovo fašista dnes slouží jako nálepka, kterou jedni očerňují druhé. Bohužel, svou knihou k racionálnější diskuzi nepřispěla.
Moc nechápu, jaký smysl tahle kniha má. Chápu, že Trump, Orbán, Kim, Erdogan nejsou asi nijak skvělí vůdci státu, ale určitě bych je nenazvala fašisty. Celá definice fašismu, kterou Albrightová v této knize předkládá, mi přišla dost účelová a sloužící jen k tomu, aby mohla do jednotlivých kapitol zahrnout lidi, které potřebovala zkritizovat. Zároveň mi dost vadil ten jeden velký paradox, kdy na jedné straně si stěžuje na to, jak se dnes všechno nálepkuje pojmem "fašista", ale sama dělá v knize právě toto.
Zjednodušené, hlavně její definice fašismu jde úplně mimo moje chápaní, snad jako by se zde potíraly rozdíly mezi totalitními ideologiemi a nazvali bychom to fašismem. Kniha by byla možná dobrá jako série článků/komentářů na A2larmu, ale jako kniha naprosto bez jednotící myšlenky. Ještě lépe, kniha by neměla být věnována fašismu jako takovému, ale popisu dnešní společnosti z jejího subjektivního pohledu, protože tomuhle se každý, kdo se zajímá o totalitní režimy musí vysmát.
Nepřekvapující. Autorka pokračuje ve svém brutálně zjednodušujícím sepisování historie. Mohu konstatovat, že pro knihu platí většinou to samé, co jsem napsal už u její knihy "Pražská zima".
Po knize jsem sáhl kvůli jejímu tématu. Fašismem se delší dobu zabývám, a tak jsem chtěl svoji knihovnu obohatit o další možný přístup, byť jsem chápal, že nepůjde o úplně objektivní výklad. Leč bohužel, byl jsem zklamán.
Albrightová si navrhla takovou definici fašismu, která jí vyhovuje, a padá jí do ní úplně každý, kdo se nelíbí jejímu pojetí dobra. Vedle sebe se tak sejde zajímavá společnost, na kterou musí praotec fašismu Mussolini jen vyjeveně koukat. Máme tu seřazené muže odleva doprava, staré i mladé, výstřední i tiché, ideology i cynické pragmatiky. Spojuje je jen to, že nehodlali, či nehodlají skákat tak, jak paní s přezdívkou "Balkánská řeznice" píská. Hitler, Stalin, Chávez, Maduro, Erdogan, Kim-Čong Un, Fidel Castro, Orbán, Gottwald, Miloševič, Putin, Kaczynski, Trump, a i Zeman s Babišem nesměle čekají ve frontě. Autorka u každého krátce popíše životní příběh (úplně absentuje vysvětlení jejich popularity, jde prostě jen o vzestup zla), pak nahlásí čím je vinen, a sem-tam přihodí nějaký svůj příběh. Proč zrovna tito a ne jiní, proč ne často tvrdší režimy?
Postrádám v knize jakoukoliv jednotící myšlenku, či objevnou teorii, pro dílo by byl přiléhavější snad aspoň název "Fašisté", jelikož o fašismu jako takovém se toho moc nedozvíme. Maximálně nějaké postřehy autorčiných studentů, což při pověstné kvalitě amerických vysokých škol není přílišnou zárukou kvality. (Toto odkazování "podle názoru mých studentů..." mimochodem tvoří zvláště otravné pasáže knihy.) Do knihy o fašismu autorka vřadila i svůj oblíbený osekaný příběh třetí československé republiky, opět o tom, jak zlý Gottwald sežral Beneše i s demokracií. Stejně jako v Pražské zimě podaný jen na základě otcových pamětí, bez špetky problematizace.
Abych jen nehaněl, mohu snad jen říci, že mi občas přišla zajímavá osobní svědectví z jednání s některými státníky (tedy samozřejmě pardon - "fašisty").
Závěrem, dílo ze své knihovny zas vyřazuji, a posílám dál. K tomuto opravdu není třeba se vracet.
„Jsou-li populisté, jak z některých názorů zaznívá, v dnešní velké debatě o budoucnosti demokracie ti padouši, kdo přesně jsou potom ti správní hoši? Elitáři? To si nemyslím. Elitáři ve skutečnosti představují pro svobodu smrtelnější hrozbu než populisté, oba výrazy jsou ovšem nepřesné a oba byly tak nadužívány a zneužívány, že téměř ztratily význam. Při popisování skutečnosti, s níž se střetáváme, se musíme hodně zlepšit.“
Mimořádně povedená knížka. Madam Secretary se opět ukazuje jako přesvědčivá vypravěčka. Její kniha mi připomněla Uspořádání světa (v syntéze zdánlivě nesouvisejících dějinných událostí), ale zatímco při čtení Kissingera jsem se cítil jako na přednášce někdy dost samolibého pana profesora, při setkání s paní Madeleine jsem měl pocit příjemného posezení v oblíbené čajovně s člověkem, který je nejen výjimečně chytrý, ale zároveň i příjemný a laskavý společník.
