Filosofská historie
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240872/bmid_filosofska-historie-240872.JPG
4
641
641
Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, od které slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy... 50/III-116/148... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem měla ve škole jako povinnou četbu. Pamatuji se, že jsem jí nedokázala přečíst. Byla složitá na čtení a vůbec mě nebavila. Teď po mnoha letech jsem se rozhodla dát jí šanci. No, a nebylo to vůbec špatné čtení. Zvláště se mi líbilo vrátit se do té doby, kdy ještě byly úplně jiné mravy, lidé nic moc neměli a přesto dokázali milovat a radovat se ze života.
Krásná kniha. Najde se v ní milovník historie i milovnice milostných zápletek. Jirásek psát prostě uměl. Krásné kulisy i časové zařazení. Jazyk by mohl být pro začátečníka obtížnější.
Od Aloise Jiráska jsem už četl několik knih a musím říci, že se mi knihy celkově líbily. Z přečtených knih se mi tato kniha líbila nejméně. Pojednává o životě mladých studentů s jejich láskami, radostmi a strastmi. Do příběhu zasáhne odraz událostí z pražských barikád během revoluce roku 1848.
Kniha se mi líbila. Přečetla jsem hodně Jiráskových knih, ale tuhle mám nejraději. Možná proto, ze se z velké části odehrává v Litomyšli.
V této knize jsem ocenila hlavně romantickou linku, i když Jiráskovy knihy jsem si přečetla skoro všechny a líbily se mi. Mám ráda jeho styl, přestože se už do dnešní doby moc nehodí.
Překvapilo mě, že se to celkem dalo číst, líbil se mi poznámkový aparát (někdy docela pobavil - i když to nebyl jeho smysl), ale jinak mě příběh příliš nenadchl. Nebyl úplně špatný, ovšem ani moc zábavný.
Taková jiráskovština, která se dobře čte, ale i dobře poslouchá jako audiokniha.. Z dnešního pohledu je patrný nejen posun hodnot. Krásná čeština umocněná příjemným hlasem J. Štědroně.
Moje další guilty pleasure - dílo, u kterého plně vnímám poplatnost Jiráskovým idejím, schematičnost postav a kostrbatý humor - ale kniha se mi prostě líbí! Roztomilý milostný příběh na pozadí jiráskovské interpretace dějin a šťastný konec - to je prostě hezké čtení pro sychravý podzim. Jiráska netřeba čtenářům vnucovat, ale !ani démonizovat!
Krásná kniha :-). Odhodlávala jsem se k ní dlouho, až tuze předlouho → jak jsem chybila! Takové pěkné, příjemné a oddechové čtení, plné lásky, moudrých slov i vlastenectví. V Litomyšli jsem studovala a tak jsem si živě představovala místa, kde se odehrával děj, zlatá studentská léta. Na duši mě pohladil i zdejší jazyk český. Děkuji pane Jirásku!
Krom toho, že jsem měl tuto knihu jako povinnou četbu na škole, tak i po několika letech jsem si ji ještě jednou přečetl. Jako školák jsem ji nesnášel, nutit mne číst něco co mne nebaví. Jenže cca. po 15 letech jsem si ji z nudy opět otevřel a zjistil jsem, že to tak hrozné čtení není. Jirásek ať je jakýkoliv spisovatel, tak tato kniha se pro mne stala oblíbenou knihou. Styl psaní, propojení romantiky, vlastenectví a boje v jednom díle je famózní.
Pokoušel jsem se to číst jako povinnou literaturu, ale po cca 50 stránkách naprosto nezáživných popisů (Jirásek byl jistě placen od stránky) jsem raději risknul, že to při zkoušení nějak okecám a knihu vrátil do tetiny bibliotéky. Jako celá tvorba tohoto "velikána" (nezaslouženě protěžovaného z ideologických důvodů) mě ani toto dílo nezaujalo.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu, protože jsme si museli vybrat mezi touto knihou a 1.dílem F.L.Věka. Nepamatuji si, jak se mi četla, ale nikdy jsem neměla potřebu se k ní vrátit.
Neskutečně nádherný příběh o vlastenectví a lásce. Nikdo nemohl lépe propojit tyto dvě záležitosti, než právě pan Jirásek.
Jirásek působí v některých svých dílech poněkud těžkopádně, ale Filozofská historie je pro mne výjimkou. Vlastně je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které se ráda vracím. Je to překrásný příběh o lásce, o vlastenectví, o studentském odboji. Je to velmi čtivě napsané, miluju ten jazyk, který zde Jirásek použil.
Tak tohle je jedina knizka od jiraska, ktera se da cist a kterou miluju. I ten jazyk cesky, ktery by me normalne asi odradil, tam proste patri. Vivat academia!
Mě tenhle Jirásek pohladil po duši a potěšil. Vlastně je to milostný příběh rámovaný historickými událostmi okolo roku 1848. Četlo se to lehce i přes ten starý jazyk, který k tomu ale vnitřně patří (mám vydání cca z roku 1940).
Hříčka o nadějích mládí i o jeho strastech. Mě zde chyběla větší reflexe právě dějinných událostí. Zajímal by mě i beletristicky zpracovaný dopad na českou společnost, kam posunul vlastenecké cítění a jednání?
Na druhou stranu jsem při čtení této knihy přejela zastávku, u Jiráska! To o něčem svědčí ...
Krásná záležitost z pera Aloise Jiráska. Humorná, místy romantická kniha. Je také obsažena v povinné četbě k maturitě, takže každému studentovi jí vřele doporučuji (a to nejen díky její útlosti).
Štítky knihy
láska česká literatura rok 1848 studenti
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Jiráska jsem jako pískle po mořící nudě nad Pověstmi bez váhání zavrhla. Na Filosofskou historii jsem narazila náhodou v jednom antikvariátu – byla bych o ní ani nezavadila, kdybych tou dobou nebyla posedlá filosofií a rozpadajícími se knížkami a, no, kdyby to nebyla prostě kost. … R.I.P. předsudky. Jirásek je boží. … Čímž v podstatě předsudky přivádím opět k životu, soudíc autora na základě přečtení jediného díla. Eh… Ale!
První plusové body u mě dílo získalo – jak už jsem říkala – jenom názvem a tloušťkou. Všechna ostatní zdrženlivost padla s první stránkou. Ten nádherný jazyk. Ty postavy – s citem popsané, záporné jako i kladné. Oboje mi k mojí největší radosti poskytlo kraťoučké okénko do minulosti. Filosofská historie není jako mačeta, co rozcupuje moje chápání světa a uvrhne mě dumající do stavu totální deprese. Je to jako můj oblíbený citlivý kamarád, kterého sice vidím jednou za deset let, ale vždy se k němu můžu vrátit s jistotou, že mě nezklame.