Fotoaparát
Jean-Philippe Toussaint
Ukázkový text jednoho z nejvýznačnějších představitelů „nového nového románu“.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , DauphinOriginální název:
L'Appareil-photo, 1989
více info...
Přidat komentář
Fotoaparát od Toussainta sleduje hrdinu, který si nakráčí do autoškoly s tím, že si chce udělat papíry, ale jelikož nemá fotku na řidičák, tak se jen tak poflakuje na recepci, přičemž začne koketovat se sekretářkou a zanedlouho už ji nakládá jak okurky a jezdí s ní a s malým synkem do školy a pro plynovou bombu a na výlety, večeře a kávičky. Opět se tedy potvrzuje, že ve Francii jde lidem jen o sex, krosénty a kafe. Je suis penis.
Zároveň je to co jsem napsal výše asi celým dějem této knihy, která se stejně jako Koupelna nezaobírá tím, co se děje (páč vono se nic neděje), ale spíš se vznáší na obláčku z banalit. Toussaint píše jako autista, pěkně popisuje naprosto vše co se kolem něj nachází a svým způsobem se mu z toho daří budovat velmi plastický svět, který vlastně děj ani nepotřebuje – protože jeho dějem jsou banality - knihu bych tedy doporučil všem, kteří mají rádi banány.
Vysvětlivky pojmů:
banalita - banánová brutalita
krosén - croissant ve vesnickém dialektu
nakládat jako okurky - dělat sex
autista - sběratel aut
Svým neúčastným pohledem sleduje hrdina banální běh (svého) života. Tam, kde to nejméně čekáte, vklouzne do detailů. Chvílemi komické, naštěstí krátké, jinak by bylo k neučtení.