Filipika proti misomusům

25.05.2019

Od Filipiky jsem čekala něco jiného, než čím je: totiž apologii vzdělanosti obecně. Za to ovšem může naše školství, a nikoli autor. Ona se zatím úzce váže na prostředí svého malého bratrského světa a argumentace se tak či onak vždycky zakládá na náboženství. Žádný velký div u českého bratra, ale současnému čtenáři to přijde škoda.
Bavil mě nicméně Blahoslavův zápal. Ostatně lásku ke vzdělanosti, okouzlení a uhranutí musíme tušit alespoň za textem, když už ne v něm.
Celkově je dílko žlučovité, rázné, emotivní, ostré. Ostatní jsou pro autora ignoranti, pravda očividná; „div že se srdce nad tím (barbarstvím) nerozpučí!" Pobavila mě i poťouchlá rétorická otázka: „Hádej skrze koho?"

Filipika se točí kolem výroku zakladatele Jednoty Lukáše Pražského: „Nic (jsem) nepsal, čeho v Jednotě nevzal." Misomusové si toto „něco" vykládají jako předměty všeobecného rozhledu, kdežto podle Blahoslava jde prostě o pravdu. První interpretace podle něj pouze lichotí lenosti. Lukáš měl podle autora formální vzdělání a na základě jeho děl lze předpokládat znalost latiny, věd a Otců. Navíc ve své době musel psát proti protivníkům Jednoty, a ne ji vnitřně rozdělovat. Dříve bůh zamýšlel pro Jednotu jiný diskurs, ale teď – říká Blahoslav – musejí bratří užívat novějších spisů. Inu, doba se mění.

Pokud jde o samotné vzdělání, může podle autora být samozřejmě i zneužito, což on „nechválí". Ostatně nepřeceňuje vzdělání: to činí pouze ten, kdo je pokládá za nutné ke spáse. Bez výmluvnosti se však bratří neobejdou při vykonávání církevních úřadů; a ostatně i pročítání a memorování Bible je svého druhu učení. O plody vzdělání stojí i misomusové, tak proč zatracují proces vzdělávání? Připomínají tak ty, kdo chtějí kabát, ale odmítají krejčího.
Nebylo to podle Blahoslava vzdělání, co zavedlo katolickou Církev. I kdyby tomu tak ale bylo, neočerňuje to ještě samo vzdělání; vždyť Adam, argumentuje autor, byl vyučen samotným bohem, a přece se dal svést. Bratry spíš odkloní z cesty pyšní novotáři než zbožní vzdělanci.
Čirý humanismus se projevuje v Blahoslavově ocenění přirozeného nadání, jež se liší od pouhé učenosti. Vzdělání zušlechťuje přirozené nadání od boha.
Zaujalo mě, že autor označuje Jana Augustu za dobrého člověka, o němž nechce mluvit zle. (Vavřince Krasonického nazývá přímo „svatým mužem".)

* „Umění bez pobožnosti je jako meč v rukách blázna."
* „Leč kdo by chtěl očekávati, až mu bůh zázračně s nebe svrže výmluvnost, jako by sedlák nesel a neoral, ale čekal, až bude bude s nebe manna pršeti."
* „Jakož pak to oko vídá, že takéž mládenci někteří mnohem sou umělejší v řeči a výmluvnější, latíně nic neumějíce, nežli někteří dosti učení latiníci."

Tak. Jsem ráda, že mám splněný poslední rest z humanistické literatury.