Filuta
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320716/bmid_filuta-GRv-320716.jpg
4
332
332
Filuta - dítě ulice a stok a odchovanec nalezince - je oblíbeným příslušníkem komunity chudých obyvatel středu Londýna. Většina z nich se živí činností, která se pohybuje na hranicích zákona. Podobně jako Oliver Twist má ale dar potkávat spíše lidi, kteří jej táhnou nahoru ke slunci než dolů do stoky, i když pravda je, že právě stoky mu dávají živobytí. V divoké bouři zachrání Filuta zraněnou mladou ženu, která vyskočila z jedoucího kočáru. Její strážci ji převáželi neznámo kam. Filuta, vyzbrojený vztekem a párem mosazných boxerů, jim rychle dokáže, že dva muži možná stačí na jednu dívku, ale rozhodně ne na rychlého, mladého a rozzuřeného Filutu. A od okamžiku, kdy Filuta spatří tvář té ubohé zlatovlasé dívky, se jeho život zásadně mění.... celý text
Literatura světová Humor Historické romány
Vydáno: 2016 , TalpressOriginální název:
Dodger, 2012
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Miluju Zeměplochu. Mám doma všechny knížky a momentálně ji celou čtu už potřetí (některé díly (hlavně ty, v nichž hraje hlavní roli Smrť) dokonce počtvrté). Přesto nejsem nekritickým fanouškem a zastávám názor, že Šňupec a hlavně Pod parou vůbec neměli vzniknout, protože už byl pan Pratchett asi silně ovlivněn chorobou a ty knihy jsou prostě příšerné.
Ve stejné době, jako výše zmíněné knihy, byl napsán i Filuta a bohužel i on si drží stejnou úroveň. To, co mi na celé knize vadilo nejvíce, byl bezesporu hlavní hrdina. Spousta autorů se snaží udělat z hlavního hrdiny takového toho sympatického darebáka, který sice sem tam překročí zákon, ale srdce má na správném místě. Já osobně už mám všech těchhle vychcánků plné zuby. Trestný čin je zkrátka trestný čin.
Rovněž mi nesedlo, že do čisté fikce byly přimíchány skutečné historické postavy. Ale s tím bych se ještě nějak smířil. Horší je, že děj je natolik přepálený, že by mu mělo problém uvěřit i malé dítě. Celé to bylo naivní a přeplácané. Filuta je zkrátka největší borec, který každého přepere, kamkoliv se dostane a kdokoliv uvěří jeho stupidnímu přestrojení. Ale i tak mě to celkem bavilo a říkal jsem si, že hodně slabé tři hvězdičky bych tomu přeci jen mohl udělit. Jenže pak přišla poslední kapitola. Ve chvíli, kdy si Filutu pozvala královna Viktorie, kleslo moje hodnocení na dvě hvězdičky a poté, co jej pasovala na rytíře jsem koketoval s hodnocením odpad. Nakonec jsem tam tu jednu hvězdičku za snahu dal, ale tuhle knížku už rozhodně nikdy znovu číst nebudu.
Mám ráda osobitý styl Terryho Pratchetta a jeho slovní obraty a přirovnání mě vždy pobaví, ale ve Filutovi to nějak nefungovalo. Na tak jednoduchý příběh toho bylo moc. Často se mi stávalo, že jsem v tom mluvení a mluvení ztratila niť. Ne že by kniha byla špatná, ale asi se mi netrefila do současného rozpoložení.
Tak ja nevim, nejak mi to asi nesedlo nebo co. Nejak extra me to nebavilo, takze knihu posilam dal a znova cist urcite nebudu.
Pravda je jen mlha. Pravda je, že vaši hrdinové nejsou hrdinové. Pravda je, že kdyby mě to nenaučil Mark Twain už dávno, věděl bych to teď. Pravda sice je, že Ankh-Morpork je lepší, než Londýn, ale i tak je to opravdu stále skvělá kniha. Prostě Pratchett. Jestli si myslíte, že to není pravda, pusťte si teda radši třeba televizní noviny a dál věřte tomu, že to, co vám cpou je pravda. Žádat vás totiž o službu lidstvu v podobě sebevraždy by zřejmě bylo příliš. P.s.: skoro jsem si myslel, že bych se měl začít stydět za to, že neznám Henryho Mayhawa. Ale když jsem prozkoumal nabídku jeho knih na našem trhu, opět jsem se utvrdil v tom, že stydět by se měli jiní. Klidně něco přeložim, kdo to vydá? Haha
Když se zjevila Zeměplocha a všichni z ní byli a asi ještě pořád jsou nadšení, samozřejmě že jsem nezůstala stranou... Jenže u mě se absolutně žádné nadšení nekonalo! Autor byl zavržen s přesvědčením, že s ním a s jeho tvorbou nikdy nebudu ztrácet čas...
