Filosofská historie
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121378/filosofska-historie-121378.jpg
4
641
641
Kniha odehrávající se nejen mezi studenty filosofie v době Majálesu. Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost Majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, od které slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy...... celý text
Přidat komentář
Přečteno kdysi dávno jako povinná četba. Nyní jsem se ke knížce z nostalgie vrátila. Je to jedna z mála Jiráskových knih, která není tak náročná na čtení. Je to krásný příběh, i když z dnešního pohledu naivní až úsměvný, ze života studentů. O jejich láskách, vlastenectví, kamarádství.
Knihu jsem již kdysi dávno četla a tenkrát se mi - pokud si dobře vzpomínám - moc líbila. Nyní jsem si ji tedy chtěla zopakovat, ale zjistila jsem, že už to nebylo to "pravé ořechové". A že to tedy asi bude věkem ;-).
O co v příběhu půjde, opravdu hodně podrobně prozrazuje anotace, až by možná mohl vzniknout dojem, že knihu již snad ani není potřeba číst. No ale to by byla zase velká škoda, protože osudy studentů filosofie v Litomyšli v letech 1847 až 1848 rozhodně zajímavé jsou. A ne všechny skončí šťastně, jak už to tak v životě bývá... Knihu tedy hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami a mimo jiné oceňuji současně i autorův krásný jazyk, který je sice už na dnešní dobu docela zastaralý, ale stále ještě malebný a libozvučný.
Super čtení do dějepisu! Živé zachycení společnosti kolem revolučního roku, ale samotný příběh je prostinký a uvzdychaný.
O Vánocích jsme byli v litomyšlském muzeu - bývalém piaristickém gymnáziu, kde měli své posluchárny i páni filosofové a kde Jirásek později nastoupil na své první učitelské místo. Bylo milé na tohle při čtení myslet, i na to, že knížku sepsal jako šestadvacetiletý. To mládí je v ní docela znát.
(Muzeum v Litomyšli můžu vřele doporučit dospělým i dětem, například jsem se tam převlékla za Magdalénu Dobromilu Rettigovou, o níž je v knížce také řeč.)
Tenhle " Jirásek" tolik neunavuje zdlouhavými líčeními. Dá se vcelku se zájmem číst.
Na to, že je to vlastně kniha o národním obrození, navíc z 19. století a navíc od Jiráska, jde o svižně odbývající pohodové čtení. Příběhu prospívá, že jde o krátké dílo, tedy že není nijak roztahané a jsme ušetřeni Jiráskových obávaných popisů maličkostí na mnoho stran.
Velice jsem se při čtení divil, čím si kniha dobyla takové slávy a pozornosti, když se jedná o docela prostý a jednoduchý příběh pár studentíků filosofie. Pak jsem si přečetl předmluvu Zdeňka Nejedlého a již chápu; Jirásek čerpal ze svého života, když byl v Litomyšli, a možná proto je toto dílo tak živé. Vidíme totiž náš odraz v oněch studentech.
Další kniha z knihovny mého mládí, která mně přirostla k srdci . Maloměstské prostředí, studentská rebelie s podtextem lásky, naděje i zmaru. Vavřena, to byl idol mých 15 let. Nad Špínou jsem plakala a s Frýbortemu jsem jela na stejné duchovní notě, Zelenka, ten suchar a lakomec mě neoslovil.
Dějinné události jsou zde tak úžasně a srozumitelně popsány, že mě s naprostou přesností směrovaly k zájmu o revoluční dění .
Litomyšl, město nedaleko mého rodného města, kam jsme chodili s rodiči na nedělní vycházky, pamatuji moje velké zklamání nad Nedošínem a jakýsi Genius loci, co
cítím, kdykoli se po náměstí procházím... V zámeckém parku vidím sice krásnou, ale nabubřelou Loty, kousek dál slečnu domácí s Frýbortem...a nad tím vším veselý studentský majáles který patří k bezstarostnému studentskému životu.
Z dálky se ozývá Herodes ..to byl král....a revoluce klepe na dveře...
Jirásek a jeho historie...je pevně provázána s mým dětstvím a s mou rozvíjející se láskou jak ke knihám, tak k historii .
