Ferdův slabikář
Ondřej Sekora
Průvodcem po slabikáři je postavička Ferdy Mravence, který představuje jednotlivá písmena říkankou a didaktickým vyprávěním ozřejmuje správné návyky při psaní. Velká písmena a množství ilustrací předurčují knížku k prvnímu čtení pro nejmenší.
Přidat komentář
Zatímco staršího tato knížka absolutně nezajímala, mladší (5 let) ji miluje natolik, že starší najednou projevil zájem a děsně ji chce číst s námi :D
U babičky jsem měla první vydání (než vůbec vydal Albatros) a líbila se mi natolik, že jsem se po počátečním předčítání naučila písmenka i říkanky, které se mi vybavuji dodnes. Dětem jsem koupila novější vydani, abych se o puvodni knihu nemusela bat :-) a i zpětně knížku povazuju za nejlepší slabikář vůbec.
Jako dítě jsem ji milovala, miloval ji i můj mladší brácha. Prostě edna ze srdcovek. Se starším synkem jsme se jí probírali těsně před první třídou, teď to samé s mladším. Mladšího nadchla tolik, že je to první kniha, kterou, byť ještě stále školkáč, (s mou vydatnou pomocí) přeslabikoval. Teď už čteme další a další, knihy, tak jsem ráda, že i benjamínek má ke knihám a ke čtení vztah velmi pozitivní. A že za to může zčásti i Ferdův slabikář.
Další z knih, kterou jsem "zdědila" po mamince, obě jsme knihu velmi rády četly, listovaly. Bohužel v takové míře, že nepřežila ;))
Jéje, kde jsou ty časy, kdy jsem dostala svůj 1. " Slabikář". Mám jej schovaný na památku. Zavzpomínala jsem na svou první učitelku a jak k nám přistupovala. V této krásně ilustrované knize Ondřeje Sekory je abeceda, říkadla i pohádky. Např. Dvě kaňky. Přesná ukázka, jak jde doba dopředu. Moje babička psala na tabulku křídou, maminka měla na lavici ještě kalamář, já se začínala učit psát tužkou a pak teprve plnicím perem a dnes by nejraději, kdyby se psalo na PC. Kdysi jsme měli krasopis, dnes, když je ruka vypsaná, tak škrabopis. Přeji ale všem dětem, které soustředěně se špičkou jazýčku na rtu s velkým úsilím vytvářejí písmenka, milé učitele a i tuto knihu, jako vzor. Přece se říká, škola hrou.
Máma mi tuhle knížku doporučila, protože ji četla, když ještě nechodila do školy a učila se číst a uměla všechny básničky nazpaměť, protože to přečetla asi stokrát. Já už to přečtu jenom bráchovi, protože musím přečíst ještě spoustu jiných knížek, ale líbí se mi ilustrace a pohádky na konci a že je Ferda vtipný.
O písmenech abecedy. Hodně černobílých a oár barevných obrázků. Ale něco se mi na stylu knížky nelíbí, nevím co, ale trvá to už od doby, kdy byly mé děti malé a knížku řádně pocuchaly.
Vyndala jsem ho, protože máme doma prvňáka, tak abych trochu "okořenila" výuku. Je pravda, že některá slova jsou pro dnešní děti neznámá, ale to nebrání tomu, si slabikář přečíst. Jediné, co mi teda po těch letech zarazilo, je to čtení o tom, jak Ferda škádlil psa, pes ho kousl a maminka psa zbila, to asi mojí dušičce trochu "pokazilo" nostalgii...
Srdcovka a nostalgie v jednom. Všechny knihy o Ferdovi jsou krásné a zahřejí u srdíčka.
"Nu kniha byla jak se patří." Kniha byla fajn (jaká kniha by fajn alespoň trochu nebyla? : D)
"Abeceda s Ferdou co jiného by mě v těch 6-7 letech bavilo?" (no bavila mě spousta věcí)
: )
Pohádka o kaňkách mě po letech trochu překvapila, aneb jak chtěl učitel podpálit školu i s žáky. To by snad dneska ani nemohli vydat. :)
Náš oblíbený Ferda mi pomáhal učit nenásilnou formou abecedu moje synáčky.
Já když jsem ji kdysi dávno četla, pořád dokola to už jsem číst uměla, tak moje knížka skončila úplně rozpadená, tak jsme si pořídili novou. Nebo myslím nám ji donesl Ježíšek
"Z doby kamenné "
Četla jsem jako dítě vyššího věku. Krásný příběh pro děti o známém mravenci Ferdovi, který v tady tom díle učí děti jak v knize tak ty, které právě knihu čtou s prvním čtením. Skvěle napsané!
děda mě podle něj učil abecedu, dodnes si ty říkanky pamatuju a věřím, že zaujmou i dnešní děti
Autorovy další knížky
1990 | Brouk Pytlík |
1978 | Kronika města Kocourkova |
2009 | Ferda Mravenec |
2004 | Knížka Ferdy Mravence |
1980 | Malované počasí |
Absolutní kult. Asi jako velká část čtenářů mám mnohá říkadla i jiné pasáže uložené v paměti dodnes. Jen ten svištící svisle visící svišť mě pořád mate.