Nikdy neříkej nikdy!
Filutu mi doporučil přítel z DK - vďaka kamoš, len tak ďalej, pls! :-).
Doporučení napomohlo k tomu, že jsem si přečetla anotaci a protože stará dobrá Anglie, to je moje, vrhla jsem se spolu s Filutou do smrdutých stok, skrytých v londýnském podzemí...
A stálo to za to! Filuto, stal ses dalším mým literárním sympaťákem! Skvělá kniha, která mě pobavila - a víc jsem od ní nežádala.
Nikdy neříkej nikdy... Kdo ví? Třeba mezi stovkou autorových u nás vydaných knih ještě najdu podobnou rozkošnou pecku :-).
Tak jsem musel přečíst přes 50 autorových knih, abych u té 52. zjistil, že byl nejen autor bezvadných fantasy, ale s přehledem zvládal i historický dobrodružný román. To přesně je Filuta. To fantasy v něm nehledejte, nenajdete. Ale vůbec to nevadí. I tak to je parádní počteníčko. Věčná škoda, že to nemohl být základ další série. Bohužel.
Úžasné dílo mého milovaného velmistra slov a pera Tarryho Pratchetta v doprovodu dokonalého Jana Kantůrka. Krásná historická fantasy z dob starého Londýna, kde chudina byla opravdu chudá, špína opravdu špinavá a život opravdu rozmanitý. Dokonalost.
I když tu nejsou kouzla a nadpřirozené bytosti, množství šťastných náhod dělá z Filuty tak trochu pohádku zasazenou do ne úplně přesných (jak ostatně i sám autor připouští) reálií Londýna v devatenáctém století. Pořád je tu patrná autorova originalita, i když ji právě historický kontext trochu krotí, jsou tu i pro Pratchetta typické jazykové hříčky, ale Zeměplocha evidentně dávala autorovi o mnoho větší prostor a rozmach. Filuta je příjemná postava a ještě více se mi líbil jeho domácí. Čtení je to milé, ale hlubokou stopu ve mně nezanechalo.
" Filuta počul, že Boh vidí všetko, napriek tomu si ale myslel, že v chudobných štvrtiach má On sklony privierať oči."
Terry Pratchett si napísal svoj vlastný príbeh Olivera Twista, kde nezabudol do deja nasadiť aj spisovatela tohto diela, Charlesa Dickensa. Filuta je chudobný chlapec, ktorý najlepšie pozná Londýnsku kanalizáciu, kde zbiera spláchnuté poklady. No chlapcovi sa zmení život po nečakanej záchrane mladej dievčiny. Filuta nie je obyčajný človek. Ako sa predieral ulicami Londýna, veľa sa naučil, hlavne to ako prežiť.
Musím upozorniť, že je to niečo iné, ako je človek zvyknutý od Pratchetta v dielach Zeměplochy. Tento príbeh je vážnejší a autorov humor by sme tu ťažko hladali, ale za prečítanie to určite stojí, no neodporúčam ako bránu do Terryho sveta.
Jo,jo... mistr Pratchett umí psát fajn knížka i mimo Zeměplochu... to se musí uznat.
Bylo by fér připustit, že i mistr tesař se někdy utne. A že se tady Pratchett utnul dost. On chtěl asi vážně napsat něco jako historický román ze staré Anglie po vzoru Dickense, jenže to vůbec neuměl. Psal tak, jak byl za mnohá léta zvyklý, tedy ve stylu Zeměplochy, čímž se naplno vyjevily nedostatky takového psaní. Chybí schopnost odvyprávět silný příběh, klasicky ho vystavět; chybí tu silné charaktery; chybí popisy typické pro klasický román; vlastně chybí všechny prvky klasického románu. Přesto se to mocí mermo snaží jako klasický román vypadat. Zatímco v Zeměploše stačí jen tak klouzat po povrchu a stavět hlavně na často banálních, zato vtipných situacích a vtipných promluvách, tady tohle nefunguje – už jen proto, že Filuta není vtipný. Leda byste byli ten typ čtenáře, kterému stačí vidět jméno Onan, aby se začal řezat na celou tramvaj.
Největší problém asi je, že je to hrozně nudné. Na začátku zachrání Filuta dívku a pak se něco pořádného začne dít až asi po 150 stránkách. Do té doby je to vyplněno vatou o nedůležitých denních činnostech, každou chvíli autor odbočí k nějaké postavě, např. prodavačce polévky, která tam není důležitá, přesto o ní čteme asi tři stránky. Pak vyjeví nějaká moudra o Jupiteru a dalších planetách, onde zase poučí o politice, jinde se zamyslí nad sociálními otázkami. Je to slepenec, nedostatečně propojený, celé je to užvaněné, utahané a občas mě napadlo "co to tam probůh melou?". Navíc se věci opakují a občas to vypadalo, že autor neudrží myšlenku – což asi není tak od věci vzhledem ke stavu a věku, v jakém to Pratchett napsal.
