Fimfárum
Jan Werich
Parafráze na známé české i světové pohádkové motivy, aktualizované a zdůrazňující vítězství dobra nad zlem a podávající lidovou moudrost vtipnými slovními hříčkami a humornou fantastičností.
Přidat komentář
100%
Přečetla jsem si znova. Je to vyloženě umělecké dílo! Moudré, laskavé pohádky. Vypravěčské umění se snoubí s autorovým humorem. Nejvíc se mi líbily pohádky Lakomá Barka, Tři veteráni. a Rybář a jeho žena. Zároveň v knížce není žádná pohádka, která by se mi nelíbila.
Doporučuji těm, kteří ještě nečetli a těch, co už četli se ptám, jestli nenastal čas přečíst si knížku zase.
Do svého dva roky starého komentáře (z 8.8.2022) dopisuji ještě jednu informaci, na kterou jsem (s překvapením) narazil teprve nedávno. A jelikož je onen můj starý komentář z důvodu časového odstupu již značně zapadlý v následném množství právem nadšených hodnocení, píši ten údaj i zde ještě jednou samostatně:
To, že námět pohádky "Královna Koloběžka první" je převzatý z pohádky "Chytrá horákyně" Boženy Němcové je jasné každému. Ale asi málokdo ví, že námět pohádky "Tři sestry a jeden prsten" rovněž není originální od Jana Wericha. Jedná se o dost přesné (nicméně osobitě werichovské) prozaické převyprávění básně barokního českého lidového spisovatele Jiřího Volného (1676-1745) "O třech ženách schytralých". Originální text si můžeme přečíst v knize "České baroko" od Josefa Kalisty, která vyšla v roce 1941 v edici "Evropský literární klub". Pod číslem 64 ji tam najdeme na straně 121.
Jedny z nejkrásnějších pohádek, co jsem kdy četla. Vůbec nechápu, že jsme se s panem Werichem tak dlouho míjeli. Ačkoliv měly pohádky morální přesah, číšela z nich tak čistá člověčina, že to nebylo vůbec na sílu. Díky tomu se s postavami snadno ztotožníte. U většiny příběhů jsem se smála opravdu nahlas. :)
Obdivuji krásnou práci s češtinou – Werichův styl je bohatý, hravý a plný slovních hříček. Smekám klobouček.
Nevím, proč jsem se k pohádkám Jana Wericha dostala až nyní jako dospělá. Přitom to bylo jako tak krásné čtení! Laskavé, chytré, jazykově vytříbené, humorné. Člověk by na první pohled možná ani neřekl, jak jsou některé myšlenky aktuální i v dnešní době.
Některé z pohádek se dočkaly filmového zpracování (Koloběžka I. a Tři veteráni). Docela by mne zajímalo, co by pan Werich na ty zfilmované pohádky asi řekl a jak by se mu líbily.
K této knize se určitě ještě vrátím. Důvod, proč hodnotím, "jen" 4 hvězdami je prostý. Přiznám se, že tu byly asi 2-3 pohádky, které mi asi tolik neučarovaly a trochu jsem se do nich zamotala. Ale to nic nemění na tom, že jako celek se mi kniha líbila velmi a moc ráda se k ní zase vrátím.
Pro malé i velké. Každý si v této pohádkové knížce najde svoje. Bylo to velmi poučné vypravování. Ano, ano, jedině chytrostí se dá porazit lidská hloupost a nespravedlnost. Jan Werich je opravdu nenapodobitelný a to hlavně díky svému velmi osobitému humoru. Pohádky je potřeba číst v každé době. Ta podzimní sychravost tomu jenom nahrává.
Má zamilovaná knížka, má velká nostalgie. Pohádky, které miluju a mnohé z nich mám na gramodeskách. U nás doma se pořád kupovaly knihy a gramodesky, rodiče mi pohádky nečetli, ale pohádky mi pouštěly na gramofonu :-) Nejde zapomenout na "Lakomou Barku", nebo ani na "Rybáře a jeho ženu"... :-)
Tuto knihu doporučuji všem.
