Faust a Markétka
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46074/bmid_faust-a-marketka-XKI-46074.jpg
4
70
70
Přes půlstoletí uplynulo od Goethovy smrti, když byl objeven rukopis první verze jeho Fausta, u níž se později vžil název Prvotní Faust, německy Urfaust. Bezprostřednost tohoto textu je dodnes neobyčejně působivá. Cítíme, že jej psal mladý básník, který do něho vložil všechnu svou touhu po poznání, srdce překypující vroucností a soucitem i vlastní milostné zážitky. Rozhodující podnět poskytla mladému Goethovi skutečná událost, jež se odehrála v jeho rodném Frankfurtu roku 1771, poprava služky Susanny Brandtové, která ve strachu před veřejnou hanbou zabila své nemanželské dítě. Toto příšerné divadlo se vším středověkým rituálem nemohlo nezapůsobit na básníka, který pravděpodobně už tehdy promýšlel postavu Fausta jako titánského buřiče, jako ducha tíhnoucího k poznání všehomíra. V té době se rodila základní koncepce celého díla. Ale zatímco na postavě doktora Fausta pracoval potom Goethe celý svůj dlouhý život, je líbezná Markétka, jedna z nejjímavějších a nejkrásnějších dívčích postav světové literatury, výtvorem jeho mládí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1982 , OdeonOriginální název:
Faust in ursprünglicher Gestalt (Urfaust)
více info...
Přidat komentář
Kniha přečtená, já spokojená, ale pořád si říkám: proč je to tak krátký. Všichni mě děsili, jak to bude dlouhé a složité dílo. Tohle nebylo špatný a docela to šlo. Tak se teda seberu a jdu za češtinářkou. "Paní učitelko, četla jsem správného Fausta?"
"Četla, ale ještě existuje pokračování, kde stvoří homunkula a nakonec spoiler"
"Váu, to zní fakt dobře, tak já si pro to zajdu do knihovny."
Já v knihovně :"Dobrý den, tohle jsem přišla vrátit a prosím druhý díl."
"Jaký druhý díl?"
"No, druhý díl Fausta. S tim homunkulem a tak."
"Jo, vy asi myslíte tohle"
Příde knihovnice s knížkou, která by nakrmila Africkou vesnici.
Já - aha, tak tohle bude ta dlouhá část od který mě všichni odstrašovali :D
Mám ji teď doma a jsem moc spokojená. Prvotní Faust - Faust a Markétka - 1. část tragédie, byla ale super odpich na Bichloidního Fausta. :)
Mně osobně se líbilo a doporučuji (není to tak dlouhé a může to ve vás probudit chtíč po druhé části).
Poprvé jsem knihu četl jako povinnou četbu na střední škole. Příběh mě zaujal natolik že jsem si sháněl i jiné vydání knihy abych si ji mohl přečíst znova a jinak.
Od knihy jsem očekávala více. Nemohla jsem se začíst a často- zvláště v začátku- jsem se v příběhu mnohokrát zcela ztratila. Bohužel mi v tomto vydání chyběla sázka boha s ďáblem, Goethův proslov a definice divadla.... pro maturitní četbu je tedy toto vydání nedostatečné.
no... čítala som to veľmi zle, požičala som omylom prvý diel, a kým som začala druhý, celý dej mi vyprchal z hlavy.. Faust si vyžaduje viac pozornosti, akej som mu dala ja, som z toho nešťastná, spomínam si na ten okamih na strednej škole, keď nám opisovala princípy v podstate celoživotného diela tohto autora, aký je zmysel života človeka, moje čerstvo písané riadky osvetlili slnečné poobedné lúče a to bolo, akoby tie lúče presvetlili môj mozog a celého Fausta som mala pred očami v plnej kráse.. a možno ten dojem, ktorý som čakala teraz, musel patriť iba tej minulosti... a toto dielo patrí určite medzi tie, ktoré sa hodnotiť nedajú, sú nadčasové
Skvělé dílo. Můj oblíbený cítát:
"Na tomto světě je mým hlavním cílem stále a ve všem ti být po vůli,
a ty mi pšítě splatíš stejným dílem, až bychom onde stanuli."
Štítky knihy
legendy o FaustoviAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
„Chceš lítat – a máš závrať. Proč se s námi paktuješ, když nedokážeš držet krok?“
Prezident Masaryk kdysi říkal, že se státy udržují těmi idejemi, ze kterých se zrodily. Goetheho Urfaust nám připomíná, že s našimi činy je to podobné – tam kde jsou naše motivace zakalené bezohledností a metody nečestné... ne, z podobně pojatého kořistnického postoje k druhým už není možné se vrátit ke stezkám spravedlivých, z toho při posledním účtování nevzejde než bolest a zmar; tam nečeká sladká blaženost, ale onen Matoušův pověstný „pláč a skřípění zubů“.
Druhou asociací při mém noření do Urfausta byl Dostojevského Raskolnikov. Měl jsem pocit, že mají společné to „zaseknutí se“ mezi dobro a zlo: na jedné straně je jejich morální kompas dostatečně nevaruje před selháním (oba si snad dokonce myslí, že mají nějaké právo na to svévolně si ze života urvat víc, než jim bylo dáno), ale zase nejsou tak mravně umrtvení nebo cynicky zlí, aby si neuvědomovali (nebo ignorovali), kolik bolesti do světa jejich prostřednictvím vstoupí a neděsili se sami nad sebou.
Přečtení „velkého“ Fausta jsem si plánoval na loňské léto, to neklaplo, ale jsem pevně rozhodnut to letos napravit! Faust ve své zárodečné podobě, s Mefistem a Markétkou, mě k tomu rozhodně navnadil, bylo to totiž nejen chytré (což jsem čekal), ale také svěžím způsobem napsané a ve své poslední části i překvapivě emočně zasahující. Žádná zaprášená nuda z muzea literárních dějin, ale dýchající a oslovující příběh!