Feminine mystique

21.10.2020

Kniha v roku 1963 musela podľa mňa v USA vzbudiť poprask- aj keď si nemyslím, že celá ženská demografická časť spadala pod pojem ženského mýtu. Friedanová ukazuje hodnotu vzdelania, pretože skrze vzdelanie je možné ľahšie nájsť samých seba, minimálne spoznať samých seba a nejako si to nasmerovať v živote, čo skutočne žena chce a nie iba napĺňať spoločenské očakávania.

Myslím, že kniha je relatívne aktuálna aj v roku 2020- minimálne na východe Slovenska nájdete kopu žien, ktoré premýšľajú v ženskom mýte. Spolužiačky z vysokej, ktoré sa veselo vydávali už počas štúdie, rodili a celý čas tvrdili, že študovaný odbor nebudú vykonávať, že budú doma s deťmi...A doteraz tak žijú, zverejňujú dokonalé životy detí, pracujúcich manželov, svoje upečené tortičky a bezchybne vyčistenú domácnosť. Nuž, ženský mýtus žije doteraz.

V českom vydaní bolo zaujímavé sledovať aj Friedanovej úvodníky po 10 a 20 rokoch- popisuje situáciu odstupom času a na jej texte badať známky väčšej umiernenosti. U Camille Paglie som čítala esej, že Friedanovú zavrhovala Freuda, avšak nie je to pravda- Friedanová Freuda uznáva, ale píše, že bol človekom svojej doby a pôsobil ešte v dobe, keď ženské postavenie nemalo ani volebné právo. Samozrejme, aj jej kniha je dielom svojej doby, preto tam nájdete ešte zvláštne informácie o hosexuálnych mužoch - sú vraj iba dielom matiek v domácnosti- samozrejme, tento poznatok bol za 57 od vydania originálu knihy už vedecky prekonaný aj vyvrátený.
Mimochodom, ak si knihu prečítate, uvedomíte si, že vôbec nejde proti mužom. Friedanová vo svojej poslednej kapitole navrhuje zmenu systému, práve, ktorá by bola v osvete a vo väčších možnostiach matiek- materské školy a jasle na univerzitách, príspevok od štátu na materskú dovolenku (čo do dnešných časov v USA predstavuje len malé % firiem, ktoré túto možnosť ponúkajú a vôbec materskú dovolenku ako takú- väčšina žien sa musí vrátiť do práce zhruba po 6- 8 týždňoch).

16.11.2019

Ženský mýtus není zajímavý ani tak tím, o čem je, jako spíš tím, co Friedanové její monumentální klapky na očích neumožňovaly vidět: jakoukoli ženskou, která nebyla bílá, bohatá, hetero, vysokoškolsky vzdělaná, z vyšší střední třídy a zaprcnutá v hnízdečku na předměstí. Je to trochu jako vyvozovat současnou míru systémového sexismu ze zelených vdov – jako fajn, zajímavý, ale ty skutečné problémy se odehrávají jaksi jinde. Je tudíž dost příznačné, že právě tenhle myopický zájem o dost specificky vyhrazenou skupinu amerického babstva (ne)„odstartoval“ druhou feministickou vlnu, zatímco ten zbytek se patrně mohl jít klouzat, včetně leseb, jejichž existenci Friedanová v průběhu své kariéry ignorovala se zápalem olympijského medailisty, a gayů, kteří pro ni přirozeně nebyli nic než hedonističtí Petrové Panové s přílišnou fixací na dominantní matku. V dnešní době už má Friedanová relevanci tak maximálně historického dokumentu. Jako klíč k rozšifrování Betty Draperové ale dobrý.

14.02.2018

Ačkoli dnes zlomová, pravidla vyjednávání mezi pohlavími měnící kniha působí třeba vedle Eunušky poměrně krotce, ve své době (rok 1963) šlo o zjevení šokující svou radikalitou i tím, že někdo něco podobného nenapsal mnohem dříve. Důkladná dekonstrukce ženského mýtu mi pomohla pochopit nejen to, na jakých základech vzniká ženská identita oproti identitě mužské, proč bylo pro poválečnou Ameriku výhodné zavřít ženu do kuchyně nebo čím je podmíněna ženská rozkoš, ale také, proč feminismus vůbec vznikl, proč nadále existuje a proč je stále (neméně) potřebný. Společně s Druhým pohlavím naprosto elementární literatura k tématu: „nejdůležitější bitva může a musí být vybojována pouze v ženské mysli."