Litomyšl již dávno není tím studentským a filozovským městem, jak za Jiráska, zámecký park sice pořád svádí k romantickým procházkám, ale my ho nějak míjíne, semletí dobou a stresem.
Od milovaného, uctívaného i proklínaného Aloise Jiráska (1851–1930) jsem kdysi na gymnáziu přečetl první díl F. L. Věka, Poklad, Filosofskou historii a část Starých pověstí českých. Později jsem četl jeho hry Lucerna, Vojnarka a Otec. Teď se k němu vracím a chci si znovu přečíst Filosofskou historii a Poklad, tentokrát celé Staré pověsti české a konečně i jeho nejznámější román Temno. Ať už si o Jiráskovi myslíme cokoli a máme ho zprotiveného povinnou školní četbou nebo vyzdvihováním jeho díla za minulého režimu, přece jen je důležitou a nepominutelnou osobností české literatury.
Novelu Filosofská historie (1878) mám ve dvou vydáních: Čs. spisovatel, edice Slunovrat, 1979; a letošní krásné nové vydání s ilustracemi Františka Šmilauera, komentáři a vysvětlivkami, které vydalo Regionální muzeum v Litomyšli ve spolupráci s Městskou galerií Litomyšl a nakladatelstvím Arbor vitae.
Filosofská historie, odehrávající se v prostředí studentů filosofického ústavu v Litomyšli v letech 1847–1848 a za revoluce 1848 v Praze, patří mezi vrcholná díla české literatury. Jde o archetypální příběh horkokrevného mládí, lásky, odhodlanosti a touhy po svobodě, zasazený do maloměstského prostředí. Líčením revolučních událostí roku 1848 však přesahuje lokální zakotvení a podává obecný dobový portrét. V průběhu času lákala novela uměleckou obec natolik, že se dočkala nejen filmové (1937, režie Otakar Vávra), ale i divadelní, rozhlasové, baletní a nakonec i muzikálové adaptace. Byla také přeložena do několika cizích jazyků. Sám Jirásek v Litomyšli žil, tvořil a vyučoval dějepis na gymnáziu v letech 1874–1888.
Musím říci, že novelu čtu s opravdovým potěšením a že to nové vydání je nádherné a obsahuje spoustu zajímavých informací a krásný obrazový doprovod. Jirásek v krátkém díle (120 stran) nenudí a zdlouhavě nepopisuje, děj je bohatý, postavy zaujmou a čeština je krásná. A musím se znovu po mnoha letech podívat i na Vávrův filmový přepis...
Poslouchala jsem jako audioknihu, načtenou Jiřím Štědroňem, a jsem za to vděčná. V audio verzi naše krásná stará čeština opravdu vyzněla. Kdybych si knihu pouze četla, myslím, že bych z ní takový požitek ani zdaleka neměla.
Z celé knihy mě nejvíce zasáhl příběh Špíny. Skutečně měl životní smůlu naprosto ve všem. Bylo mi ho neuvěřitelně, hrozně moc líto, a upřímně přiznávám, že jsem si nad ním pobrečela. Byla to tak strašně moc smutná postava.
"Ač vypadám na páska, čtu Aloise Jiráska", smával jsem se před lety. K Filosofské historii se však dá vrátit/vracet i po letech. Pobaví, je celkem svěží ... Možná zkusím ještě nějaký návrat k jinému Jiráskovi. Uvidím. (Knih, které jsou lákavé, a které jsem na rozdíl od těch Jiráskových nečetl, je takové množství!)
Znovu přečteno, už ani nevím pokolikáté, je to už skoro jako tradice číst to začátkem května spolu s Máchovým Májem. I po tolika přečteních to pro mne má své kouzlo. Romantické vztahy mezi mladými postavami jsou možná sice pojaté z dnešního pohledu jako naivní či staromilské, pomalé, ale mně se to prostě líbí. K té době mi to patří, takové to pomalé obřadné namlouvání. Je na tom cosi dojímavého číst si o těch láskách mladých studentů... Zobrazení doby, bojovného ducha a tehdejší atmosféry ve společnosti mne tu taky vždycky dost chytne... Já jsem prostě nadšená a k Filozofské historii se hodlám vracet i v budoucnosti...
