Festival v ulicích
Petr Humplík
Tragikomický příběh jednoho dne, kdy letní hudební festival v industriálně-magické Ostravě zvláštně zamíchá osudy několika zdánlivě obyčejných lidí. Mladý svobodný ajťák, jeho daleko starší ženatý kolega, mzdová účetní žijící s psychiatrem, spolumajitel malé autodílny, kterému utekla žena, bratři, kteří založili rockovou kapelu, rozvedená učitelka v mateřské školce, dvě gymnaziální studentky, mentálně postižený prodavač kávy, ovdovělý učitel na penzi, dvojice hlídkujících policistů, „zdravotní bratr“ a neduživý devítiletý přírodovědec. Jenomže všichni tito na první pohled zcela bezvýznamní až nudní lidé mají své vlastní frustrace a strachy, ale i sny a touhy, které ani zdaleka nejsou obyčejné a nezajímavé. Stejně tak by se nám mohla zdát obyčejná, možná až šedivá a ošklivá i sama Ostrava, ve které se tento příběh odehrává – ale i toto město má své až magické kouzlo, jenom je potřeba se umět dobře dívat. Letní pouliční hudební festivaly jsou už mnoho let tak integrální součástí života ve větších městech, že taky sotva koho napadne v nich vidět něco zvláštního, mnozí z nás jejich existenci už ani pořádně nevnímají. A právě takový jeden vcelku běžný pouliční festival až neuvěřitelným způsobem proplete osudy zhruba desítky těchto „obyčejně neobyčejných“ obyvatel Ostravy – a po jeho skončení už nebude nic jako dřív… Tato kniha, aniž by se snažila hlubokomyslně filosofovat, čtenáře donutí klást si otázky o „smyslu života, vesmíru a tak vůbec“ – anebo je aspoň přiměje začít se na svět kolem sebe dívat jinak a vidět poetiku i tam, kde už ji skoro nikdo nevidí.... celý text
Přidat komentář
Na malém prostoru autor řeší množství témat (alkoholismus, homosexualitu, šikanu). Jako povídky by se mi některé příběhy líbily samostatné (řešení alkoholismu, smrt psa, šikana), propojení množství postav působí spletitě. Navíc po Prologu autor začíná Koncem.
Prolog a Epilog jako by nebyly součástí příběhu.
Ostravské prostředí pouze naznačeno neutrálně jako „vysněné město“, případně připomenutím obchodního střediska Fukušima. Až v závěrečné kapitole je přímo zmíněna Ostrava.
Kdyby byl autor rozšafný, koukl by se, jaký význam má slovo rozšafný, a asi by ho nepoužil do přímé řeči zfetované postavy.
„Tak jí dej, ne, ať ji to bebínko tak nebolí, chuďatko naše,“ ozval se rozšafný ženský hlas za jejími zády.
Autor opakovaně chybuje ve skloňování zájmena ona. Rušivě na mě působil i zrychlený souhrn toho, co jednu z postav čeká v budoucnosti, nebo označení jiné postavy jako „náš Slávek“.
Na zadní předsádce je dost troufalé přirovnání, že příběh "sečtělejším možná malinko připomene knihy Jamese Heriota".
----------------------------------------------------------------------------
ČV 2019 - Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě
Na prvotinu rozhodně dobré. Ostrava až ve druhém plánu, což je dobře. A spisovná čeština vítězí nad nářečím a kvazinářečím, co je ještě lépší.
Tak tohle mě opravdu nebavilo, bohužel, až lituju těch 180 korun, které mě to stálo. Prý tragikomický příběh, možná jsem čekala alespoň trochu něco ve stylu Deník Ostravaka nebo dílko Jak mě potkal Banik.. Prostě něco, kde se s postavami hned ztotožníte, protože jako Ostravak zažíváte podobné situace a znáte místa, kde děj probíhá. Tady se nic takového nekonalo, tohle bylo tak obecné, že se to mohlo odehrát kdekoliv jinde až si myslím, že ani sám autor není z Ostravy. Postavy byly looseři, naprostou nudné a nezajímavé. A to, že tam chyběl alespoň nějaký náznak ostravského dialektu je jen třešinkou na zmrveném dortu. Začínající autore, třeba příště...
V příbězích několika různých lidí naznačeno mnoho námětů na zajímavé povídky. Zdálo se mi to takové nedopracované, zmatené. I to propojení jednotlivých postav bylo zvláštní.