Fenomén Zdeněk Svěrák

30.10.2024

Knihu lze hodnotit dvěma pohledy a to po stránce "pocitové" a řemeslné.

Co se týče té druhé jmenované, tady bych si asi dovolil vypůjčit a poupravit výrok Járy Cimrmana: "Co na webu aplaudováno, bude v knize zavrhováno." Tady plně souhlasím s postřehy ostatních čtenářů, postavit většinu díla na přepisu rozhovorů "z druhé ruky" může působit poněkud rozpačitě. Zvolená forma by se asi lépe uplatnila například v některém periodiku nebo internetové platformě.

V té "pocitové" rovině je dojem už lepší. Sáhodlouhé popisy notoricky známých děl a vypisování jejich "hlášek" sice asi není důvod, proč se člověk uchýlí k četbě této knihy. Nicméně pana Svěráka a veškerou jeho tvorbu mám rád, takže přenést se prostřednictvím autorky do jeho života a díla bylo moc příjemné.

24.02.2023

Jakožto cimrmanolog a svěrákolog jsem přistupoval k této knize velmi opatrně. No a dobře jsem udělal. Zas jen další kompilát z bulvárních a regionálních novinových článků a z osobních, leckdy již hodně matných, vzpomínek na populární filmy v televizi. Navíc plné faktografických chyb. Pokud v tomto státě existuje někdo, kdo o Svěrákovi, Cimrmanovi, Smoljakovi nic neslyšel, dobrá, může u této knihy začít. Jinak opravdu nedoporučuju.

08.08.2022

Zdeněk Svěrák je pro mě velkou životní autoritou a vzorem. Jeho lidství, smysl pro humor, inteligentní naivita a schopnost vidět svět vlídně a vesele pokud možno za všech okolností, to je to, co na něm obdivuji, co je pro mě přirozeně a dobrovolně přijatým vzorem. A proto jsem se těšila na tuhle knížku hrozně moc.
V průběhu čtení však nejdřív přišlo jisté rozčarování, že to vůbec není to, co jsem čekala za podtitulem autobiografická kniha. Žádné osobní postřehy, životní moudra ani "pikošky" z osobního života. Jde spíše o jakousi antologii, či jak to nazvat, Svěrákova celoživotního díla. Počáteční mírné zklamání z tohoto zjištění však postupně mizelo a na jeho místo nastoupilo potěšení z toho, že jsem se dozvěděla nové zajímavé informace ze zákulisí divadla Járy Cimrmana, detaily o vzniku divadelních her a pro mě mnohdy doposud neznámé informace o tom, jak těžce se rodil každý další film firmy Svěrák & syn.
Tak jestliže čekáte životopis jak má být, v této knize se vám jej nedostane. Ale čtení to je hezké, to nemohu říct.

P.S. A i kdyby nebylo, tak panu Svěrákovi to na obalu knížky tak sluší, že stojí za to mít ji aspoň chvíli na nočním stolku. Jen tak. Pro potěchu.

25.10.2020

Pan Svěrák je mou platonickou láskou. Považuji ho za ikonu moudrosti a laskavého humoru. Proto jsem se nemohla dočkat, až si přečtu knihu od Dany Čermákové: Zdeněk Svěrák - muž renesanční.
No a nadšení se nekonalo. Kéž by ho tak vyzpovídal třeba Aleš Palán. Tihle dva se snad ani nesešli. Paní Čermáková vlastně jen přepsala rozhovory či recenze z nejrůznějších deníků (Story a Blesk třeba taky????). Samotný styl psaní autorky mi přišel místy hodně na hraně s bulvárem.
Takže ne, tohle se nepovedlo a muž renesanční si rozhodně zaslouží lepší knihu.
@knihodura

01.01.2020

Zdeněk Svěrák během posledních let existence Divadla Járy Cimrmana ztratil nejprve svého životního kolegu, spolutvůrce a přítele Ladislava Smoljaka, a pak další nezastupitelné kolegy - Pavla Vondrušku, Jana Kašpara, Bořivoje Pence, Václava Kotka a Jaroslava Weigela (nezapomeňme dříve na Jaroslava Vozába). Bylo to pro něj bolestné, přesto divadlo běží dál a Zdeněk Svěrák nehodlá odejít na odpočinek. On to ostatně ani neumí - a to je dobře. Pro nás všechny. On není pouze člověk renesanční, spíš bych použil slovo "všestranný": těch písniček pro děti s J.Uhlířem, knížek, filmových scénářů (zde je vidět jak právě to jeho synovi t.č.chybí - k tomu filmový herec a vzpomeňme v kolika filmech, kde učinkoval, zajistil drobné role pro své kamarády z divadla), jde o člověka angažovaného, který je schopen ovlivnit pozitivně značnou skupinu lidí. Pro mne jde zejména o moudrého a laskavého člověka.