Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415366/bmid_fotograf-z-osvetimi-Gn6-415366.jpg
4
763
763
Příběh muže, který ve vyhlazovacím táboře dostal za úkol dokumentovat vězně, popravy i obludné experimenty na lidech. Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Byly chvíle, kdy jsem se do četby musela nutit, nicméně pohled fotografa byl velice neobvyklý a o to víc jej oceňuji, přesto nemůžu říct, že mě kniha bavila a že byla skvělá. To se o knihách s takovým tématem, nedá říct nikdy. Co mě však zklamalo a zranilo, bylo to, jak se zachovala Baśka. Čekala jsem happyend, který by si Wilhelm po to všem více než zasloužil, a ona o něj sotva zavadila pohledem? To mě mrzelo hodně. Na stranu druhou, přežil a mohl žít, co je víc... Nic... Dokonce i tu svoji milovanou rodinu nakonec měl a za to jsem vděčná, i za jiné, neznámé, který se to také poštěstilo.
O holocaustu, koncentračních táborech a celkové o druhé světové válce mám něco načteno. Tato kniha se nečte špatně, ale nic moc nového nepřináší. Řekla bych že průměr svého žánru.
Nedoporučuji číst slabým povahám, u některých pasáží se i mně dělalo blivno.
(Měla jsem vydání bez fotografické přílohy.)
Z počátku se mi kniha jevila jako několik na sebe nenavazujících příběhů, později se ale spojilo do děje. U několika pasáží se mi dělalo až nevolno z konkrétního popisu hrůz. Každopádně zajímavý pohled na Osvětimi z pohledu fotografa!
Kniha z prostředí koncentračního tábora Osvětim tentokrát z pohledu vězně/fotografa. Vilhelm, hlavní postava, má štěstí, že je ho zapotřebí na oddělení identifikace. Jeho pracovní den sestává z focení a vyvolávání, později retušování. Snaží se nevnímat, co se děje mi blok 26, ale nejde to. Snaží se vyhovět svým SS šéfům, aby přežil a ke konci se také zapojuje do táborového odboje. Díky jeho činu v posledních dnech existence tábora se zachovala důkazní fotodokumentace z těch strašných let v Osvětimi. Pokaždé, když čtu tento typ knih, tak je mi více než smutno a říkám si, jak jim to mohlo projít. Je dobře, že se zachovali dokumenty, i když, jednodušší je číst a představovat si, než vidět vězně na fotografii. Za mě by to měla být povinná četba, aby se na tyto hrůzné dějiny nezapomnělo.
Rozhodně moc povedená kniha s osvětimskou tematikou, i když úplný vrchol žebříčku by u mě neobsadila. Zase trošku jiný pohled na dění nám zprostředkovává muž, jehož od nejhoršího zachránila láska k fotografii a především to, že fotografování dokonale ovládal a Němci jej potřebovali a dokázali jeho um "ocenit". Opět nám předkládá hrůzy, nad kterými zůstává rozum stát. Je obdivuhodné, že i v takovém prostředí, kdy šlo všem o holé přežití, se našli mnozí, kteří se nerozpakovali pomáhat druhým, i když je to mohlo stát život.
Asi bych ocenila v knize vícero fotografií, ale vzhledem k tématu se nabízí otázka, jestli by to bylo vhodné.
Velmi poutavě napsaná kniha. Z tohoto prostředí jsem přečetla už spousty knih, ale v žádné nebyla takto podstatná zmínka o vzniku spousty fotografií. A zároveň mě zaujalo, že se hlavní hrdina setkal s tolika "lidskými" osobami z řad SS, kteří neměli potřebu ubližovat každému na potkání.
V knize víceméně chybí popisy typického týrání, bití a zabíjení vězňů, jehož jsou ostatní knihy s touto tematikou plné, ale i tak vás kniha chytne za srdce ledovou rukou.
Obcas sem se musela u něčeho zastavit, jak to bylo smutné. Snad lidstvo nedopustí, aby se takove hrůzy opět dělí. Obdivuji vsechny, co meli velkou vůli žít. Opravdu silná kniha.
To se snad už nestane... vždy mne mrzí, jaké zrůdnosti je člověk schopen a vážím si každého, kdo si snaží zachovat lidskou důstojnost i v hruznych podmínkách...
Musím říct, že při čtení této knihy mi běhal mráz po zádech a občas jsem se necítil zrovna nejlépe. Zároveň příběh má hlavu a patu. Neumím si představit žít v době, kdy se děj odehrává a jak už v komentářích bylo psáno, můžeme být doopravdy rádi, že žijeme nyní (i když řešíme Covid...)
Mnohdy nadáváme na všechny profese o kterých si můžeme z Osvětimi přečíst. ALE!! Tohle není žádný jen tak román.
Tuhle biografií vám rozhodně doporučuji. Je plná hrůzy, strachu. Ale mistrně napsána. Jedna z top letošního roku.
Kniha z Osvětimi, kterou řadím k těm lepším. Neskutečný příběh, který se opravdu stal. Tentokrát z pohledu fotografa, který měl to štěstí, že přežil, měl to štěstí, že byl pro Němce použitelný a oni si ho "hýčkali". Byl pokorný, poslušný, ale zároveň se nenechal přemluvit a přejít na druhou stranu, pomáhal když mohl a ke konci se zapojil do odboje a riskoval tím svůj život. Díky němu se spousta fotografií zachovalo.
Po precteni jsem si uvedomila, ze jsem nesmirne vdecna, ze ziju tady a ted, je to hruza co se za valky delo, nedovedu si to predstavit, cim vsim si museli lide drive projit a vytrpet. Takovyhke knihy bych dala jako povinnou cetbu do skol.
Četla jsem pár knih o lidech, kteří přežili Osvětim. Poprvé jsem však četla příběh vězně, který patřil k ,,vyvoleným" - lepší zacházení, lepší jídlo, možnost si přilepšit. A díky tomu jsem se dozvěděla nové skutečnosti o životě v táboře. Zajímavá pro mě byla zmínka o Romech, kteří si svou živelností a semknutím vydobyli na dozorcích zrnko svobody. Součástí knihy jsou i fotografie, které na mě působily extrémně - ženy, děti, muži se stali pouhými objekty.
Knihu jsem náhodně zakoupila v antikvariátu. Vzhledem k současné situaci a uzavřeným knihkupectvím sahám po knihách, kt jsem na poličkách NESPRAVEDLIVĚ ignorovala.
Ke knize nemám moc co psát, další kniha o Osvětimi, za kterou jsem ráda, že vyšla, fotografií mohlo být více, ale i v tomto počtu jsou fajn.
Pan Brasse měl štěstí a jako jeden z mála přežil a aby přežil, musel spolupracovat. Kniha obsáhla celkem rychle roky 41-45.
Člověk si po přečtení uvědomí, v jaké krásně době vlastně žije a jak dobře se dnes má!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele holokaust, holocaust Wilhelm Brasse, fotograf, 1917-2012
Silné, hodně silné. Fotograf měl štěstí - a toto štěstí se snažil podělit ostatním.