Kromě čtivosti oceňuji i schopnost propojit události z různých dob a částí světa do logického rámce – a vyprávět tak příběh fascinace fašismem ne jako osamocené úlety dějin, ale jako proces, který má své opakující se příčiny – to umožňuje přenést varování z minulosti do současného světa. Není to vyprávění ve stylu „Podívejte se, co se jim stalo.“, ale spíš „Podívejte se, co by se mohlo stát i nám a co se nám už dít začíná.“
Zároveň se mi líbí, že paní Albright, jakkoli je přesvědčená demokratka, nekreslí černobílý příběh boje dobrých proti zlým, ani nezobrazuje fašistické autokraty jako nějaké lidské stvůry, které jsou ze své podstaty zrozeny k páchání špatností – víc se zaměřuje na to, jaké okolnosti musí ve společnosti nastat, aby se z normální společnosti stala společnost podporující či tolerující odklon od demokracie, podporující či tolerující krutost, násilí a nerovnost mezi lidmi.
„Moc je, jak víme, návyková a závislost na ní vede ke zneužívání. Ani ti, kdo vstupují do veřejného prostoru s těmi nejlepšími úmysly, nejsou vůči její přitažlivosti imunní. Měli bychom si tedy být vědomi vlastního zlozvyku vyhledávat a očekávat jednoduché odpovědi v situaci, kdy se dostaneme do problémů, které jsou všechno jen ne jednoduché. Může být užitečné si připomenout, jak Hitler v roce 1936 vysvětloval svou popularitu: ‚Řeknu vám, co mně vyneslo do postavení, kterého jsem dosáhl. Naše politické problémy se zdály složité. Německý lid jim nerozuměl. (...) Já, na druhé straně, (...) jsem je zredukoval do nejjednodušších výrazů. Masy to pochopily a šly za mnou.‘“
Štítky knihy
fašismus politologické eseje ideologie politologie Madeleine Albright, 1937-2022
Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražská zima |
| 2003 | Madeleine |
| 2010 |  Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice |
| 2018 | Fašismus: Varování |
| 2020 | Peklo a jiné destinace |
Madeleine se snaží předat v této knize svůj znepokojující pocit ohledně úpadku liberálních demokracií po celém světě. (ALE především varuje Američany a i svět před Donaldem Trumpem). Celé to na mne působilo spíše dojmem hrůzy. Místy jsem nevěděla, zda Trumpa využívá opravdu jen jako jakýsi příklad, nebo útočí záměrně. Nicméně mnohdy se v něm nemýlila. Když autorka uváděla jeho jednání – podpora autoritářství, nebylo mi vnitřně dobře. Na několika stránkách na mne Medeleine působila, jako kdyby se řídila rovnicí fašismus = autoritářství. Zaměňování pojmů bych si neuvědomila, kdyby mne kniha nedonutila o napsaném přemýšlet.
Velmi oceňuji její výklad událostí, vzestupu a pádu Benita v Itálii, dále Hitlera v Německu, Putina v Rusku, Erdogana v Turecku, Kima „Rakeťáka“ v KLDR, Franco ve Španělsku, Orbán v Maďarsku atd. Hořký pocit zanechává čtení o Polsku. Ovšem velmi mile překvapenou mne Medeleine zanechala, když se zabývala i Venezuelou a Hugem Chávezem. Líbilo se mi její vyprávění, jaké to bylo se setkat s některými muži, kteří řídili politickou scénu.
S jejím tvrzením, co muže vysoko postavené spojuje, naprosto souhlasím: „Všechny je pojí vlastní domněnka či rozhodnutí, že ztělesňují ducha národa, mají na vše odpověď a neomylný instinkt. Jsou přesvědčeni, že jsou chytřejší než všichni ostatní a že všechno zvládnou sami,"
Tuto knihu doporučuji. Pro mne samotnou byla skvělým počátkem, jak pochopit jisté události a jevy. Nakoplo mne to k tomu, dozvědět se více. Nikdy jsem se o politiku, mezinárodní diplomacii nezajímala. Žila jsem si v bublině, že dokud nějakou svobodu mám, dokud ještě vidím světlo demokracie, je vše v pořádku. To se touto knihou velmi změnilo. Za mne kniha má svůj velký přínos.