Nezvládnuté mi to přišlo i jazykově, i když tady těžko posuzovat míru originálu a míru překladu. Je poměrně zvláštní, že ačkoli je to psáno dost jednoduchým způsobem, tak se to z nějakého důvodu dobře nečte. Nějak ta slova nejsou dobře zvolená a poskládaná, stejně tak věty, a textová propojenost pokulhává. Když čtu třeba Austenovou nebo Dickense, tak všechna slova krásně jedno po druhém plynou očima do mozku a skládají se do kýžených obrazů; číst Filutu ale byla docela fuška. Často jsem dočetla odstavec a pořádně jsem nevěděla, o co v něm přesně šlo, vůbec nic ve mně nezanechal, takže jsem musela znova. Ani redakční práce nebyla z nejpečlivějších.
No je prostě třeba přiznat, že nebýt autorem TEN slavný sir Pratchett, tak by knížka určitě tak kladné hodnocení neměla. A možná by ji ani žádné nakladatelství nevydalo. Pro mě velké zklamání.
Filuta je Londýnský sirotek a král stokařů. Jednoho deštivého večera zachrání dívku, kterou se pokoušejí dva muži napadnout. Jako správný zachránce se do ní potom zamiluje. Ona ale nechce prozradit svoje jméno, svůj původ ani svůj příběh. Filuta je najat novinářem Charliem Dickensem, aby případ vyšetřoval a dívce tak pomohl.
Filuta samotný je postavou, která mi dost připomíná Morta. Takový ten chlapík, od kterého nikdo moc nečeká a pak je udiven, jak dobře si dokáže poradit v nejrůznějších situacích. Do spousty situací se dostane shodou náhod a k některým titulům přijde jako slepý k houslím – třeba „zneškodnění“ Sweeneyho Todda a hora peněz, která přišla po něm. Taky je s každou kapitolou přitažlivější – ne vzhledem, ale intelektem a schopnostmi, čili zaslouženě. Romantická linka je po Pratchettovsku velmi prostá a spíš vedlejší, přestože je vlastně tím hlavním motivem. Hodně místa zaslouženě zabírají postavičky starého Londýna – Charlie Dickens, židovský opravář Solomon, pes Onan, manželé Mayhewovi a jejich služebnictvo; a postavičky z chudinských čtvrtí jako třeba prodavačka květin, která na kytice rozebírá pohřební věnce.
Je to takový pohlazení. Hodně jinej Pratchett, ale po pár stranách mi Zeměplocha ani nechyběla. On ten Londýn je takovej Ankh-Morporskej i bez trollů. A Filutu nejde nemilovat. Natožpak Onana, žejo.
"V tomto okamžiku se stal Filuta divákem onoho úžasného pouličního divadla, tolikrát prověřovaného a opakovaného kusu, který se s minimem slov odehrává ve třech dějstvích. První je: „Já nic nevím,“ následované druhým: „Já nic neviděl,“ a poslední, nejoblíbenější: „Já nic neudělal,“ k čemuž je obvykle připojen zcela bezplatný přídavek – staré známé číslo: „Já tam nebyl.“
Jo, je to Pratchett, jeho vtipy, ale není to Zeměplocha. A jak připouští překladatel - ten překlad mírně pokulhává.
Tohle už nebylo ono, Mistře. Přesto nadprůměr.
Těžko se hodnotí dílo umírajícího. Jak ho to ovlivnilo? Nevím, a snad nikdy nezjistím.
Kantůrek opět skvělý.
Mě se Filuta líbil moc. Nejsem žádný "Pratchettolog" a přiznávám, že v některých knihách o Zeměploše jsem se chvílemi ztrácela, takže tento pochopitelný příběh "z jiného soudku" byl pro mne jako dělaný.
Filuto, Filuto , co s tebou ?? pan Pratchett trochu zahrál na jinou notu...fantasy s historickými kořeny, stoky Londýna a jejich poklady a špína...
nebyla to tak obvyklá Pratchettovka, a je to už nějaký čas, co jsem naposledy obdivovala hru se slovíčky pana TP v geniálním překladu pana Kantůrka, kterému tím opět skládám hold :)
opět slovní hříčky a potěšilo mě, že nejen já jsem bojovala s měnovým systémem, ale i pan překladatel, jak se zmínil v závěru :))) (zlaťák, měďák, stříbrňák, to by ještě šlo..ale půlpece, pence, grešle, šestipence, sovereign, koruna, šilink, libra, guinea - to už bylo moc !!!!!!)
mno, každopádně - Filuta zachránil jedu dámu, dal inspiraci Charlesovi Dickensovi na jedden z jeho příběhů, dozvěděli jsme se o těžkém životě spodiny Londýna i o dobrých duších a mecenáších..a taky o Dámě ze stok a jejich krysách (báječná postava mimochodem !!!)
