Filozofický slovník

14.11.2022

Myšlenky poměrně výstředního intelektuála :-)
Ono je sice spíš smutné, že se zabýval hlavně náboženstvím, ale kdyby se tím zabývat nemusel, tak by to asi taky nedělal ...

"... Je známo, že filosofové zavrhovali tyto pověry, že bojovníci se jim posmívali, úřady je trpěly a lid, vždy nesmyslný, nevěděl, co činí."

01.08.2021

Vzdycky som sa do veľkej miery hlásil k osvietenectvu a racionalizmu a tak som mal túto knižku na zozname už dávno. A konečne som si ju požičal a stoji fakt za to :).
Ja osobne by som úryvky z nej dal do všetkých škôl ako povinné čítanie namiesto tých nezmyslov :).
Popravde si pritom ani veľmi nemyslím, že bol Voltaire filozof. Premňa bol skôr taký fakt dobrý žurnalista. A veľa z toho co píše je naozaj aktuálne a potrebné pripomínať aj dnes keď klerikáli zasa vystrkujú rožky. Už ma úprimne vytáča ako ľudia furt nevedia také dávno objavené veci ako ze Biblia sa nedá brať ako historický prameň (a súčasný školský systém s tou nevzdelanostou nič nerobí). Strašné.
A Voltaire na to ide jednoducho a cez najsilnejšiu zbraň - satiru.

Voltaire pomocou svojho pera nabrúseného brilantnou iróniou písal útočne, ostro aj zábavne; mal jedinečnú schopnosť dať už známym filozofickým myšlienkam duchaplný ráz. Ako bojovník a zároveň popularizátor osvietených myšlienok má nehynúce zásluhy na presadzovaní duchovnej a osobnej slobody v zápase proti netolerancii, predsudkom, dogmatizmu a všetkým formám fanatizmu.

19.05.2019

První polovina byla vesměs o náboženství, o tom co kde jaký Svatý řekl za kravinu, a následně komentáře Voltaira, jaká že to byla řečená kravina. Celou první polovinu knihy se mi tento pán zdál prostě jen hodně naštvaný na společnost a celý svět. Ty části úvah o světských věcech - sláva, zákony, vlast, tyranie, válka ... Byly mnohem zajímavější. Je tam také hodně antiky a nějaká ta mytologie. Dílo by bylo hodnoceno lépe kdyby se tolik nezabýval právě oním judaismem a křesťanstvím takhle - plno neznámých jmen. Další mínus: Plno latiny, nepřeložené!! Nechápu proč, kdo dneska umí latinsky, že nakladatelství nenapadlo přeložit i tohle.
V druhé půli čtení už mi byl Voltaire sympatický, sdílím mnoho jeho pohledů, je pravda, že jiná jeho díla jsem nečetla, ale celkem mě překvapuje, že je absolventem jezuitské školy, protože se mi zas tak zblbnutý tím učením nezdál ...

10.10.2018

připojuji se k hodnocení čtenářů níže - a překvapuje mne, že tak zásadní dílo zůstává ležet nepovšimnuto, zapomenuto

18.06.2018

Skutočne nerozumiem, prečo si berie ateizmus k argumentácii Aroueta. Všetkého neznalý Dawkins rád vyťahuje vo svojich knihách práve Filozofický slovník francúzskeho osvietenca - hovorím si, siahnem po ňom a opäť sa mi potvrdilo, že "človek musí o všetkom neistom pochybovať". Voltaire nie je žiadny prototyp "militanta", ako zavádza spomínaný Dawkins, on sa jednoducho zmieta v utrpení nad ľudskou naivitou, ktorú vníma na každom kroku. Jeho útoky sú apelom na ľudský rozum nie útokom proti viere. Jeho duch útočí na dogmotvorbu cirkvi logikou rozumu. Ako každý filozof, aj on túži nájsť pravdu. Jeho veľkosť spočíva v tom, že si ju odmieta ponechať len pre seba a tak vznikol dokonalý kritik náboženského fanatizmu. Podľa môjho uváženia, bez ohľadu na postoj v spirituálnej oblasti, blahodárna kniha!

Kniha, jež vám představí celkový koncept Voltairova myšlení a jeho osobitý styl satirické a sarkastické kritiky iracionality. Nemyslím si že budu přehánět když tento „slovník“ nazvu stěžejním dílem osvícenství.

25.10.2014

Nevím, co mé rodiče napadlo, dát mi tuto knihu, když mi bylo kolem 13 let. Přečetla jsem ji během chvilky a zanechala ve mě spoustu pocitů, které jsem následně filtrovala ve čtenářském deníku v rámci nejdelšího zápisu, který jsem udělala. Taky jsem od tohoto zápisu do deníku nekreslila :D

21.10.2013

Velice zásadní kniha, jejíž název může být zavádějící. Nejedná se totiž o strohou encyklopedii pojmů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o sofistikovaný rozumový a vtipně sarkastický výklad nesmyslných náboženských dogmat, církevních výmyslů a hloupých pověr. Pochopitelně nejvíce si bere na paškál náboženství křesťanské a židovské, kterým měl Voltaire nejblíže, učí toleranci, svobodnému myšlení a zdravému rozumu, kterým se máme dobírat správné cesty životem a ne pochybnými nařízeními zvrhlých psychopatů, kteří ovládají např. papežskou stolici. Brojí proti hlouposti a bezhlavému fanatismu, kdy tvrdí, že všechna náboženství by měla přinášet mír a rozvahu, oproti tomu fanatismus o to více přiživují nesmiřitelností názorů mezi sebou, ale i uvnitř jednotlivých vír. „Když mluví víra, musí být rozum potichu“. Kniha je naprosto fantastická a Voltaire v ní ukázal jak osvíceným člověkem byl a za jak hloupé a barbarské považoval pronásledování kvůli jinému názoru. Vůbec se nedivím, že se zřekl autorství a kniha byla pálena na hranici. Na to že ji napsal před dvěstěpadesáti lety je, nepočítám-li některé metafyzické úvahy, neustále velmi aktuální a přečetl jsem ji už potřetí s tím, že pokaždé mě osloví.

Jeho hlavní přesvědčení, že pronásledování a zabíjení lidí za jiný názor je obludné, myslím nejlépe shrnuje jeho slavný výrok, který zní „Nesouhlasím s tím co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Plně se musím ztotožnit s jeho cítěním přátelství, odporem k válkám, soucitem se zvířaty a přesvědčením ať si každý uctívá třeba cibule, ale nezakazuje jinému uctívat cukety. Celá kniha je plná moudrosti, ke které se tento filozof dopracoval, nejzásadnějšími hesly v této knize dle mého subjektivního pohledu jsou:

- Abrahám, Mojžíš a Šalamoun (u této pichlavé dehonestace těchto pilířů jednoho až třech hlavních Jeruzalémských náboženství, pouhým rozumovým rozborem textů, které napsali jejich následovatelé, se vždycky pořádně nasměju).
- Bůh s jeho až bajkovým alegorismem.
- Čínský katechismus, rozmluva mezi žákem Confucia a císařem, která je prý uložena ve Vatikánu. Zajímalo by mne jestli opravdu je nebo je to jen Voltairova úžasná fabulace.
- Fanatismus.
- Přátelství.
- Válka.

Ale celá kniha stojí k opakovanému čtení, jak napsal sám Voltaire: „Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.“