Ferdinand I., poslední Habsburk na Pražském hradě - spravedlnost pro císaře
Gerd Holler
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115705/bmid_ferdinand-i-posledni-habsburk-na-pr-oZ1-115705.jpg
5
10
10
Objektivní zhodnocení období vlády podceňovaného rakouského císaře a posledního korunovaného českého krále Ferdinanda I. (V.), zvaného Dobrotivý, který po své abdikaci v roce 1848 žil a také zemřel na Pražském hradě. Autor, lékař, posuzuje Ferdinanda, jenž trpěl od dětství těžkou epilepsií, i z medicínského hlediska. Ferdinand se nakonec stal rakouským panovníkem především přičiněním knížete Metternicha, a ač byl považován za slabomyslného, patřila doba jeho vlády k nejklidnějšímu období dějin rakouských zemí. Českého čtenáře zaujme také líčení panovníkova pobytu v Praze a v jeho letním sídle v Zákupech.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1998 , BránaOriginální název:
Gerechtigkeit für Ferdinand, Österreichs gütiger Kaiser, 1986
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1999 |  Orlík, vévoda Zákupský Napoleonův syn |
| 1998 | Ferdinand I., poslední Habsburk na Pražském hradě - spravedlnost pro císaře |
| 1997 | Žofie |
(SPOILER) Kniha není žádná ultra vědecká práce, ale populárně naučná knížka pro všechny, kteří si chtějí udělat jasno v tom, jakže to s tím Ferdáskem nejspíš bylo doopravdy. Sice se tam nachází dost překlepů a i několik faktických chyb, ale u knížky tohoto typu mě to ani moc nepřekvapuje a ani moc neruší...
Autor cituje především deníkové záznamy a korespondenci, ať už samotného Ferdinanda nebo jeho příbuzných a známých. Ze všech vyplývá, že té podtitulkové spravedlnosti by se mu mělo přece jen dostat. Jeho neštěstím byla především epilepsie a naprosto nevhodná výchova a zacházení v prvních letech života.
"Jediná zábava a tělesná činnost spočívala v tom, že si vlezl do koše na papír a kutálel se s ním po pokoji."
Naštěstí se díky péči a rozumu jeho nevlastní matky Marie Ludoviky Modenské a jí najatým vychovatelem Josephem svobodným pánem Erbergem (s také dost tragickým osudem) nakonec Ferdinandovi dostalo náležitého zacházení a podpory. Za jeho štěstí můžeme považovat i, sice domluvené, ale spokojené manželství s Mariií Annou Savojskou, která svou láskou, přátelstvím a dobrotou byla panovníkovi ideální družkou (v dopisech ho oslovovala například Mon Vinetto).
Neříkám, že byl kdovíjaký lumen, ale slabomyslná troska, jak byl ještě donedávna představován, také ne. Měl neskutečný záběr zájmů a dovedností a je to jeden z mála mých oblíbených Habsburků, protože dobrota, která je mu připisována pravdivě, je holt u mě jedna z nejdůležitějších vlastností.