Fax ze Sarajeva
Joe Kubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300498/bmid_fax-ze-sarajeva-YRC-300498.jpg
4
66
66
V roce 1945 jsme světu řekli: „Už nikdy víc.“ V roce 1992 jsme na svůj slib zapomněli. Byl to rok, kdy v bosenském Sarajevu vypukla válka. Rok, kdy se na naši planetu vrátila genocida. V onom roce Ervin Rustemagic a jeho rodina uvízli v pasti obléhaného města. Mezinárodně činný podnikatel a umělecký agent Ervin v Sarajevu vyrostl a tou dobou tam už přes deset let provozoval firmu. Když granáty a dělostřelecká palba rozcupovaly město na kusy, byl pro Ervina jediným prostředkem komunikace s vnějším světem jeho fax, jehož prostřednictvím začal v rychlém sledu posílat zprávy. Zprávy, které si dále faxovali a přeposílali Ervinovi početní zákazníci a přátelé. Pro jeho klienta a přítele Joe Kuberta představovaly tyto faxy gradující příběh, příběh o hrůze, rozhořčení a nelidskosti. Joe udělal to, čím se zabýval už léta – přenesl ten příběh na papír. Výsledkem je možná nejzdařilejší dílo jednoho z největších mistrů komiksu: příběh naděje a příslibů tváří v tvář nejhoršímu protivenství. Je to příběh války vyprávěný z pohledu nevinných obětí. Je to příběh o přežití. Legendární komiks z okupovaného Sarajeva napsaný na základě faxových zpráv, které posílal Ervin Rustemagi svým komiksovým přátelům a kolegům v Americe... včetně svého klienta Joe Kuberta. Intenzivní příběh přežívání obyčejného člověka ve válečné zóně – v podání neoddiskutovatelné komiksové legendy!... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2016 , CrewOriginální název:
Fax from Sarajevo, 1996
více info...
Přidat komentář
Veľmi silný komiks. Podobne ako u Mausa alebo Bitevního pole sa jedná o komiks, ktorý by si mal každý prečítať. Hrôzy vojny v bývalej Juhoslávii sa nedostáva takej pozornosti ako by malo a o to cennejší a výstražnejší je tento príbeh. Ešte viac si cením v bonusoch reálne fotografie rodiny Ervina a fotky zo Sarajeva. Odporúčam každému.
Príbeh z vojnového Sarajeva, kde sa z hodín stanú dni, z dní mesiace, z mesiacov roky...o tom, že ľudia sú len čísla a svet postupne otupie pri vnímaní správ z médií. Určite stojí za prečítanie. Príbeh vojny je vždy o niečom inom, ale ich priebeh, katastrofy a nevinné obete sú vždy skoro rovnaké.
---
Ku grafickému spracovaniu. Je to skvelé na očnú gymnastiku, keďže je tam niekoľko veľkostí písma, od úplne malej veľkosti, po trochu väčšiu až veľkú veľkosť.
Obléhání Sarajeva v komiksovém kabátu, což je u nás docela počin, když si uvědomím, jak málo knih o bosenské válce existuje, natož komiksů. Válka jako kdyby vůbec nikoho mimo Bosnu nezajímala a i dnes je bohužel úplně zapomenutá...
Příliš mnoho jednostranné propagandy v komiksové podobě. Válka nikdy nemá jen jednu stranu...
Silný příběh, jehož autenticitu - z mého pohledu - trochu podkopávalo autorovo zjednodušování situace a nezabíhání do detailů. Fax ze Sarajeva tak bohužel funguje spíš jako osobní zpověď než coby jasná zpráva o konci světa.
Drsné vyprávění to totiž je, o tom žádná. Ono až děsí, v jakém marastu se ocitli lidé, kteří se od nás zas až tak moc neliší. A jak celá Evropa stála a koukala se. Ostřelování dětí, podřezávání civilistů na mostech, hromadné znásilňování žen – a ministři diskutovali.
Vzpomínky muže, který se ocitl v soukolí válečné mašinérie a není mu dovoleno odejít ani ven, ani zůstat. Vzhledem k tomu, že měl na starost manželku a dvě děti, byla mi situace o to bližší. Jeho strastiplná cesta z válečného pekla sice neohromí kaskadérskými kousky, ale přesto se dočkáte momentů, ze kterých mrazí až do morku kostí – viz proslulá Ulička smrti. Důležitá připomínka toho, jak rychle se dá o životní luxus přijít a jak snadno se člověk přizpůsobí novým pravidlům, byť jsou sebedestruktivnější.