"slyšel lidi říkat, že za to všechno může alkohol, no dobrá, ale pivo pít člověk musel.Samozřejmě, když ho bylo moc, byl z něj člověk opilý, ale na druhé straně voda z pumpy vás mohla zabít, pokud jste ji předem nepřevařili, a to znamenalo, že jste museli mít peníze na dřevo a uhlí. Ale ty zase musely počkat, protože jste si nejdříve museli koupit jídlo a pivo (obvykle v opačném pořadí)."
"Solomon řekl : a jaký je v tom rozdíl, když je ti sedm let ? Starý pán zrudl a pohrozil Filutovi prstem Božím. "Mladý muži, hryy, které hrajeme, to jsou lekce, které se učíme. Přředpoklady, které si vytváříme, věci, jichž si nevšímáme, a věci, které měníme, to z nás děláto, čím se staneme."
"jen si dělám psinu. budu se chovat vybraně a budu dělat čest svejmm skvělejmm spodním tentononcům. V životě jssem neměl voblečení, který by mi tak skvělě sedělo v podbřišku, Kdybych to věděl, jak příjemný to je mezi noblesou, byl bych požádal o vstup dávno ."
"Filuta měl mnohem raději pivo a v zimě zvlášť ležák, jednoduché pití pro jednoduché lidi, a Filuta nestál o to, stát se komplikovanou osobou.A kdyby vypil víc než jednu sklenici vína, jistě by se jí stal."
"Z temnoty se ozval Filutův hlas : "to myslíš svého přítele Abrahama, toho mírně podezřelého klenotníka ? " A temnota mu odpověděla : "Ne, Filuto, myslím toho Abrahama, který byl připraven obětovat svého syna Pánu." "teda", zabručel po chvilce Filuta."ale my nic takového v plánu nemáme."
tak a už dost a přečtěte si sami :)))
i ti Patchettem doposud nepolíbení, aspoň nebudete postrádat návaznost...
Věřte nebo ne, ale má první kniha od sira Pratchetta. Jako obdivovatel této doby a zejména Británie v této době jsem si knihu moc užil.
Filuta dostává svému jménu a byť má jen vzdělání ulice (a stoky), díky svému fištrónu se dostane z každého maléru. Postava je to nadmíru sympatická, ostatně i jako další hlavní postavy, které si prostě člověk oblíbí na první dobrou. Jako představení dobového Londýna se všemi svými úskalími působí kniha výtečně.
Dlouho jsem se knížce vyhýbal, protože jsem si říkal, že sir Pratchett přeci píše fantasy a na tu teď zrovna nemám chuť, proto jsem byl příjemně překvapen a teď konečně zvažuji i návštěvu Zeměplochy.
Není to Zeměplocha, ale nemá to k ní moc daleko. Terry Pratchett skládá hold Charlesi Dickensovi a Henrymu Mayhewi, kvůli čemuž zápletka příliš neohromí originalitou, zato prostředím a dobou si vás získá se vším všudy. Samozřejmě nechybí hrátky s lokálními ikonami, čehož jsem si užil maximálně, protože k těmto věcem přistupuje autor s úctou, třeba že ne vždy s pokorou. A to mě na něm ohromně baví.
Naneštěstí osnova trpí klasickým nešvarem dějově neukotvených románů, kdy je sice v úvodu rozehrán konflikt, ale pak spíš než na zápletce záleží na představení kulis. Podle toho potom vypadá vývoj událostí. Ačkoliv je tvůrce skvělý vypravěč, gradaci tentokrát zcela opomíjí a nechává ji jako turistu bloumat po uličkách viktoriánského Londýna. Teprve v závěru dostane příběh trochu spád, ale to především z toho důvodu, že prostě nějak skončit musí. Jinému bych něco takového neodpustil, ale sira Pratchetta miluji právě pro jeho vynalézavý literární projev a všechno ostatní jde u něj stranou.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Trvalo mi chvíli, než jsem se začetl. Bylo to dobrý, ale nějak jako by tomu něco chybělo. Nakonec mne to ale bavilo velice. Jasně, je to pohádka, je to fantasy, takže si trochu hrajeme. Ale s tím přece u fantasy a u Pratchetta počítáme, ne?