Knížečka se čte moc hezky, ale tematicky mě to bohužel nezaujalo. Vlastně tu sledujeme život obyčejných mladých studentů, kteří žijí na českém území v Rakouském císařství a nakonec je jejich klid narušen revolucí v Praze. Dílo má samozřejmě vzbudit v lidech sklony k vlastenectví, což tehdy zabírat mohlo, ale my v dnešní době samozřejmě poukazujeme spíše na jiné události napříč našimi dějinami.
Krásné dílo a moje srdeční záležitost. Jiráska jsem si zamilovala už na základní škole a jeho dílo je pro mně úžasné. Samozřejmě není pro každého, ale já na jeho knihy nedám dopustit.
Toto dílko se tak trochu vymyká tomu, co psal Alois Jirásek. Autor se v knize věnuje životu a láskám, radostem a trápením studentů na přelomu let 1847 - 1848, době přelomových dějinných událostí, které silně zasáhly a ovlivnily život nejen mladé generace. Musím ale popravdě říct, že dobové události, tehdejší život, zvyky, móda, řeč - nepřitáhlo mě to a vše už bylo příliš vzdálené a cizí. Ani v tomto případě mě Jirásek nepřesvědčil.
Trochu jiný Jirásek než obvykle. Nebyl on při tom psaní náhodou zrovna zamilovaný? Protože jinak by se možná víc rozepsal o revoluci v roce 1848, která je tu vlastně jen takovou papírovou kulisou na závěr. Kdysi jsem nechápala děj, hlavně proto, že jsem měla v dějepisu mezery, dneska jsem knihu vytáhla z knihovny pro potěšení. Zbožňuju tu módu. Klobouky s mašlemi, sukně až na zem, zdráhavé dívky pokukující "zpod řas" na mladíky v cylindrech.
Pořád řešili vlastnenectví a na zajímavý děj či postavy nezbylo místo. Bylo to kraťoučké, ale hrozivě nudné, takže vlastně ani nevím, proč jsem to celé přečetl. Snad jsem doufal, že se něco uděje. Je mi líto, že nebyla víc popsaná situace na barikádách, třeba z pohledu těch postav, protože to byla tak jediná záživná pasáž knihy. Co se mi ovšem moc líbilo, byly ilustrace. Ty byly překrásné, takže je až škoda, jak otřesný je Jirásek spisovatel.
Mile příjemná knížka od klasika české literatury. Krátké a úsměvné čtení z Jara národů, kdy se zdálo, že svět se radikálně změní i za přispění litomyšlských filozofů. Na rozdíl od některých Jiráskových děl je toto poměrně krátké, svižně ubíhající a hezky se čte.
(SPOILER) Velmi příjemné, poetické čtení, má to atmosféru a vtáhne tě to do poloviny 19. století. Ale zase že by to byl vyloženě trhák... To nejdůležitější z celého příběhu - účast kluků v obraně Prahy - odbyto na pár stránkách. Najednou se tam objevil Špína v mnišské kutně a samozřejmě padl, což mi přijde jako trochu laciný literární postup. Postavy pěkně charakterizované, ale absolutně černobílé. A pokud jde o Jiráskovy pokusy o "humor" (které odnáší vesměs chudák pan aktuár), tak ten fakt nebyl jeho silnou stránkou. I toho vlastenčení (i ze strany autora) je tam občas nadmíru, ačkoli taková byla doba (1878). Naopak velmi silně a nenuceně na mě působil osobní příběh slečny Elis. Byla to vlastně jen okrajová linka celého příběhu, ale ve mně to zanechalo asi nejvíc z celé knihy. Takže i přes nějaké ty drobnosti, které jsem si dovolil výše zkritizovat, je to rozhodně fajn knížka, která stojí za přečtení i mimo rámec povinné četby. Jen ji proboha nenutit dětem ze základní školy, ať ji čtou nejmíň středoškoláci. P.S. Zdeněk Nejedlý byl kokot všech kokotů, ale v doslovu k Filosofské historii je v pohodě a leccos dovysvětlí, doporučuji také, máš-li nějaké starší vydání.
Štítky knihy
láska česká literatura rok 1848 studenti
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Audiokniha, skvěle načtená Martinem Hofmannem. Příběh mě nezaujal, ale ta stará čeština, to jsem si užila. Pan Hofmann to načetl pěkně svižně, moc dobře se to poslouchá.