Mám potíže tuto knihu hodnotit. V zásadě souhlasím s Tozbee, čekal jsem od komiksu víc, autorovi se zcela nepodařilo využít formu. Člověk nemůže namítnout nic proti jeho příběhu, subjektivitě, uvěřitelnosti, jedná se prostě o osobní příběh na pozadí velkých událostí. Ale autor tento příběh podle mě nepřetavil do dobrého komiksového scénáře. Děj je podivně strukturovaný, až trojí opakování jedné události je podle mě výrazně na škodu. Z tohoto pohledu bych byl asi nejraději, kdyby největší pozornost byla věnována poslední kapitole komentáře s fotkami, ta byla nejvíce pochopitelná. Za scénář a opakování tedy - 1 hvězdička a další - 1 hvězdička za výtvarné zpracování, které by mi sedělo daleko víc k 80/90kovému akčnímu superhrdinskému komiksu.
Tak u tohoto komiksu jsem nemohl odtrhnout oči. Přečteno doslova jedním dechem. A přitom jsem se k němu dlouho nemohl dostat. Ležel tak nějak opuštěné na poličce a nějak jsem se k němu musel přinutit. Jenže co se stalo poté je už pro mě takové klišé. Nechápal jsem, jak jsem ten poklad na té poličce mohl nechat jen tak bez zájmu ležet.
Komiks je působivý tím, že je celý postavený na skutečných událostech. Jsou to události, které svět se snaží zapomenout, ale mně se zdá, že se že se snaží zapomenout příliš rychle. Každé ztvárnění hrůz, které se děly v Yugoslavii je statečným počinem. A pokud se to udělá takovým způsobem jako tady, pak je to počin i geniální.
U komiksu Fax ze Sarajeva se samo nabízí srovnání s komiksově-reportážní tvorbou Joe Sacca, Fax mne však osobně zasáhl blíž ke komoře. Ne, že by Saccova komiksová reportáž nebyla výborná, ale nic se nevyrovná příběhům zaměřujícím se na osudy konkrétní osoby či malé skupinky lidí, osobním zkušenostem, prožitkům a traumatům, která Fax ze Sarajeva nabízí. Působí to na mne stejně silně jako třeba Maus či třeba Boxer. Fax, jak praví obálka, je opravdovým příběhem o přežití obyčejných lidí, jenž se nevědomky stali pěšci na šachovnici dějin. Je niternou zpovědí o lásce a všudypřítomné smrti, která může místy působit až neuvěřitelně a emotivně na doraz. Všichni však známe obrázky a informace z TV (já osobně navíc i skrze tetu, která žila v chorvatském Zagrebu), jaké zvěrstva páchaly vojska Radovana Karadžiče v Bosně, nehledě na hromadné hroby u Srebrenici, kde srbské jednotky pod vedením Ratka Mladiče rozpoutaly peklo na zemi. Ale jen hrstka si dokáže představit, jaké je to mít každou minutu strach o život svůj i svých blízkých, jako se to stalo právě Ervinu Rustemagičovi. Tady ty emoce prostě patří a jsem za ně hodně vděčný.
Jestliže si někdo na konci 2. světové války řekl "nikdy více" nemohl být dál od pravdy. S nastupující postupnou globalizací světa přichází také globalizace válečných konfliktů a prakticky přestávají existovat lokální konflikty. Zní to hrozně, ale jugoslávská válka je jedním z mnoha kamínků v řece vedoucí k bodu, kdy bude svět zcela v troskách. Vraždění se stává intenzivnějším a metody jejich provedení ještě krutějšími. Memento minulosti hovoří jasnou řečí, ale jak ukazují každodenní události ve světě, je až přes příliš těch, kteří se nechtějí poučit. Proto jsou díla jako je Fax ze Sarajeva potřebná a mělo by si je přečíst co nejvíc lidí.
Odpověď pro ty, kteří si myslí, že komiksy jsou jen pro děti. Hrůzy války z pohledu normálního člověka. Výborné.
V roce 1945 jsme světu řekli: "Už nikdy víc." V roce 1992 jsme na svůj slib zapomněli.
Príbeh Ervina Rustemagića je ťažkým a nepríjemným čítaním. Žiť stovky dní v obliehanom meste bez prístupu k základným ľudským potrebám a v nevedomosti, či sa zobudíte do ďalšieho rána je pre nás dnes nepredstaviteľné. Vlastne, nemať internet je pre nás nepredstaviteľné. Prežiť to, čo Ervin s rodinou a tisícky ďalších, je nereálne. A pri tom to bola realita len 22 rokov dozadu. A na to nesmieme zabúdať, tak choďte do kníhkupectva a pýtajte si Fax ze Sarajeva.
Nevím, čím to přesně je, ale autorovi se v kresbě a zejména v textu nepodařilo přenést na mě hrůzu a pocit zmaru svírající hlavního hrdinu. Možná je to tím, že už mám k tématu docela načteno. Také mi nevyhovovala forma, kdy se ve faxech opakovaly události ztvárněné v dané kapitole - spíše bych očekával, že budou komiks doplňovat, rozšiřovat. Závěrečné album je ale určitě přínosné.
