Fosca
Iginio Ugo Tarchetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220591/bmid_fosca-220591.jpg
4
11
11
Italský básník a prozaik, který patřil k tzv. milánské bohémě, rozvíjející myšlenky nového realismu, líčí v románě příběh světáckého důstojníka, jenž po prožité milostné idylce k vdané ženě je okolnostmi donucen předstírat lásku k nehezké nemocné ženě, přičemž její silný cit a jeho soucit s ní mu nastraží nečekanou léčku.... celý text
Přidat komentář
Neprávem pozapomenutá kniha "Fosca", zfilmovaná pod názvem "Vášeň lásky", je tematicky trochu podobná knize od S. Zweiga "Netrpělivost srdce". Jsou tu některé paralely, urputná, neduživá a neatraktivní žena si vynucuje lásku. Je něčím podobná a něčím není, zakončená jinou pointou, ač též osudovou. Objekt ženiny posedlé lásky, mladý důstojník, má díky ní tragický život.
Tarchettiho román se mi dokonce líbil ještě více než Zweigův, jde více do hloubky a některé scény jsou přesvědčivé, horečnaté a dostanou se hluboko pod kůži. Špičková záležitost, kterou si zkusím pořídit v antikvariátu. Rozhodně doporučuju, pokud na knížku někde narazíte, určitě do ní alespoň nahlédněte. Není to kniha jen o lásce, je to kniha o vztazích jako takových, o manipulaci s něčími emocemi a vypovídá toho hodně o některých lidských osobnostech a tipech.
(Škoda, že se kniha už asi u nás nevydá, autor není momentálně v kurzu. Přitom by stačila atraktivní, líbivá obálka a trocha té reklamy, aby si našla cestu k širšímu publiku. Zub času je na tom sice po stylistické stránce trochu znát, ale koneckonců, to už tak u starších knih bývá, ne? Samozřejmě by to vylepšil novější, zmodernizovaný překlad, i když mě se líbila i tato verze).
Fosca
Dvě naprosto protikladná, avšak stejně osudová milostná vzplanutí. Mladý důstojník Giorgio, půvabná vdaná Clara, s níž prožije několik měsíců naplnění a Fosca, inteligentní, avšak těžkými hysterickými stavy churavějící a navrch velmi nepřitažlivá žena, jež se do něj bezhlavě zamiluje. Přirozenost citu postaveného na vzájemné přitažlivosti vedle závislosti a sobectví, parazitujících na soucitu a pocitu zodpovědnosti.
Ani Giorgio si není jist, jak je to s motivací jeho citů doopravdy...
Novela z druhé poloviny 19. století, napsaná romantickým, emocionálně exaltovaným stylem, který mi není úplně blízký, dvě zásadní, poněkud rozporuplně působící intervence doktora, které zvrátí děj... ale zejména psychologicky plastický popis soukromého Giorgiova pekla díky vnucenému, neopětovanému, odpor budícímu citu, do nějž je téměř proti své vůli vtažen, je prostě dokonalý!