Fiesolské nymfy
Giovanni Boccaccio
Básně milostné renesanční. Vydáno v edici Skvosty italské literatury.
Přidat komentář
Já jsem s četbou spokojený, očekával jsem antické téma, dočkal jsem se, má chabá znalost antické literatury a o trochu lepší středověké literatury mě jasně vede k tomu, proč je to psáno, jak je to psáno. Každopádně je to originální zpracování starých folklorních syžetů, modernizované, při kterém se i člověk pobaví - ať už jistou naivitou dobové literatury, tak třeba popisem sexu. Je vidět, že Boccaccio prostě věděl, co a jak píše. Pravda, z dnešního hlediska je něco nepřípustné, na druhou stranu postoj k sebevraždě je spíš středověký než antický, průnik dějin je trochu umělý, ale člověk se zase poučí. Dekameron jsem četl v patnácti a byl jsem nadšený, Nymfy po třiceti letech a spokojený jsem rovněž. Až vyjde čas, budu se muset k Dekameronu vrátit.
Kratochvilné čtení pro ukrácení hodně dlouhé chvíle, kdy není v dosahu jiná zábava. Pověst je nadmíru natahovaná, a to spíše prostoduše než rafinovaně. Možná v originále text vyzníval alespoň zvukomalebně, český překlad má však k poetičnosti daleko.
"Ten sprosťák, co napsal Dekameron" (Š&G - Čistá láska vítězí) dal dohromady vynikající milostnou poezii. :)
Štítky knihy
italská poezieAutorovy další knížky
1975 | Dekameron |
1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
1984 | Fiesolské nymfy |
1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Na můj vkus zbytečně dlouhé. Poloviční rozsah by byl stačil. Takový znalec literatury, abych věděla, proč to je napsané zrovna takhle, nejsem, takže nemůžu těžit z ničeho víc než vlastního dojmu. A ten je, že se to vleče. Navíc nemám mnoho pochopení pro to milostné sebevraždění. Nedávalo mi to moc smysl ani v 15 u Romea a Julie, natož teď po 30. roce. Ale aspoň je to epika. Asi největším překvapením pro mě bylo, že to jsou Fiesolské nymfy a ne Filosofské nymfy. Název jsem si špatně přečetla a tedy docela mě zajímalo, co budou ty "filosofské" nymfy zač.