Fimfarum and other stories old and new
Jan Werich
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309504/bmid_fimfarum-and-other-stories-old-and--9J1-309504.jpg
5
1879
1879
První vydání v anglickém jazyce. Devatenáct pohádek Jana Wericha.
Přidat komentář
Skvělé pohádky, které se čtou jedním dechem. Nádherná vzpomínka na dětství.
Nemám co bych vytkla.. Jak bych taky mohla.. Pan Werich byl a je dodnes mistrem pohádek a za tím si stojím.. I ve svých skoro 30 ho skoro denně poslouchám před spaním.. Konečně jsem se dostala i k přečtení a jsem samozřejmě nadšena..
Jedním slovem skvost. Sbírku pohádek pod tímto názvem jsem si četla jako malá holka, později má dcera a nyní ji čtu vnučce. Jsou to pohádky pro všechny v každém věku a dokonce se dovíme co tajuplný název fimfárum znamená. Je to teňoulinký, kouzelný proutek, který ztrestá faleš, přetvářku a veškeré zlo. A tak se noříme do toho nádherné světa pohádek, kde vládne spravedlnost a laskavý humor pana Wericha. Kniha je nadčasová, úsměvná a vede k zamyšlení. Ve větách jsou skryta moudra, která člověk chápe v různých stupních svého vývoje, takže si čte knihy v různém věku a vždycky ho pohádky něčím překvapí a obohatí. K tomu všemu skvělá čeština a navíc ilustrace pana Jiřího Trnky – co dodat.
Fimfárum jsem četla až nyní v dospělosti své dceři. Když jsem často viděla její nechápavý výraz, došlo mi, proč jsem se k tomu vlastně dostala až teď. Pár pohádek (hlavně díky filmovému zpracování) pochopila, ale zbytek je protkán výrazy a politickými narážkami natolik, že to ani pochopit nemůže. Nicméně právě tyto výrazy dost pobavily mě a tolik moudra se skrývá v nenápadnych větách.
“Na světě je zavedeno, ze spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé..”
”Malí se často bojí velkých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných.”
”Ono asi přijde na to, z jaké výšky se člověk na věci dívá, pomyslil si Paleček a letěl domů.”
Jen pomyšlení na Mistra Wericha ve mně vyvolává extázi, vidím ho a víc neprozradím, nesmí se produkovat myšlení.
Krátce: je to boží.
PS: Ta kniha, /né dnešní doba/.
PS: ...
Tato kniha je naprosto úžasná. I teď s odstupem času jako dospělý člověk vnímám kvalitu pohádkových příběhů. I teď po čase mě kniha naprosto dostala. Jsem velmi rád, že jsem ji mohl opět po letech otevřít a nahlédnout do tajů netradičních pohádek. Werich má osobitý styl, který mně velmi vyhovuje. Musím též doporučit filmy (minimálně 1. a 2. díl), který příběhy vtipně doplňuje za pomocí loutkových postav.
Poslední kousek do seznamu k maturitě. Krásné pohádky s nezaměnitelným Werichovým stylem vyprávění. Možná mi trochu vadil levicový postoj pana Wericha, který byl z pohádek trochu cítit. Ale to se o něm ví. (Viz. filmy Pekařův císař, Císařův pekař, nebo Byl jednou jeden král) Ráda jsem si pohádky připomněla. Čítávala mi je jako malé babička. Pamatuju si i na kreslený seriál. Miluju pohádky a došlo mi že minimálně dvě jsou úplně stejné jako jejich filmové zpracování. Královna Koloběžka První a Tři veteráni. V hlavě mi během čtení hrály písničky z dílny Svěráka a Uhlíře. Které k nim pro mne už naprosto neodmyslitelně patří.
Jsou pohádky dobré, lepší, skvělé, a pak je Fimfárum! Pohádky, které se musí číst nahlas dětem před spaním. Pohádky, jejichž krásný jazyk se v ústech změní v lahodnou manu, která pomalu, líně steče do vašeho hrdla, uspí vaše děti, a vás probudí jako živá voda!
Knížka je skvělá,četla jsem ji,už je to dosti let a stále ji mám v živé paměti,leč vlastniti se mi ji z nějakého důvodu nedařilo a nyní jsem ji s láskou darovala pod stromeček mým milým,kde velké a upřimné radosti nadělila.
Nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale Fimfárum jsem poznala až v dospělosti, přičemž jsem se s ním prvně setkala ve formě animovaného filmu, ze kterého si pamatuji několik legendárních scén či písníček, proto jsem se na čtení moc těšila. Až u knížky mě překvapilo, že mj. Tři veteráni i Koloběžka první pochází z dílny Jana Wericha, ale když se zamyslím nad vtipem obou pohádek, vlastně mě to na pana Wericha dost sedí :) Musím říct, že psaná forma mě vůbec nezklamala, naopak vyvolala nadšení - díky košatému jazyku vyprávění, díky vsuvkám z moderního světa, díky humoru. Krásné pohádky, které bezpochyby budu číst svým dětem :)
Fimfárum jsem ráda četla v dětství. Teď jsem se vrátila ke čtení v rámci výzvy.
Krásné, jazykově vytříbené pohádky. :-) Dá se číst stále dokola a neomrzí se. :-)
Klasika všech klasik, když jsme si jednotlivé příběhy/pohádky před spaním předčítali, byla to zábava, a fascinace - s jakou lehkostí Jan Werich používá češtinu, jazyk. :) Obdivuhodné.
Knihu jsem četla několikrát jako malá, moc se mi líbila, ale příběhy jsem spíš brala jako vtipné pohádky. Teď jsem se k ní vrátila díky povinné četbě a už jsem v příbězích vnímala i nějaké ponaučení, která přinášely.
Asi nejvíce se mi vždy líbil příběh Tři sestry a jeden prsten (který jsem měla nejradši i v animované verzi), co se týče jazyka, je pak nejlepší Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
Mám moc ráda Werichova pohádky, které jsem dřív znala jen z gramofonové desky, takže ne všechny. Pak přibyl animovaný film, ale opět nebyly všechny. A teď je mám knižně a s chutí čtu čas od času podle nálady, jako třeba dnes.
Štítky knihy
pohádky zfilmováno české pohádky
Část díla
- Až opadá listí z dubu 1960
- Chlap, děd, vnuk, pes a hrob 1960
- Fimfárum 1960
- František Nebojsa / Franta Nebojsa 1960
- Jak na Šumavě obři vyhynuli 1960
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Výborné. Dovoluji si zde tři poznámky, z nichž třetí se sice netýká Fimfára, ale pana Jana Wericha ano a jaksi mne napadá, že bych ji tu měl uvést, když popisuji prvé dvě:
1. Pohádka "O třech hrbáčích z Damašku" se odehrává za doby panování kalifa přemoudrého Wattika Billaha. Dobovým cenzorům uteklo (a asi i mnohým čtenářům), že se jedná o vtipné zkomolení jména jednoho z nejnenáviděnějších dobových komunistických politiků Vasila Bilaka.
2. To, že námět pohádky "Královna Koloběžka první" je převzatý námět z pohádky "Chytrá horákyně" Boženy Němcové je jasné každému. Ale asi málokdo ví, že námět pohádky "Tři sestry a jeden prsten" rovněž není originální od Jana Wericha. Jedná se o dost přesné (nicméně osobitě werichovské) prozaické převyprávění básně barokního českého lidového spisovatele Jiřího Volného (1676-1745) "O třech ženách schytralých". Originální text si můžeme přečíst v knize "České baroko" od Josefa Kalisty, která vyšla v roce 1941 v edici "Evropský literární klub". Pod číslem 64 ji tam najdeme na straně 121.
3. Jeden můj známý mi dal k přečtení dopis, jehož obsah si již nepamatuji, který Jan Werich rozeslal několika stům svých známých ku příležitosti snad jeho životního jubilea. Bylo to v době, kdy se v souvislosti s jeho prezentací při podpisu anticharty konečně začal objevovat a režim mu občas i něco toleroval, takže se mu dotyčný dopis v nákladu několika set výtisků podařilo i v nějaké tiskárně vytisknout. Ten dopis tak, jak byl vytištěn neměl vlastně žádný smysl a dobový cenzor si asi jen řekl, starý pán si blbne, ale on teď může, tak mu to vydáme, nic se nestane, národ bude mít pocit, že je to tu volnější atd. Stěžejní je, že v tom dopise byla věta asi takto:
"Ve svém životě jsem se měl opakovaně možnost přesvědčit, že všechna prohlášení jsou vlastně prohlášení".
Takto byla ta věta tištěná. Jan Werich ale v posledním slově (v tom druhém prohlášení z uvedené věty) škrtl čtvrté a páté písmeno a místo nich napsal nad toto slovo ona písmena opačně. Takto pozměněný potom ten dopis rozeslal.
Zkuste si takto opravit to sami a hře se slovíčky pana Wericha se budete určitě obdivovat jako já, jistě i díky Wattiku Billahovi.