Filosofská historie
Alois Jirásek
Na jaře 1847 je již po několikáté zakázána studentská slavnost majáles. Mladí lidé se kvůli tomu bouří. Právě i studenti Vavřena, který chodí vyučovat do rodiny Roubínků, Frýbort, Špína a Zelenka. Vavřena se v rodině seznámí se slečnou Lenkou a zamiluje se. Ta bydlí se svou tetou, od které slýchá mnohé německé výrazy, a sestřenicí Lotty, které se také student Vavřena líbí. I přes zákaz se slavnost koná a celé město je tím nadšené. Včetně starší hodné slečny Elis. Potrestání za majáles rozmluví profesorům, především profesoru náboženství, hrabě Žorže. Při zkouškách propadne Špína a nešťastně zamilovaný do slečny Márinky odchází do kláštera. Na jaře 1848 jsou Frýbort a Vavřena zvoleni do armády a vydávají se do bojů do Prahy... 50/III-116/148... celý text
Přidat komentář
Měla jsem ji vždycky ráda, od Jiráska patří k těm nejčtivějším. Navíc ji asi čteme ve věku, v jaké jsou i její hlavní postavy. Časy se od dob poloviny 19. století vskutku změnily, ale lidé ani moc ne.
"Ó, léta studentská, kdo by z celé duše na vás nevzpomínal!"
Snad všichni učitelé mě od čtení Jiráska odrazovali se slovy, že je to moc těžká literatura se složitým jazykem. Já jsem si však u této knihy nádherně odpočinula, připomněla jsem si historii a navíc jsem se ujistila, že i před více než sto lety byli lidé ve své podstatě skoro stejní jako jsou dnes. Doporučuji.
Styl psaní Aloise Jiráska je pro mě těžký na čtení. Proto ve mě jeho knihy zanechávají průměr.
Jakmile se řekne název téhle knížky, vybaví se mi hodiny přemlouvání, kdy jsem ji musela přelouskat kvůli referátu v sedmé třídě. Myslím, že chtít po dětech toho věku, aby četly Jiráska, je doslova mučení a není se pak čemu divit, že k němu mají odpor. U mě to dopadlo stejně. Jirásek si může být ceněný a opěvovaný jak chce, ale mně se Filozofská historie nebude líbit už jenom z principu, právě kvůli tomu, že jsem ji přečíst musela.
Kniha se mi četla jak se říká sama, byla mou druhou knihou od Jiráska, která mne velice zaujala hlavně líčením doby z pohledu mích vrstevníků-studentů. Postavy byli dobře promyšlené a při čtení jsem si řekl, že se ani moc lidé za ty léta nezměnili. Děkuji ti Aloisi Jirásku, že jsi mi přiblížil tuto dobu mě už tak vzdálenou.
Lehoučké čtení, které jsem si kdysi vybrala o prázdninách, abych načetla nějakého Jiráska – samozřejmě jsem si Historii zvolila kvůli nevelké tloušťce. Ale oslovila mě, takže jsem si jí od té doby přečetla asi ještě dvakrát.
Četla jsem ji jako povinnou četbu, takže už dávno. Líbila se mi, bavila mě. Pohled na tehdejší studentský život, pěkné.
Velice čtivá a zajímavá kniha, která je pro mne, v oblasti klasické literatury, srdcovou záležitostí, protože mne oslovila jako úplně první klasika již na základní škole. Vřele všem doporučuji!!!
Knížka je čtivá, doslova jedním dechem, ale pravděpodobně bych jí doporučila starším čtenářům. Ke konci jsem ale měla problém s historickými fakty, neboť se Jirásek naprosto odvrátil od děje a postupoval jiným směrem, tak mi přišel ten konec velmi hektický. V přečtených mám od Jiráska určitě lepší knihy.
Tahle kniha pro mě byla příjemným překvapením. Byla svižná a i ten jazyk a přemíru přechodníků jsem dala. Ovšem škoda názvu, který od této knihy jistě už odehnal a odežene čtenáře, kteří si pod Filosofskou historií představí příručku nebo přehled začátků filosofie.
Rozhodně jsem nečekala, že mě Jirásek bude bavit a knihu si přečtu víckrát než jednou (podruhé jsem ji s radostí slupla před maturitou).
Trochu jiný pohled na studentský život ;) (rok 1847)
K svátku v 9 třídě mi naši dali tuhle knihu. Byla jsem moc pyšná, hlavně na tu vazbu, protože mi připadala dospělácká a už vlastně tím pádem můžu číst dospělácké knihy. Samozřejmě, že obsah byl nádherný, dokonce si pamatuji, že jsem ji měla na přijímačkách a četla ji na chodbě, když jsme čekali na výsledky...Zaujala mě tak, že jsem vůbec nevnímala, že bych se měla bát, jestli budu studovat, nebo ne.
Po mnoha letech po přečtení této knihy ji hodnotím tak, že pro vlastní všeobecný přehled bylo dobře, že jsem ji otevřel. Z tohoto důvodu bych ji doporučil i jiným čtenářům. Způsob vyprávění a jeho rozvláčnost s popisem detailů by mě k jejímu novému přečtení nepřesvědčil. Musím říct, že mě Filosofská historie na mnoho let odradila od čtení literatury z té doby. S obavami jsem se pustil do Tolstoje (Vojna a mír) a musím přiznat, že tyto knihy jsou svižnější a mrzí mě, že jsem se k nim nedostal už dříve.
Tak tady udělal pan Jirásek chybu, tím, že pojmenoval tuto knihu, jak ji pojmenoval. Název totiž mnohé odradí, když vzbuzuje pocit, že půjde o knihu historicko - filosofickou. Opak je pravdou, jde hlavně o příběh na pozadí historických událostí, kde aktéry jsou studenti filosofie.
Třeba filosofské stmívání, nebo zatmění, popřípadě padesát odstínů filosofie, by dnes bodovalo určitě lépe.
Vavřena, Frybort, Špína a Zelenka - čtyři studenti filosofického gymnásia v Litomyšli, navzájem výrazně odlišné postavy, bydlí společně v podnájmu u slečny Elis. Novela upoutá atmosférou studentského života, kde 'nedostatek prostředků je více než bohatě kompenzován veselím, milostnými zápletkami a hlavně nepoddajným, svobodomilovným duchem.' Směšné figurky maloměstského života, historický kontext roku 1848, sympatie k mládí, humor a satira - to vše je obsaženo v Jiráskově raném dílku. Asi si přečtu i další Jiráskova díla - 5 hvězdiček.
Podle mě je tohle jedna z těch milých knih, na které během povinné četby narazíte. Je docela krátká, takže jsem ji měla rychle přečtenou a opravdu jsem si u ní odpočinula. Působila na mě velmi příjemně, jednoduchý příběh mě bavil a četla se mi krásně. Dávám čtyři hvězdy:)
Štítky knihy
láska česká literatura rok 1848 studenti
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Četla jsem v říjnu 2012. Podle mých poznámek:
Útlé, hezké.