" Zlatá rybo, slyš má slova,
vylez z vody, zjev se znova.
Mám ženu zlou jako šídlo
a pálí ji dobré bydlo."
"No, co tentokrát?"
"Moje žena chce vládnout sluncem a měsícem a atom chce rozebrat a Mléčnou dráhu podojit. Chce být jako pánbu!"
"Jdi domů", povídá ryba, "najdeš ji v láhvi od octa".
A tam ji našel, v kyselém smradu, rozcuchanou, mastnou, se špinavým krkem a okousanými nehty. A tam žijou oba dodnes.
Kdo by to nečetl? Nebo nepředčítal dětem? Mými favority jsou pro dospělé Tři sestry a prsten, velká švanda, a pro děti Vrabec hrdina. U toho se mi třese hlas dojetím.
Nikdy jsem netušil, že bych si ve svých letech přečetl knihu pohádek. Ovšem humor Jana Wericha mám rád a nelituju toho, že jsem se do této knihy pustil. Krátké pohádky, kdy některé jsou známé (Rozum a štěstí, O Palečkovi či Lakomá Barka) některé méně (Jak vyhynuli obři na Šumavě, Až opadá listí z dubu), ovšem v žádné nechybí nějaké moudro a hlavně vtip. Všechny pohádky mě velmi bavily a na odreagování naprosto ideální.
Akniha krátkých neobvyklých pohádek. Nejvíce se mi líbila Líná pohádka. Doporučuji pro větší děti a dospělé.
Dá se tahle kniha ještě hodnotit? Tady je každé slovo zbytečné. Jen škoda, že nemůžu dát víc, než těch pět hvězd.
Ke knize jsem se dostala po letech, sedě v noci u rodičovské knihovny a užívající si laskavosti a moudrosti slov, které na mě přes pana Wericha promlouvají.
Knihu jsem dnes nečetla poprvé. Pohádky pro čtenáře všeho věku, jako malá , školou povinná jsem se k nim, jak jinak u mě,... dostala přes tatínka..některým jsem nerozuměla, u některých se smála, některé mi zůstaly v hlavě a ne a ne na ně zapomenou... proč taky? Laskavost, moudrost se namíchá s trochou ironie k životu, z dálka slyšíte Werichův hlas a přestože kolem vás letí život, jak špatně brzdící lokomotiva, je vám chvilku v této Werichově společnosti dobře.ne je vám klidně, potutelně, možná snad i veselosmutně.
Nevšední, vtipné, chytré, noblesní, ale přesto mnohdy alegorie na obyčejný život. Paráda.
PS: Netušil jsem, že koloběžka a veteráni jsou od Wericha...
Nejlepší kniha co znám. Dnes jsem se do ní znovu začetla a byly to krásné vzpomínky na dětství, pohádky...pan Werich měl svůj specifický jazyk vyprávění, který mě baví i v dospělosti. Krásný!
Část díla
Až opadá listí z dubu
1960
Chlap, děd, vnuk, pes a hrob
1960
Fimfárum
1960
František Nebojsa / Franta Nebojsa
1960
Jak na Šumavě obři vyhynuli
1960
Autorovy další knížky
| 2008 | Fimfárum |
| 1957 | Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Lakomá Barka u mě v dětství vítězila na celé čáře a později se stala i nejoblíbenější pohádkou mých synů.
Dodnes máme tajný kód ( no, on už tak tajný není):
" Záclony ze šlupek od buřtů" , když chceme mluvit o někom lakomém. A že jsme takových lidí potkali hodně, bohužel. A zatím tahle narážka žádné z "obětí" nedošla, naštěstí....
Vnučky už patří do našeho fanklubu, ty už viděly i filmové zpracování, to je prostě božské.
Tak při hádkách označují jedna druhou za Barku.
Já pohádku občas s gustem zhlédnu ( i Až opadá listí z dubu), ta také patří do skupiny " antidepresiv".
Všechny pohádky pana Wericha jsou moc krásné, ale každý má jistě svého favorita.