Filmy 80. let
Ron Base , David Haslam
V dějinách Hollywoodu představují 80. léta kapitolu zcela mimořádnou a právě jim je věnována tato kniha. Vraťme se tedy k filmové tvorbě té doby, nechme vzpomínat hvězdy, režiséry, producenty, všechny, kteří podobu výjimečného desetiletí vytvářeli, podvolme se kouzlu vynikajících původních fotografií, převážně barevných, z nichž mnohé jsou na těchto stránkách publikovány poprvé. ... celý text
Literatura naučná Obrazové publikace Umění
Vydáno: 1995 , CinemaOriginální název:
The Movies of the Eighties, 1990
více info...
Přidat komentář
V 90.tych rokoch na základke tá kniha pre mňa znamenala hodne.
Dnes, po rokoch, som už kritickejší. Predovšetkým bolo chybou vydávať knihu o 80.tych rokoch v roku 1990. Minimálny, resp. žiadny časový odstup na dozretie spôsobil, že James Cameron je tu menej známy režisér, ktorý mal úspech so svojim filmom Terminátor. Drew Barrymore detská herečka, ktorej kariéra po pár hitoch skončila. Goonies zabudnuteľný film pre celú rodinu, existujúci len pre úspech E.T.-ho. Naopak taký Paul Mazursky tu bol stále relevantný hráč.
A potom ten nedostatok rešpektu, pre ktorý som vždy pohŕdal americkou filmovou kritikou. O Blade Runnerovi (ktorý pre nedostatočný časový odstup ešte nestihol skultovieť) sa autor opakovane vyjadruje, ako o podpriemernom filme, a napr. skvelé Allenove filmy September a Iná žena nazve rovno nepodarenými, pričom medzi riadkami možno postrehnúť, že sa jedná o autorovho obľúbeného režiséra. Pre US kritikov totiž existuje len úspech alebo neúspech, nič medzi tým. A presne touto dogmou je text presýtený.
Na druhú stranu v 90.tych rokoch tá kniha prinášala stovky informácií, ktoré sme si ešte nevedeli vygúgliť, je to pekne spracované, a fotografická časť je perfektná.
Ps: Chýbala mi tam samostatná kapitola na tému teen film, tj. hlavne Hughes / Crowe / Deutch.
Absolútna pecka, ktorá ma v mnohom inšpirovala a dodnes inšpiruje v písaní o filmoch. Ak chcete mať vynikajúci prehľad o tom, čo sa dialo v Hollywoode v 80-tych rokoch, lepšiu publikáciu asi nenájdete. Okrem toho veľké rozmery, viac než len dôstojný počet strán, exkluzívne fotografie a autor v neposlednom rade téme rozumel lepšie, ako zajac tráve. Samozrejme, nie vždy sa tvorcom podarilo trafiť, takže napr. megaprepadák nebeská brána je spomínaný 13krát, kým kultovka Votrelci sa dočkala len pár viet.
Ležela doma nejmíň 20 let, je velká a těžká, poctivý křídový papír, takže vzít ji do pelechu, spíše balancujete a teprv pak čtete. A prohlížíte, protože fotografie jsou tu parádní! Některá fakta jsem si osvěžil (a propojil se stínovým světem filmové hudby, kterou mám rád), mnohé bylo nové, a pár kopanců v letopočtech (vždy plus deset let, např. 1994 namísto 1984) jsem si sám zkorigoval: stačí znát titul a rok vydání knihy. Styl je typicky americký: sebestředný, vtipně ironický a vše přepočítávající na prachy.