P. S.: Poznámka o neobjektivnosti komiksu je naprostý nesmysl (popsaný příběh ze své podstaty objektivní být nemůže).
O Válce v Bosně existuje již několik komiksů (vydaných i u nás) jmenuji například Šíbr nebo Goražde od maltského autora Joe Sacca, či Otažbina od Niny Bunjevac. Komiks Fax ze Sarajeva je však trochu jiný, sledujeme zde konkrétní rodinu a konkrétní hrdiny, kteří se ničím neprovinili a i přesto jsou vystaveni naprosto otřesným podmínkám pro život a bezprostřednímu nebezpečí během občanské války v Bosně.
Velkými plusy jsou zajímavý příběh a fotografie s vysvětlivkami na konci knihy, které čtenáře ještě více seznámí s rodinou hlavního hrdiny. Co se týče kresby, tak ta mi přišla průměrná, žádná velká umělecká pastva pro oči se nekoná. Velkým mínusem taky vidím to, že se kniha snaží zásadně očernit Srby a vnutit čtenáři názor o zlých Srbech a dobrých Muslimech. Ke knize tedy prosím přistupujte s odstupem, není zcela objektivní. Na druhou stranu rozumím tomu, že to není žádná naučná četba, ale komiks překreslený podle faxů (které psal člověk, na kterého těžce doléhala válka). Ovšem poznámka o neobjektivnosti tohoto komiksu je zcela na místě.
Válka je hnus, ještě když je to válka na civilistech, a skoro by se pak chtělo říct, že v tomhle smyslu "Fax ze Sarajeva: Příběh o přežití" nepřichází s ničím novým, jenže když je příběh silný a když je době vyprávěn, tak vás zasáhne. A přesně tohle se vám stane i v případě komiksu "Fax ze Sarajeva: Příběh o přežití". Více: http://www.comics-blog.cz/2016/08/1230-fax-ze-sarajeva-pribeh-o-preziti-90.html
Štítky knihy
komiksy válečné zločiny genocida válka v Jugoslávii (1991-2001)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Fax ze Sarajeva |
| 2019 |  Batman v černé a bílé |
| 2010 | Tarzan - Éra Joea Kuberta - kniha první |
Zvláštny komiks. Nie ani tak vojnovou tematikou (takých komiksov vychádza našťastie/žiaľbohu veľa: Punisher: Četa, Bitevní pole, Denník Anny Frankovej od Ari Folmana, Kapitán Kloss...), ale jednak tým, že za takou ťažkou témou stojí Joe Kubert (jeden z najslávnejších mainstreamových amerických komiksových tvorcov: Tarzan, Batman, Před Strážci...) a jednak formou, keďže klasický komiksový príbeh je prekladaný faxovou komunikáciou medzi manželmi Kubertovcami a hlavným hrdinom komiksu (reálne existujúcim) a na konci sa nachádza masívny bonusový textový materiál vrátane fotiek, ktoré ma paradoxne zasiahli a dojali oveľa viac, než samotný komiks. Chce sa mi dodať, že všetko zlé je však na niečo dobré (rodinu to posilnilo a zocelilo a z dcéry vyrástla doktorka), ale niečo mi hovorí, že by sa bez takej strašne doživotnej traumy radi zaobišli. Samotný komiks bol každopádne divný. Kubert „len“ zadaptoval to, čo mu Ervin povedal/napísal a akoby sa ani nesnažil, aby to malo vnútornú dramaturgickú štruktúru. Takže to nie je klasický scenár, ale skôr „len“ akési výseky z vojnou rozvráteného mesta. Toho vinou sú mnohé scény nedokončené. Napr. hrdinov malý syn má horúčky, sú na ne lieky, ktoré by ho z nej dostali, ale v nemocnici ich nemajú a tak hrozí, že umrie. S napätím čakáte, ako to dopadne... a ono to nedopadne nijako. Proste sa z jedného z faxov „dodatočne“ dozviete, že chlapcovi s liekmi pomohli dobrí ľudia a prežil to. Inokedy je Kubert nevhodne patetický (psy naozaj nedokážu pochopiť, prečo musia trpieť, pes takýmto štýlom vo svojej hlave resp. inštinktoch nepremýšľa, nie je schopný takýmto „ľudským“ spôsobom si spájať súvislosti a udalosti, takto dedukovať, je to proste len zviera) a zjednodušujúci (v budove prebieha detská oslava a len o pár metrov ďalej vonku na ulici pri streľbe a výbuchoch umierajú ľudia; Kubertovci v USA sediaci za bohato prestretým stolom atď.). Keď sme pri vojnových komiksoch, viac ma dostala Smečka z Bagdádu.