Ferdinand Pravoslav Náprstek: Labužník života
Milena Secká
Příběh významné osobnosti pražského kulturního života 19. století. Vlastním jménem Ferdinand František Fingerhut byl synem Anny Fingerhutové, známé podnikatelky a mecenášky, a starším bratrem Vojty Náprstka, který se proslavil jako zakladatel Českého průmyslového muzea. Ferdinand několik let získával praktické zkušenosti v zahraničí, v roce 1848 se zapojil do studentského revolučního hnutí. Po porážce revoluce a emigraci mladšího bratra Vojty do Severní Ameriky pomáhal matce s vedením podniku, od roku 1860 byl majitelem Černého pivovaru na Karlově náměstí. Po nevydařeném manželství pivovar prodal a až do posledních dní zůstal věrný českému divadlu, kvalitní hudbě, dobrému jídlu i vlastenecké společnosti. Podporoval řadu malířů, hudebníků nebo herců. Od roku 1882 začal pořádat Domácí hudební a deklamatorní zábavy, kterých se účastnily nejen přední osobnosti české kultury a politiky, ale také proslulí hudební skladatelé, hudebníci, zpěvačky a herečky. K častým hostům patřili např. Antonín Dvořák nebo Karel Bendl, kteří začali k Ferdinandovi chodit na pravidelné obědy.... celý text
Přidat komentář
Vůbec jsem o existenci bratra slavného Vojty Náprstka nevěděla, takže skvělé seznámení. Bratři to byli hodně rozdílní a už od raných let rozkmotřeni, což se definitivně zpečetilo v jejich dospělosti a po smrti matky (kvůli odkazu: pivovar Ferdovi a U Halánků Vojtovi).
Ale o tomto vztahu text vcelku není, analyticky tematicky jsou probrány všechny stránky Ferdinandova života: cestování (studia a pivovarnická praxe v Mnichově, Paříži, návštěvy Anglie, Itálie apod.), podpora divadla, opery, spisovatelů, domácí přátelské diskuse a s tím související záliba labužnická (jen ta soupiska nových jídel na konci knihy, mnohá si dneska neumíme představit ani na ně koupit suroviny, jako třeba tehdy zřejmě velmi populární brzlík; co jsou pokrmy jako "chudí rytíři" a opilá jeptiška" si ale musím zjistit jinde...).
Je to literatura faktu, takže citace téměř převažují autorčin text, vše je doplněno spoustou fotografií/daguerrotypií významných osobností. Nicméně ani Národní muzeum jako vydavatel nezajistil bezchybný text jinak pěkně vypravené útlé knihy (překlepy a opakování se rozhodně našly).